Foto: Michael Barera / Creative Commons / Attribution-Share Alike 4.0, vánoční stromeček, ilustrační foto
Do redakce In-Lifestyle nám napsala paní Tereza. Blížící se Vánoce v ní vyvolaly vzpomínku na loňské vánoční svátky. Dárek pro děti pod stromeček u nich doma tehdy vyvolal hádky a málem se zkazily celé Vánoce.
Paní Tereza nám napsala, jak se letos těší na Vánoce. Loni měla předvánoční čas pokažený hádkou s manželem. Pohádali se kvůli dárku pro děti a málem si pokazili Vánoce.
Milý Ježíšku, chceme pejska
Do Vánoc zbývá měsíc a kousek a já si úplně živě vybavuji, jak to u nás doma v tuhle dobu vypadalo minulý rok. Můj manžel je neskutečně hodný člověk. Možná až moc, a tak když naše dvě princezny napsaly dopis Ježíškovi, ve kterém napsaly, že si nepřejí pod stromeček nic jiného než psa, manžel se okamžitě rozhodl, že jim přání splní.
„Ježíšku, chceme pejska. Obě ho chceme, maminku neposlouchej,“ napsaly naše holky do dopisu, co nechaly za oknem. Holky si byly moc dobře vědomé, že já psa pořizovat nechci.
Vánoce jsou svátky klidu a míru a já na manžela křičela
Manžel se ale rozhodl, že holkám přání splní. „Já bych jim psa koupil. Nejsou přece už tak malé. Vždyť nic jiného nechtějí. Budou mít radost,“ snažil se mě manžel umlátit argumenty. „Já jsem proti. Vždyť si ani pořádně neuklidí v pokoji svůj bordel. Na psa je ještě čas. Počkej s tím,“ oponovala jsem mu.
„V bundě ze sekáče jsem našla podivný dopis,“ říká paní Janka. Patřila zesnulé dceři staršího prodavače
Manžel se ale do té myšlenky, že dětem dá pod stromeček štěně, doslova zakousnul.
„Uvědomuješ si, že pes není hračka? Přestane je bavit, uvidíš. Co s ním budeš pak dělat? Hodíte to psisko na krk mně, a to já nechci,“ snažila jsem se manželovi nápad se psem pod stromeček rozmluvit. On mě ale snad ani nevnímal. Nevnímal, že protestuju. Několikrát jsem na něho kvůli tomu i křičela, a to u nás do té doby zvykem nebylo.
Hádka na Štědrý den a pak happy end jako z filmu
Týden před Vánoci se u nás doma skoro nemluvilo. Já byla naštvaná a proklínala Vánoce, manžel byl naštvaný a holky byly z nastalého dusna celé nesvé. Den před Štědrým dnem byla doma atmosféra k zalknutí. Po obědě manžel zavelel, že se jede na výlet. Nereptala jsem, chtěla jsem na chvíli to dusno rozptýlit, tak jsme jeli.
Manžel nás vyvezl na výlet do jednoho ze psích útulků. To jsem zjistila, až když jsme zastavili přímo před ním. Než jsem se nadechla k dalším jedovatým poznámkám, muž mě umlčel jednou větou. „Jen se podíváme, nic víc.“
Procházeli jsme mezi kotci a já měla v očích slzy. Tolik hafanů tady čekalo na někoho, kdo si je vezme. Tolik psích dušiček tady bylo opuštěných, odevzdaných, ale v očích ti pejsci měli naději. Pak mi můj manžel ukázal kotec, ve kterém byla tři odrostlá štěňata. Směs snad pěti plemen dohromady. Chlupaté kuličky, které vrtěly ocáskem a dožadovaly se pozornosti.
Ano, tušíte správně. Jedno štěně s námi odjelo domů. Nešlo to jinak. Štědrý den jsme přivítali ve čtyřech. Manžel měl vše vyřízené už dopředu, ale chtěl, abych našeho nového psího kámoše viděla v útulku a abych si ho sama chtěla vzít domů.

Letos se na Vánoce těším
Holky se do Matyldy zamilovaly a já vlastně taky. Sice je hlavní starost o ni na mě, ale vůbec mi to nevadí. Je to kámoška, parťák, miláček. Místo na pelíšku spí věčně na gauči, občas něco rozhryže, nebo rozbije, ale nedala bych ji za nic na světě.
Manžel se sice tenkrát postavil proti mně, ale nakonec jsem za to šťastná. Náš život se s příchodem Matyldy změnil. Je živější, je v něm více chaosu a bordelu, ale také více lásky a o tom to je.
Zdroj: Autorský text, Podklady od čtenářky