„Vrátit se s dětmi o den dříve byla osudová chyba.“ Po otevření dveří se paní Nikole rozpadla rodina

Příběh, který k nám do redakce poslala paní Nikola, není bohužel příběh z pera spisovatele levných románů. Příběh paní Nikoly napsal sám život a dá se říct, že měl hodně zvrácený smysl pro humor. Do smíchu ale postavám příběhu moc nebylo.

Kufr zůstal nevybalený. Přesně tak nazvala několik řádků ze svého života paní Nikola. Vše, o čem si myslela, že báječně funguje, se během okamžiku rozpadlo na milion malých kousků, které už nešlo slepit.

Kufr zůstal nerozbalený

Paní Nikola je máma dvou malých dětí. Starší syn se narodil necelý rok po svatbě a za další tři roky přišla do rodiny ještě dcera. Děti jako ze škatulky a milující manžel, který uměl rodinu zabezpečit, malý rodinný domek na periferii města a to vše dohromady tvořilo krásnou mladou rodinu. Fungující rodinu. Alespoň tak to, do určitého okamžiku, paní Nikola vnímala.

Neměla jsem vůbec odjíždět

Prázdniny se pomalu blíží ke konci a mně se vrací ve vzpomínkách nejbolestivější chvíle loňských prázdnin. Tehdy mi volala máma. Přemlouvala mě, ať s dětmi přijedu alespoň na pár dní. Chtěla si alespoň na pár dní užít děti a asi i doufala, že jí s něčím doma a na zahradě trochu pomůžu. Táta sotva chodil, takže ten už moc práce na zahradě a kolem domu nezastal. Nic určitého jsem neslíbila, jen to, že to proberu večer s manželem a druhý den a druhý den jsem jim měla volat.

„Myslela jsem si, že důchod bude dovolená,“ přiznala se paní Pavlína. Ukázalo se, že měla více šetřit

Manžel přišel ten den domů už kolem čtvrté, ale já jsem si na to nejdřív ani nevzpomněla. Až večer, když už prckové spali a my si spolu sedli k televizi, jsem mu převyprávěla, co máma v dopoledním telefonu chtěla. „Tak klidně jeď. Vezmi děti a jeďte tam na čtrnáct dní. O víkendu za vámi přijedu. Vaši si užijou děti a ty tam mamce pomůžeš. Beztak chce zase zavařovat,“ byla tehdy reakce mého muže. Milovala jsem ho. Ta jeho rozhodnost a schopnost řešit věci bez toho, aniž by za tím hledal problémy. Bylo rozhodnuto. Večer jsme se spolu milovali a já byla pyšná na to, jak skvělého mám manžela a jak mám úžasnou rodinu.

Děti byly nadšené, mně se tak lehce neodjíždělo

Osmiletý syn i dcera, která měla akorát další víkend slavit páté narozeniny, se k babičce a dědovi těšili. Já se loučila s manželem a věděla jsem, že se mi bude stýskat. Když mě líbal u auta, přišlo mi, že odjíždím na rok a ne na čtrnáct dní.

Naši doslova zářili štěstím, když jsem místo slíbeného telefonátu odpoledne zatroubila před jejich domem. Manžel měl pravdu, zavařovalo se o sto šest. Švestky, cuketové pomazánky na topinky, zavařili jsme s mamkou i pár sklenic hrušek. Byla to vlastně taková pohoda. Taťka se věnoval dětem a já s maminou jsme válčili v kuchyni nebo na zahradě. Týden uběhl jako voda a byl víkend. Na sobotu jsme ještě upekli dort pro dceru a já se nemohla dočkat, až dorazí manžel a zase mě chytne do náruče.

Oslava narozenin se povedla. Manžel dceři přivezl dárek, sršel dobrou náladou a pořád si mě k sobě tiskl. Přišla jsem si jako znovu zamilovaná. Když v neděli odjížděl, ještě mi říkal, jak se těší, až budeme doma a jak mě zase sevře v náručí.

Udělala jsem obrovskou chybu, na kterou doplatilo moje dokonalé manželství

Původně bylo v plánu, že u našich s dětmi zůstanu do neděle. Od pátku jsem ale byla jako na trní. I přes naléhání táty, ať zůstaneme do neděle, jsem se domů vypravila v sobotu po obědě. Naskládala jsem vše do auta, sbalila děti, nafasovala od našich proviant, od zeleniny počínaje, až po zabitého králíka konče a vyrazili jsme domů. Dnes bych si za svůj předčasný odjezd od našich nafackovala.

