Foto: Gillfoto from Juneau, Alaska, United States / Creative Commons / Attribution-Share Alike 3.0, Niki Lauda v roce 1975
Od nehody Nikiho Laudy (†70) na Nürburgringu uplynulo 50 let. Dodnes patří k nejdramatičtějším okamžikům historie Formule 1 a připomíná sílu člověka, který se dokázal vrátit z hranice smrti zpět mezi nejlepší závodníky světa.
Redakce In-Lifestyle.cz se při příležitosti letošního kulatého výročí ohlédla za jedním z nejdramatičtějších příběhů historie Formule 1. Nejde přitom jen o havárii z 1. srpna 1976, ale především o neuvěřitelný návrat Nikiho Laudy, který po boji o život usedl zpět do kokpitu už po 42 dnech.
Na trati, kterou sám považoval za nebezpečnou, málem přišel o život
Jak připomíná Formula 1, Lauda dorazil na německou Grand Prix 1976 jako obhájce titulu a lídr sezony. Už před závodem upozorňoval, že Nürburgring je kvůli délce okruhu a slabému zabezpečení příliš riskantní. Závod se přesto jel.
Ve druhém kole se odehrál moment, který se navždy zapsal do historie Formule 1. Jeho Ferrari po nárazu do svodidel začalo hořet, Lauda při havárii ztratil helmu a zůstal uvězněný v kokpitu hořícího vozu. O jeho životě tehdy rozhodovalo několik odvážných vteřin a rychlá reakce těch, kteří mu přispěchali na pomoc.
Simon Baker z Mentalisty oslavil 57 let: Herec předvedl svou formu a média spekulují o vztahu s Nicole Kidman
Z plamenů ho podle oficiálního připomenutí F1 vytáhli čtyři jezdci a traťový maršál. Utrpěl popáleniny prvního až třetího stupně na hlavě a zápěstích, několik zlomenin a také vážné poškození plic způsobené vdechnutím toxických zplodin. Nešlo tedy jen o viditelné rány, ale i o vnitřní poranění, která mohla mít fatální následky.
Největší překvapení nepřinesla nehoda, ale návrat
Niki Lauda se do závodního vozu vrátil už po 42 dnech při Velké ceně Itálie. A tady ten příběh přestává být jen sportovní historií.
Bývalý manažer Ferrari Daniele Audetto v podcastovém ohlédnutí pro Formula1.com popsal, že když Laudu znovu uviděl, byl bledý, zjizvený a podle jeho slov připomínal spíš přízrak než závodníka. Není to jen obrazné přirovnání. Je to svědectví člověka, který stál přímo u toho a viděl rozdíl mezi pacientem po těžké nehodě a závodníkem, jenž se rozhodl vrátit do nejrychlejší disciplíny světa.
Bolest nebyla vedlejší okolnost, ale součást každého kola
Podle BBC musel při návratu používat speciálně upravenou helmu, protože běžná výstroj mu působila nesnesitelnou bolest. Oči mu slzely kvůli poškozeným slzným kanálkům, obvazy se lepily na kuklu a po závodě si znovu otevřel rány. Přesto v Monze dojel čtvrtý.
V redakci považujeme právě tenhle moment za podstatnější než oblíbenou zkratku o hrdinství. Lauda se nevrátil proto, že by ignoroval strach nebo bolest. Vrátil se přesto, že obojí zůstávalo každodenní součástí jeho života. Právě v tom spočívá síla jeho příběhu.
Další rozměr tomu dává i konec sezony. Jak uvádí Formula 1, v deštivém finále ve Fudži odstoupil, protože podmínky považoval za příliš nebezpečné. Titul pak získal James Hunt o jediný bod. Lauda za to tehdy schytal i kritiku, jenže s odstupem let to vyznívá jinak: muž, který se vrátil z ohně, zároveň odmítl riskovat život jen kvůli trofeji. A právě v tom je možná jeho příběh dospělejší, než jak bývá často podáván.
Nehoda na Nürburgringu se dnes připomíná jako jedna z nejděsivějších kapitol F1. Niki Lauda přežil jako zázrakem. Ještě pozoruhodnější ale je, že se po tom všem dokázal vrátit s chladnou hlavou i jasně vymezenou hranicí, za kterou už jít nechtěl.
Autorský text redakce In-Lifestyle.cz
Přidejte svůj názor
Komentovat