Komunikace Petra Macinky směrem k Hradu bývá často za hranou: Ministr by měl pochopit, jakou má roli

KOMENTÁŘ / Komunikace Petra Macinky směrem k Hradu a prezidentovi Petru Pavlovi se už tvrdé politické debatě moc nepodobá. Čím dál víc připomíná osobní přestřelku, ve které běžná slušnost a institucionální zdrženlivost ustupují ukřivděnosti a podrážděnosti.

Redakce In-Lifestyle.cz oslovila Petra Macinku i hnutí Motoristé sobě s otázkou, jak dnes předseda strany hodnotí vlastní komunikaci směrem k Hradu a prezidentovi Petru Pavlovi. Důvod byl prostý: všimli jsme si, že výhrady se už neozývají jen od jeho kritiků, ale také od části lidí, kteří mu dosud spíše fandili. Odpověď nepřišla. Tentýž dotaz jsme zaslali také kanceláři prezidenta. Do vydání článku jsme se odpovědi nedočkali.

Když se ústavní spor začne lámat do osobní roviny

Za jeden z bodů zlomu lze brát lednové vyjádření prezidenta, které Pražský hrad zveřejnil 27. ledna 2026. Petr Pavel v něm napsal, že zprávy od ministra zahraničí vnímá jako pokus o vydírání a jako jednání nepřijatelné v demokratických poměrech. To už není obyčejná výměna ostrých vět mezi dvěma úřady. V takové chvíli se politický konflikt přesouvá i do oblasti elementární politické kultury.

Petr Macinka v SMS poradci prezidenta napsal, že pokud prezident nejmenuje Filipa Turka, „spálím mosty způsobem, který vejde do učebnic politologie jako extrémní případ kohabitace“. Tato věta se dnes vrací jako poměrně přesná ukázka toho, kam se komunikace mezi Macinkou a Hradem posunula. Diplomacie v ní mnoho nezůstalo. Místo hledání cesty, spory urovnat, se v ní počítá i s možností přestat komunikovat úplně.

David Suchařípa se zastal prezidenta a usadil Ševčíka: Jeho argumenty jsou předmětem vášnivých debat

Petr Pavel před pár dny pozval na Hrad premiéra i ministra zahraničí, aby s nimi podle ústavy projednal mandát, který vláda dává prezidentovi pro jeho účast na zasedání OSN. Petr Macinka tentokrát nezvolil otevřeně útočný tón. Přesto vzbudila pozornost jeho první reakce, když uvedl že neví, jestli bude mít čas. Nakonec se po dohodě s premiérem rozhodl, že za prezidentem nepojede. Samotná neúčast ale není to nejpodstatnější. Mnohem víc vypovídala už prvotní reakce a skutečnost, že ministr předem připustil, že na setkání s prezidentem možná nebude mít čas.

Kde končí politika a začíná osobní averze

A právě tady začíná být zajímavější než samotný spor o Filipa Turka způsob, jakým se vede. Tvrdý politický střet není nic neobvyklého. Politici se mohou ostře nesnášet, nesouhlasit spolu a veřejně si nic nedarovat. Něco jiného ale je, když se jazyk vyjednávání začne podobat osobnímu souboji. U ministra zahraničí Petra Macinky to působí zvlášť výrazně, protože jeho komunikace nereprezentuje jen jeho samotného, ale také stát, který navenek zastupuje. Když Petr Macinka veřejně řekl, že prezidentovo jméno na seznam pro summit NATO „nikdy nenapíšu“, nebylo to vysvětlení kompetencí a dokonce to nebylo ani vysvětlení pohnutek ministra zahraničí. Znělo to jako věta, do které se propsala osobní averze.

Nejde jen o obsah. Podstatný je i způsob

Macinka tvrdí, že pouze reaguje na postup druhé strany. V minulosti řekl: „Když tady Hrad zveřejňuje něco, co nebylo veřejné, tak já si mohu dovolit srovnat skóre.“ Obyčejná slova, která o něm ale říkají poměrně dost. Ve chvíli, kdy vrcholný politik začne používat slovník, ve kterém se mluví o srovnávání skóre, přestává to znít jako výkon státní funkce a začíná to připomínat osobní zápas někde v ringu, nebo na tenisovém kurtu v tom lepším případě. Instituce ustupuje do pozadí. Nejvíc je slyšet ego.

Je to víc než běžná politická hádka

Taková komunikace nepoškozuje jen vztah dvou politiků, kteří si zjevně nerozumějí. Může narušovat i důvěru v to, že stát dokáže navenek vystupovat srozumitelně a aspoň v základních věcech koordinovaně.

Nepříjemná otázka proto zní celkem jednoduše: Je to ještě politická komunikace, nebo to připomíná spíš slovní přestřelku živenou osobní averzí? Pokud ministr zahraničí mluví o prezidentovi jako o soupeři, kterému je třeba „vracet“ a „srovnávat skóre“, veřejnosti se pak složitě vysvětluje, že jde pořád jen o standardní výkon úřadu.

Tvrdost v politice sama o sobě nevadí, pokud má směr, pravidla a jasný účel. U Petra Macinky se ale čím dál častěji zdá, že forma přerůstá obsah. Spor s Hradem politicky významný je, o tom není třeba dlouze debatovat. Jen už delší dobu nepůsobí jako čistý spor o princip.

Zdroj: Autorský text redakce In-Lifestyle.cz

Lenka Marousková

Lenka je hlavní postavou našeho redakčního týmu. Po několika letech práce všeobecné redaktorky nyní přináší zajímavé zprávy ze světa showbyznysu. Ráda poznává nové lidi a jejich životní osudy. I proto dělá rozhovory s osobnostmi, nebo píše vaše příběhy ze života. Svůj volný čas nejraději věnuje své rodině.