Foto: Nextfoto, Alena Vranová na vyhlášení Audioknihy roku 2023
Z role princezny Krasomily ji znají snad téměř všichni. Málokdo ale ví, že život Aleny Vránové byl jiný a do pohádky měl opravdu daleko.
Alena Vránová, kterou si generace diváků pamatují jako princeznu Krasomilu, si prošla příšerným manželstvím, pronásledováním ze strany komunistů a nakonec přišla i o milovanou dceru. Přesto zůstala silnou ženou. Na In-Lifestyle.cz jsme se zaměřili na významné okamžiky jejího profesního, ale i soukromého života.
Princezna Krasomila jí přinesla popularitu
Alena Vránová, narozená 30. července 1932 v Praze, se jako herečka zapsala do paměti především v roli princezny Krasomily. Její herecká dráha začala velmi brzy. Jako dítě zpívala v rozhlasovém dětském souboru Disman a později vystudovala DAMU. Poté našla uplatnění v Benešově a pak v Divadle ABC, následně v Městských divadlech pražských, kde působila desítky let. Kariérně se skutečně vyšvihla, když v roce 1952 získala roli princezny Krasomily ve filmové pohádce Pyšná princezna, to jí přineslo obrovskou slávu.
Natáčení Pyšné princezny změnilo Vránové nejen kariéru, ale i soukromí. Ve svých 20 letech byla vdaná za spisovatele a dramatika Pavla Kohouta, což v tehdejší době přinášelo politickou prestiž. Jenže když na place potkala hlavního představitele, herce Vladimíra Ráže, zakoukali se do sebe a začali si spolu. Románek a následný rozvod způsobily skandál, který pro Vránovou znamenal společenské odvržení a útlak ze strany tehdejšího režimu, popsalo AhaOnline.
Když se její manželství s Kohoutem rozpadalo, musela se z jeho strany bránit nátlaku a psychickému vydírání. Souviselo to především s dobovým tlakem režimu na umělce, kteří se nechtěli podřídit. S Rážem se nakonec vzali a narodila se jim dcera Markéta. Ale ani toto rodinné štěstí netrvalo věčně, vztah skončil.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Její dcera to v životě nezvládla
Její dcera Markéta, jejímž otcem byl Vladimír Ráž, byla neskutečně chytrá. Ovládala několik světových jazyků a získala doktorát z filozofie, pracovala pak jako tlumočnice. Bohužel ji potkal smutný osud. Spadla do závislosti na drogách a pravděpodobně i alkoholu, nakonec žila na ulici. Tragicky zemřela 25. prosince 2013.
Tato ztráta pro herečku znamenala největší životní zlom. V rozhovorech přiznala, že bolest po smrti dcery poznamenala celý zbytek jejího života. Především pak vánoční svátky se staly obdobím smutku a vzpomínek, uvedl web CNN Prima NEWS. Zůstala jí alespoň vnučka Tereza, kterou Vránová bezmezně miluje a díky níž je už i prababičkou.
I když ji potkaly tyto smutné události, zůstala Vránová pracovně aktivní. Jejím domovem se stalo divadlo. Většinu let byla spojena s Městskými divadly pražskými, později vystupovala v dalších divadlech a dabovala. Za své celoživotní působení obdržela v roce 1997 prestižní Cenu Thálie v kategorii činohry za roli ve hře „Bouřlivé jaro“. Později byla oceněna i za celoživotní mistrovství.
Jak vypadalo pronásledování komunisty
Komunistický režim v 50. letech tvrdě zasahoval proti komukoli, kdo se jakkoli odchýlil od jejich vidiny nebo narušoval veřejně prezentovaný obraz loajální společnosti. Stačilo projevit vlastní názor, klást otázky, odmítnout stranické požadavky nebo, jako v případě řady známých osobností, projevit city k někomu, kdo se nehodil do oficiální propagandy.
Pronásledování mělo mnoho podob. Nejčastěji šlo o systematický psychický tlak. Výslechy u stranických komisí, ponižování, hrozby zničené kariéry či odebrání rolí nebo dlouhé pohovory, během nichž museli lidé detailně popisovat své soukromí. Často následovaly i profesní zákazy, přeložení na podřadná místa, ztráta možnosti pracovat v oboru, někdy dokonce i sledování Státní bezpečností. Režim tak dával najevo, že nad životy jednotlivců má moc a že odpor je považovaný za projev nepřátelství vůči státu.
Zdroj: Autorský text, Wikipedie, AhaOnline, Blesk, CNNPrimaNEWS, Instagram divadloungelt
