Fotografie: Nextfoto, Miloš Zeman na na Reynkově výstavě
Když se Miloš Zeman ozve, nezůstane to bez reakcí. Bývalý prezident se i po odchodu z Hradu dokáže vložit do aktuálních sporů zajímavým způsobem.
Do aktuální přestřelky mezi Pražským hradem a ministrem Petrem Macinkou vstoupil i Miloš Zeman, a to se svou typickou lehkostí zkušeného politického matadora. V redakci In-Lifestyle.cz jsme usoudili, že jeho vyjádření nebylo ani útočné, ani úplně smířlivé. Spíš připomínalo dobře načasovanou reakci muže, který ví, jak funguje veřejná debata i práce s publikem. Opřel se o výklad známého právníka a ohradil se k pojmu „vydírání“, čímž de facto sundal z tématu nálepku trestního činu, aniž by se musel otevřeně postavit na jednu či druhou stranu barikády.
Šalamounský tah fanoušci ocenili
„Trestní zákoník jednoznačně definuje trestný čin vydírání jako vyhrožování násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy. Známý právník Tomáš Sokol tvrdí, že z tohoto důvodu Macinkův materiál určený poradci prezidenta není trestným činem vydírání. A já tento názor sdílím,“ uvedl Miloš Zeman na Facebooku. Jeho příznivci mu děkovali za takový rozum a nadhled, zatímco kritici to vnímali jako další pokus podpořit pochybnosti o současné hlavě státu.
Reakce veřejnosti ale také ukázaly, jak hluboké jsou příkopy, které se v české společnosti vykopaly právě během Zemanova prezidentství. Někteří lidé začali zpochybňovat kroky prezidenta Petra Pavla, jeho dovolenou i roli poradců, jiní naopak vyzývali Zemana, aby se do aktuální politiky už raději nemíchal. Následně Zeman pro deník Parlamentní listy ještě prohlásil, že „opozici je třeba ignorovat. To je nejjednodušší způsob, jak s opozicí jednat.“ To se nezdá být právě konstruktivní přístup, ač je jasné, že domluva se stranami, které mají často zcela opačné zájmy, nemůže být snadná. Přesto by se mezi nimi měla diskuze vždy vést, i opozice zastupuje značnou část společnosti.
Prezident, který rozděloval a formoval
Na druhou stranu, Miloš Zeman je za svou dlouhou politickou kariéru různými vyhraněnými výroky známý. Prezidentem České republiky byl v letech 2013–2023. Do funkce vstupoval jako zkušený politik s bohatou minulostí: bývalý premiér, předseda ČSSD, výrazný řečník a glosátor. Už od počátku svého mandátu dával najevo, že nebude jen oficiální hlavou státu, ale aktivním hráčem. To s sebou přineslo nejen silné politické zásahy, ale i řadu těch méně šťastných tahů.
Za jeho prezidentování se mluvilo o posouvání ústavních zvyklostí, byl to ostatně on sám, kdo prohlašoval, že prezident není povinen přijmou každého navrženého kandidáta na ministerský post. Zeman si jednoduše vykládal pravomoci prezidenta poněkud volněji, než bylo zvykem, což vedlo k nevyhnutelným střetům s vládou. Tyto konflikty sice zvyšovaly jeho popularitu u jeho příznivců, jenže zároveň vyvolávaly otázky, zda nepřispívají k podtrhování důvěry v instituce.
Zdraví, izolace a změna role
Vedle politických sporů byla Zemanova éra poznamenána i jeho zdravotním stavem. Opakované hospitalizace, omezená mobilita a spekulace o skutečném rozsahu jeho potíží byly ovlivňovány ještě jeho neskrývanou nákloností k alkoholu. Veřejnost často tápala, kdo skutečně rozhoduje – zda prezident sám, nebo jeho okolí. To se nejvíce pak projevilo v závěru jeho druhého mandátu, kdy byla komunikace Hradu minimální a informace přicházely se značným zpožděním.
Zemanův osobní styl, myšleno sarkasmus, provokace, obliba bonmotů i alkoholu, byl pro jedny osvěžující, pro jiné na pozici prezidenta nepřijatelný. Jeho výroky o novinářích, menšinách či zahraniční politice opakovaně vyvolávaly mezinárodní i domácí kritiku. Přesto si udržel dost příznivců, kteří v něm viděli zkrátka přímého prezidenta. A kteří mu dodneška fandí.
Zdroj: Autorský text redakce In-Lifestyle.cz, podklady z veřejně dostupných informací na webu Facebook Miloše Zemana, Wikipedie, SeznamZprávy, ParlamentníListy
