Foto: Freepik, matka s dětmi na pláži, ilustrační foto
Dovolená je pro většinu lidí synonymem odpočinku, dobré nálady a klidu. U nás to ale znamenalo hádky, stres a ve finále nás to málem stálo manželství, popisuje paní Eva. Odjíždět na dovolenou sama bez manžela a ještě po sérii hádek, není úplně nejšťastnější nápad.
Do naší rubriky příběhy přispěla svým zážitkem i paní Eva. Dovolená její rodině přinesla skutečně zatěžkávací zkoušku.
Dovolená se blížila a doma se hádky objevovaly čím dál tím častěji
Na dovolenou jsem se těšila. Šetřili jsme fakt hodně, abychom si mohli dovolenou v Turecku dopřát a nekoukat na to, jestli si koupíme pití, nebo si pochutnáme na zmrzlině. Čím víc se blížil termín odletu, tím víc ale u nás doma houstla atmosféra.
Přiznávám, že hodně to byla moje vina. Byla jsem nervní, abychom odletěli, aby některé z našich dvou dítek neonemocnělo. Bála jsem se, že něco zapomenu doma a manžel to měl všechno takzvaně u zadele. Když jsem mu říkala, že by si měl zabalit věci, že za dva dny odjíždíme, odpověděl mi, že času je dost. „Stejně sbalím tři trička, troje spodky, plavky, ručník, kraťasy a je to, tak co vyšiluješ?“ Měl pravdu, to už teď vím taky, ale v té době jsem měla asi nějak vypnutou hlavu nebo co a tím svým klidem mě vytáčel do nepříčetnosti.
„Myslela jsem si, že důchod bude dovolená,“ přiznala se paní Pavlína. Ukázalo se, že měla více šetřit
Odletěli jsme bez manžela
Odlet byl naplánovaný na druhý den. Měli jsme být v osm na letišti. Večer jsme měli vše zabalené. Kufr s dětským oblečením jsem vybalila a zabalila snad pětkrát. Manžel se uvelebil k televizi a já se svalila vedle něho. Místo, abych se věnovala filmu a konečně tu svoji hlavu vypnula, pořád jsem mlela o tom, co mám zabalené, co ještě musím udělat.
„Evo, proboha už dost. Jak jsem se na tu dovolenou těšil, tak mě mě vyloženě se*e, že někam letíme. Vždyť s tebou není k vydržení už měsíc a poslední dny jsi doslova na zabití,“ vybouchnul už manžel. Dnes vím, že měl pravdu. V ten den jsem se ale smrtelně urazila. „Tak já jsem na zabití? Protože nechci na něco zapomenout? Jdi se bodnout,“ vyjela jsem na něho a zabouchla za sebou dveře ložnice.
Když si přišel lehnout, dělala jsem, že spím. „Hele Evo, asi bude lepší, když poletíš sama s dětmi. Nějak mám pocit, že nám prospěje, když si od sebe chvilku odpočineme.“ řekl mi tiše manžel a já nic nenamítala. Jen jsem v polštáři sušila slzy, které nešlo zastavit. Na letiště nás druhý den odvezl a jak jsem doufala, že to byly jen silácké řeči, tak nebyly. Odletěla jsem sama s dětmi. Ani pusu na rozloučenou mi nedal.
Dovolená ve znamení nervů
Celou dovolenou jsem si hrála na uraženou. Manžel každý den napsal, co a jak děti, tak jsem mu poslala jednu dvě fotky a jinak nic. Přeci mě smrtelně urazil. Zachoval se jako sobec a blbec, tak ať si je doma a třeba se vztekne, říkala jsem si. Dnes bych si za to nafackovala. Poslední den dovolené mi přišla od manžela zpráva, že se na nás už těší. Ne na děti, ale na nás, tedy i na mě, a tak jsem se domů nakonec přeci jenom těšila. Jinak jsem v hlavě neměla nic jiného, než naši hádku a to, jaké to bude po návratu.
Chladné přivítání a doma potom pochybnosti
Na letišti manžel opusinkoval děti a mě políbil na tvář. Na tvář, jako někoho cizího, nebo někoho, koho vlastně zas až tak moc rád nevidí.