Když jsme přijeli domů, bylo už k večeru, ale vedro bylo pořád k zalknutí. Před domem stálo cizí auto, ale nějak mě nenapadlo, že bych to měla řešit. Děti chtěly jít napřed, aby tátu překvapily. Souhlasila jsem. Popadla jsem tašku s králíkem a kufr a vydala se do domu za nimi.

V domě bylo ticho, jen nějaké hlasy jsem slyšela, ale myslela jsem si, že to je puštěná televize. Děti stály u zavřených dveří do obýváku a čekaly na mě. Nechtěly mě připravit o tátovo překvapení, až se mu vrhnou o den dříve do náruče. Syn potichu otevřel dveře a s pokřikem „překvapení“ se i s dcerou vřítil do obýváku. Já vešla dva kroky za nimi. Pohled, který se nám naskytl, nejspíš z hlavy už nevymažu.

Moje dokonalé manželství dokonalé nebylo

Manžel seděl na gauči a na něm seděla nějaká cizí ženská. V jaké poloze to bylo a že na sobě nic neměli, asi říkat nemusím. Jak jsme vešli dovnitř, oba ztuhli a okamžitě začali hledat kousky oblečení rozházené po zemi. Já jen pustila kufr, čapla děti za ruce a táhla je ven.

V hlavě mi začalo okamžitě hučet, srdce mi tlouklo, že jsem myslela, že mi vyskočí z hrudníku. Myslím, že jsem se na chvíli zapomněla i nadechnout. Vyběhla jsem s dětmi ven. Co teď? Dejchej, Co děti? Co jim mám říct? Hlavou mi lítaly myšlenky a otázky, ale mozek nějak nefungoval. Trošku jsem se probrala, když mi syn řekl, že půjdou na chvíli na hřiště. Byla jsem mu v tu chvíli strašně vděčná. Sedla jsem si do altánku a vydýchávala jsem se. Chtělo se mi řvát, křičet, ale jen jsem tupě zírala před sebe. Takhle mě tam našel manžel. „Kde jsou děti? A co tu děláte, měli jste přijet až zítra? Tohle jsem nechtěl Nikolo,“ říkal mi muž, kterého jsem si brala z lásky a se kterým jsem si myslela, že mám šťastné manželství.

„Ještě mi vynadej. Děti šly na hřiště. Jak jim tohle vysvětlíš, to jsem vážně zvědavá. A kdo to vlastně je? Proč proboha? Jak jsi nám tohle mohl udělat? Je mi z tebe zle,“ odpověděla jsem mu, zatímco se mi do očí draly slzy.

Kufr zůstal nevybalený

Seděli jsme v altánku proti sobě a já měla pocit, že koukám na cizího člověka. S hlavou sklopenou mi pak přiznal, že to spolu táhnou už od narození naší dcery. Prý nás miluje obě, jen každou jiným způsobem. Zvedal se mi z něho žaludek. Mluvil tiše, klidně a bylo znát, že ho to všechno mrzí. Nejspíš ale nelitoval mě, ale litoval toho, že vše prasklo.

S dětmi si večer promluvil. Neposlouchala jsem jejich rozhovor, ale syn mi pak říkal, že jim vysvětloval, že má rád maminku i tu paní. Na přímou otázku naší dcery, jestli se rozvedeme, jí odpověděl, že to záleží na mamince. Druhý den ráno jsem vzbudila děti, naházela do auta to, co jsem z něho včera vytáhla a zamířila si to zpátky k našim. Manžel tam za mnou několikrát přijel, snad milionkrát mi volal, přesvědčoval mě, že mě miluje, ale ve mně ten den něco umřelo. Veškerá důvěra byla v prdeli. Už jsem s ním žít nemohla.

Rozvedli jsme se poměrně v klidu. Já zůstala u našich. Děti musely sice změnit školu a školku, ale myslím, že si zvykly celkem rychle. Já si tady našla práci. Manžel, dnes už vlastně exmanžel, za dětmi jezdí, bere si je na víkendy, stará se. S tou ženskou to prý skončilo. Zřejmě to už pro něho nebyl ten správný adrenalin, když to nebylo na tajňačku. V posledních týdnech mi přijde, jakoby se mě snažil znovu získat. Ano, pořád ho miluju, ani rozvod to nezlomil, ale jestli se my dva zase můžeme dát dohromady, to vážně nevím.

Zdroj: Autorský text, Podklady od čtenářky

Lenka Marousková

Lenka je hlavní postavou našeho redakčního týmu. Po několika letech práce všeobecné redaktorky nyní přináší zajímavé zprávy ze světa showbyznysu. Ráda poznává nové lidi a jejich životní osudy. I proto dělá rozhovory s osobnostmi, nebo píše vaše příběhy ze života. Svůj volný čas nejraději věnuje své rodině.