Macinkovo Rudé právo jako rekvizita: Konečná přilila olej do ohně a nabízí vlastní pravdu

Staré noviny, a kolik vyvolaly reakcí. Macinka provokoval během prezidentského projevu a Kateřina Konečná mu za to zatleskala.

Moment ze Sněmovny, kdy si během vystoupení prezidenta jeden výrazný politik demonstrativně četl archivní výtisk Rudé právo, vzbudil pozornost víc než samotný obsah celého projevu, jak jsme v redakci In-Lifestyle.cz zaznamenali. Což mnozí považují za ne právě šťastné. Petr Macinka tímto gestem zjevně narážel na prezidentovu minulost v KSČ. A zatímco část občanů mluvila o nejapném vtipu nebo i trefné ironii, jiní to označili za zbytečnou a dost nedůstojnou provokaci.

Když noviny zazdí důležitý projev

Reakce na sebe nenechaly čekat. Někdo to vnímal jako odvážný a zábavný tah, jiný zase jako „trapnou klukovinu“. Toto rozdělení lidí jen poukazuje na to, jak jednoduše se ta „skutečná“ politika dá zazdít. Listování komunistickým tiskem během projevu hlavy státu bylo celkem jasným signálem, bohužel to ale k ničemu nepřispělo.

K tématu se připojila i europoslankyně Kateřina Konečná, která si neodpustila vlastní poznámku. „Během projevu Pávka, pardon Pavla, si někteří členové vlády četli prezidentův oblíbený tisk. Chcete-li kvalitní tisk, čtěte raději Naši Pravdu,“ uvedla s odkazem na stranický týdeník, čímž se snažila nabídnout alternativní „doporučenou literaturu“.

Alena Schillerová dorazila na brněnský ples se svým manželem. Sluší jim to spolu i po 40 letech

Co mělo Rudé právo symbolizovat

Rudé právo je symbolem, který v české společnosti dodnes vyvolává silné emoce. Pro jedny připomínka minulého režimu a nesvobody, pro jiné jen historická relikvie. Když se takový symbol objeví v politickém gestu, nejde už jen o noviny, ale o jasný signál směrem k minulosti i současnosti. Podobná symbolika sice dokáže rychle přitáhnout pozornost, jen málokdy ale vede k věcné debatě. A jak mnozí poukazují, je vlastně jen symbolem chybějícího respektu.

Politici mají samozřejmě právo na kritiku i satiru. Otázkou ale zůstává, jaká míra je ještě vhodná, a důležitý je i kontext. Parlament by měl být přece jen místem, kde se argumentuje, diskutuje a komunikuje. Není to prostor pro neuvážené výpady, které mají hlavně vyvolat reakci na sociálních sítích a mezi lidmi bez toho, aniž by se přemýšlelo nad tím, zda to k něčemu bude.

Politika jako soutěž v provokacích

Takové chování sice může krátce vzbudit zájem – přinese lajky, sdílení, pobavené i rozhořčené komentáře – ale k čemu? V dlouhodobém hledisku to akorát přispívá k podkopávání důvěry v politickou kulturu, respektive politické představitele. Pokud se veřejná debata redukuje pouze na teatrální výpady, zaniká do pozadí prostor pro skutečné řešení problémů.

Rudé právo v tomto případě nebylo náhodnou volbou. Bylo nástrojem a bylo použito záměrně. Slušnost v politice není o tom, že se nesmí nic zkritizovat. Znamená to hlavně schopnost vést i sporné debaty bez osobních výpadů a zbytečných provokací. Rýpání může být zábavné, ale jen do chvíle, než začne úplně nahrazovat obsah.

Zdroj: Autorský text redakce In-Lifestyle.cz na základě veřejně dostupných informací z webů Wikipedie, Facebook KateřinyKonečné

Richard Touš

Richard skvěle doplňuje tým naší redakce. Po letech v zahraniční redakci zakotvil v našem magazínu. Specialitou Richarda je vše okolo filmu a herců. Také ovšem sleduje vše, co se ve světě showbyznysu děje. Naši čtenáři jistě ocení jeho neotřelý pohled na svět showbyznysu. Ve volném čase nejčastěji vyrazí na ryby. Rád a dobře vaří.