Doma bylo naklizeno, že by se dalo jíst z podlahy a na sporáku byl uvařený oběd. Hm, snažil se. Když jsem ale vešla do ložnice, něco mě zarazilo. Šla jsem se ze šatů převléknout do tepláků a jakmile jsem prošla dveřmi ložnice, praštila mě do nosu zvláštní vůně. Tu jsem neznala. Dámský, těžce nasládlý parfém. Cizí dámský parfém v naší ložnici. Na mém nočním stolku navíc ležely dámské hodinky. Sedla jsem si na postel. V ruce jsem držela ty debilní hodinky, nasávala jsem ten cizí dámský parfém, který se držel v ložnici a bulela jsem.
Když za mnou vešel do ložnice asi za půl hodiny manžel, měla jsem řasenku až na bradě a oči jako angorák. „Co tu vyvádíš? Proč brečíš proboha?“ Ptal se mě a jeho slova na mě působila jako rudý hadr na býka. „Ty se ptáš?“ Vyštěkla jsem po něm a s hodinkami v ruce vyběhla ven z bytu. Něco za mnou ještě volal, ale já neslyšela. Ani jsem nechtěla.
Jako malá holka jsem si běžela postěžovat k mámě
Ubrečená jsem doběhla o ulici vedle do domu mých rodičů. Když mě táta viděl ve dveřích, doslova se zhrozil a hned se ptal co se u nás stalo.
Sedla jsem si u nich v kuchyni a s brekem jim vyprávěla o sladce těžké vůni v ložnici a ještě jsem řekla, že si tam ta milenka mého manžela něco zapomněla. Rodiče nejdřív ztuhli. Pak se na sebe podívali a začali se strašně smát. „Ty seš přeci truhlík. A ptala ses toho svýho, co to má vše znamenat?“ Se smíchem se mě ptal táta. „Proč ses ho nejdřív nezeptala, co to má celé znamenat? Ušetřila by sis ty slzičky a my bysme z tebe neměli infarkt,“ se smíchem mi říkal táta. A já nechápala.
Vše se vysvětlilo a mě konečně spousta věcí došla. Konečně!
Nechápavě jsem kroutila hlavou, zírala jsem na tátu a nerozuměla jsem vůbec ničemu. To už ale k našim dorazil i můj manžel s dětmi. „Už jste jí to řekli?“ Zeptal se můj muž táty a já v tu chvíli byla zmatená, jak lesní včela na poli.
Za chvíli jsem se dozvěděla, že den po mém odletu na dovolenou přišel můj manžel k mým rodičům, jestli by u nich ten týden mohl zůstat, že k nám přijela manželova matka a že nepřijela sama. Můj manžel tak celý týden bydlel u mých rodičů. Nechal se vykrmovat od mé mámy a každý večer chodil na pivko s mým tátou, zatímco u nás v bytě týden vegetila jeho máma.
Přišla jsem si v tu chvíli jako v hodně špatnym filmu. Když na vše přitakávala i moje máma a když jsem viděla, jak se ti tři dobře baví, nejenom, že mi spadl kámen ze srdce, ale začala jsem se i stydět. Domů jsem šla ruku v ruce s dětmi i seš svým manželem. Večer jsem se k němu tulila a omlouvala jsem se. Pořád dokola. Nejenom za svoji scénu po návratu, ale i za svoji náladu před odletem. Když večer manželovi pípla zpráva, zasmál se a dal mi jí přečíst. „Asi jsem si u vás nechala hodinky. Doufám, že jsi Evě řekl, že jsem u vás byla. Ať si ještě nemyslí, žes tam někoho měl,“ stálo ve zprávě od tchýně zakončené smajlíkem.
Kupodivu nám tohle všechno pomohlo
I když je to divný, všechno tohle bylo přeci jenom k něčemu dobré. Já jsem se uklidnila a dokonce jsem si sama sobě dokázala přiznat, že jsem se chovala jako blbka. Manžel zase uznal, že mi může třeba lézt na nervy jeho liknavý přístup ke všemu.
Naši se navíc spojili s mámou manžela a společně nám zaplatili týdenní dovolenou. Prý jako terapii pro naše manželství. A víte co? Věci na dovolenou jsme balili s manželem večer před odletem. Bez nervů, se smíchem a se vzpomínkama na to, jak nám předchozí dovolená málem zbytečně zničila manželství.
Zdroj: Autorský text, Podklady od čtenářky
