Václav Upír Krejčí odhalil smutné zážitky z dětství. Nepochopitelné chování otce babička nepřežila

Za bavičem Václavem Upírem Krejčím, který baví národ, stojí smutné dětství. Přesto z něj vzešel někdo, kdo rozdává světlo, energii a humor.

Známý komik Václav Upír Krejčí dneska už otevřeně promlouvá o svém dětství. A jen to ukazuje, jak tenká je hranice mezi rodinným bezpečím a prostředím, které může dítě navždycky poznamenat. Oblíbený bavič vyrůstal v něčem, co mělo daleko ke klidnému a hezkému dospívání. Přesto se dokázal postavit na vlastní nohy a vytvořit si úplně jiný život, než jaký poznal doma. Na In-Lifestyle jsme se podívali blíže na těžkosti, kterými si musel projít.

Dětství se mu vrylo pod kůži

Upír se narodil v roce 1955 v Rakovníku. Navenek působí jako někdo, kdo se doslova směje očima i dušičkou, ale jeho dětství bylo těžce traumatické. Otec ho bezdůvodně fyzicky napadal, matka vlivem toho zápasila se závislostí na lécích. Útěk z domova nepřicházel v úvahu, na to se Krejčí příliš bál otce, a bezpečí nenacházel ani u prarodičů, kde by třeba člověk čekal oporu.

Příšerné zážitky, které by si nemělo prožít žádné dítě, si nese celý svůj život. „Táta mě strašně mlátil a dodnes nevím za co. Možná to bylo tou pubertou, ale bylo to řezání hlava nehlava,“ řekl jednou v dokumentu 13. komnata. Ještě horší vzpomínka se váže k jeho dědečkovi: „Já jsem byl svědkem toho, kdy se naštval na babičku tak, že ji párkrát praštil tou lopatkou, a pak se zjistilo, že je mrtvá,“ svěřil se dále. A v tomto vyrůstal chlapec, který se později stal jedním z nejvýraznějších českých komiků. Místo zloby se v něm ale probudila obraná strategie – humor.

I když mu to otec zakazoval, začal studovat pantomimu na Ježkově konzervatoři. Talent pro divadlo a výrazové herectví se projevil brzy. V roce 1979 získal hlavní cenu na festivalu pantomimy v Litvínově a později se stal součástí Mimtria po boku Michala Nesvadby. Mimo jiné psal i knihy, texty, vystupoval v televizi i v zahraničí, spolupracoval s BBC a podílel se na groteskách, které bavily publikum.

Negativní zkušenosti z dětství ho dlouho brzdily i v navazování vztahů. Sám přiznal, že se založení rodiny celkově bál. V dospívání žil hekticky a přiznal i období, kdy fungoval jako gigolo. S nadhledem vzpomínal na jednu dámu, Finku, která mu tehdy finančně pomáhala. Zlom přišel až po čtyřicítce, když potkal svou ženu Zuzanu. S ní má dcery Kláru a Kristiánu a často říkal, že právě rodina ho skutečně uzdravila: „Konečně jsem pochopil, že rodina nemusí být o strachu, ale o lásce.“ Bohužel vztah nevydržel a došlo na rozvod, který byl provázen soudními tahanicemi. Dnes je ženatý podruhé, a to s manželkou Lucií.

Co udělá trauma s dětskou duší?

Psychologové dlouhodobě upozorňují, že děti vyrůstající v prostředí domácího násilí mají zvýšené riziko úzkostí, depresí, poruch chování či nedůvěry v mezilidské vztahy. Podle odborných zdrojů (např. WHO) může fyzické i psychické týrání narušit vývoj mozku, sebevědomí i schopnost navazovat zdravé vztahy. V dospělosti se to pak často projevuje dvěma extrémy:

• opakování vzorců chování, které dítě doma vidělo,

• nebo naopak silná touha vytvořit si přesný opak prostředí, ve kterém vyrůstalo.

Václav Upír se vydal tou druhou cestou. V rozhovorech sám připouští, že humor byl jeho jediný únik, a zároveň jediná možnost, jak neztratit víru, že život může vypadat jinak.

Zdroj: Autorský text, Wikipedie, ČT 13. komnata, Blesk, WHO, YouTube BleskCZ

Richard Touš

Richard skvěle doplňuje tým naší redakce. Po letech v zahraniční redakci zakotvil v našem magazínu. Specialitou Richarda je vše okolo filmu a herců. Také ovšem sleduje vše, co se ve světě showbyznysu děje. Naši čtenáři jistě ocení jeho neotřelý pohled na svět showbyznysu. Ve volném čase nejčastěji vyrazí na ryby. Rád a dobře vaří.