Dalibor Janda odhalil, jak ho omezovali komunisté. Podle kritiků si vymýšlí a měli ho za oblíbence

Jeden večer, který rozpoutal debatu

Když se Dalibor Janda objevil na křtu alba kapely Ortel, šlo zpočátku jen o drobnou mediální epizodu. To, co Dalibor Janda pronesl do mikrofonu, ale rozpoutalo živou debatu. Zpěvák připomněl své začátky v 80. letech, kdy podle svých slov narážel na nevoli tehdejších kulturních orgánů, které mu prý zakazovaly zpívat některé písně a připravily jej o několik ocenění. Janda se prezentoval jako člověk, který byl režimem utlumován, téměř jako disident. Alespoň tak to vnímají někteří z těch, co se na sociálních sítích zapojili do diskuze k tématu.

„Má co říct a já tomu fandím. Vím, co to je, když mi za komunistů zakazovali zpívat, co jsem chtěl. Taky jsem přišel o spoustu cen v tý době, protože je dostávali jiní. Já byl takzvaně nesocialistický zpěvák. Tomáš je taky takový bojovník, i když v jiné době. Každá s sebou něco nese,“ řekl Janda na pódiu na podporu Tomáše Ortela (vlastním jménem Tomáš Hnídek). Nejspíš by ale udělal lépe, kdyby mlčel.

Stylizace, která naráží na realitu

Právě tato stylizace vzbudila největší pozornost. Kritici Jandovi vyčítají, že si přivlastňuje roli, která vůbec neodpovídá jeho postavení za minulého režimu. Připomínají, že Janda byl už tehdy mimořádně populární, vystupoval v televizi, prodával desky, koncertoval, stal se jednou z hlavních hvězd středního proudu a získal řadu ocenění, mimo jiné tři Zlaté slavíky.

Jeho slova se tak podle nich dostávají do konfliktu s realitou, kterou žili skuteční disidenti. Jak žili lidé, kterým systém znemožňoval práci, zakazoval tvorbu, byli sledováni, vyslýcháni nebo donuceni k odchodu z vlasti.

Jandova verze minulosti

Na druhou stranu redakce In-Lifestyle zaznamenala, že Janda již v minulosti několikrát mluvil o komplikacích, které mu způsoboval jeho nezaměnitelný hlas a jakási odlišnost od preferovaného socialistického popu. Přestože nejspíš nešlo o systematickou perzekuci, drobné tlaky či omezení rozhodně vyloučit nemůžeme.

Janda na to, jak dostal označení nesocialistický zpěvák, vzpomínal na veřejnosti několikrát. V minulosti také přiznal, že jeho kariéra nabrala strmější cestu na vrchol až po roce 1985.

Mnoho lidí vidí největší problém v tom, že Dalibor Janda své osobní vzpomínky zasadil do rámečku boje s režimem a vlastně si tak přivlastnil nádech hrdinské výlučnosti.

Symbolika, která přerostla samotný večer

Mnozí z těch, kteří na sociálních sítích komentují výrok Dalibora Jandy, považují za kontroverzní už jeho přítomnost na křtu skupiny Ortel. Možná i tato souvislost dodala jeho slovům až nepatřičný rozměr. Dalibor Janda chtěl v povzbudivých slovech zmínit vlastní zkušenost. Někteří zpěvákovi zazlívají, že se pasoval do role disidenta.

Nabízí se nám tak otázka, jak s pojmem „disident“ zacházíme. Můžeme se zamyslet, co znamená být umlčován a jak se proměňuje paměť a pohled na dobu nesvobody.

Slova Dalibora Jandy vypovídají více o současnosti než o minulosti. Jeho slova vykreslují, jak snadno může být osobní příběh využitý k posílení sebeobrazu a jak citlivě veřejnost reaguje, když se někdo dotýká historických kategorií, které v české společnosti nesou specifickou váhu. Janda možná chtěl jen připomenout svůj dávný zápas se systémem. Podle mnohých reakcí na sociálních sítích se mu to ale moc nepovedlo.

Zdroj: Autorský text, Sociální sítě