Foto: se souhlasem České televize, ukrajinské vlajky v Praze
Debata o tom, kolik nás stojí Ukrajinci, budí vášně. Jenže když se podíváme na data VZP, vypráví něco jiného, než co zní od politiků.
Pokaždé, když se na scéně objeví téma Ukrajinců v Česku, okamžitě se vyrojí jednoduchá tvrzení. Prý „enormní náklady“, prý „dotujeme je z našich daní“, prý „rozvrací systém“. Jenže realita bývá méně výbušná a o to méně sdílená, jak jsme si v redakci In-Lifestyle.cz všimli. Pak mají lidé zkrátka jiné informace.
Když fakta kazí příběh
Fakta o příjmech a výdajích systému zdravotního pojištění ukazují, že realita je složitější, než tvrdí populární narativy. Ukrajinci s dočasnou ochranou nepřinášejí jen náklady, ale zároveň přispívají do systému, a celkově tak ekonomický dopad není jednostranně negativní. U VZP teď třeba příjmy za tyto pojištěnce převýšily náklady o několik miliard. Přesto se dál šíří teze, že „to všechno platíme my“.
Část politických subjektů pracuje s dojmem, že solidarita je jednostranný účet. Zajímavé je i to, že počet registrovaných uprchlíků postupně klesá. Přesto rétorika zůstává vyhrocená. Možná je to tím, že jednoduché příběhy se prodávají lépe než tabulky. Stačí pár emotivních vět, přidat pocit ohrožení a sdílení se rozjede samo. Ověřování je pracné. Číst výroční zprávy? Hledat oficiální statistiky? To už je méně atraktivní než sdílet naštvaný status.
Petr Pavel na svižné procházce s blátem na botách: Sotva se zastavil a za odměnu zašel do hospody
Manipulace je pohodlná
Lidé jsou přirozeně citliví na pocit nespravedlnosti. Pokud někdo naznačí, že „cizinci berou víc, než dávají“, vyvolá to silnou reakci. Jenže právě tady je prostor pro manipulaci. Čísla se vytrhnou z kontextu, smíchají se různé kapitoly rozpočtu a vznikne dojem obří zátěže. Přitom například statistiky ministerstva práce opakovaně ukazovaly, že příjmy do státního rozpočtu převyšují výdaje spojené s podporou uprchlíků.
Je fascinující, jak snadno dokážeme přijmout tvrzení, která potvrzují naše obavy. A jak obtížné je připustit, že realita může být méně černobílá. Sociální sítě fungují jako zesilovač – čím silnější emoce, tím větší dosah. A tak se z ekonomického přebytku stane v očích části veřejnosti „důkaz“, že nás někdo obírá.
Politika versus odpovědnost
Debata o přerozdělení peněz mezi zdravotními pojišťovnami je legitimní. Ve veřejném prostoru se zároveň řeší přerozdělování prostředků směrem od VZP k menším pojišťovnám, aby se předešlo problémům s platbami nemocnicím. To je technická otázka stability systému. Jenže i ta se může stát municí v politickém boji.
Skutečná otázka ale zní jinak: chceme diskutovat na základě dat, nebo na základě pocitů? Pokud budeme ignorovat konkrétní čísla a dál opakovat, že „nás to stojí majlant“, stáváme se snadným terčem pro každého, kdo umí pracovat s emocí. Možná by stálo za to přibrzdit. Než něco sdílíme, podívat se, odkud informace pochází. Než uvěříme, že systém kolabuje pod náporem uprchlíků, podívat se na bilanci. Fakta totiž nejsou tak hlučná jako slogany – ale o to víc vypovídají o skutečném stavu věcí.
Zdroj: Autorský text redakce In-Lifestyle.cz na základě veřejně dostupných informací z webu ČeskéNoviny, ČeskéNoviny
