Fotografie: Nextfoto, Zuzana Bubílková na křtu kalendářů Muž roku a Anděl mezi zdravotníky
Každá doba měla své, nicméně ne vždy to bylo jednoduché. Turek se opřel do Svěráka kvůli minulosti a Bubílková to nenechala jen tak.
To, co se aktuálně rozjelo kolem herce Zdeňka Svěráka a jeho teď už dávné minulosti, není pouze o jednom výroku, jedné urážce nebo jedné chybě, jak jsme si v redakci In-Lifestyle.cz všimli. Střet jednotlivých aktérů a pohledů na to, jak hodnotit dobu, kterou si dnes už mnozí dokážou jen těžko představit, je tak mnohem komplexnější. A také to je o tom, kdo má vlastně právo soudit.
Minulost ožívá až zbytečně moc
Aktérem nynějších debat je Filip Turek. Tentokrát zvolil nevhodná slova, a to ještě ve chvíli, kdy většina lidí slavila životní jubileum herecké legendy. Namísto aby ukázal slušnost a například Svěrákovi k narozeninám popřál, rozhodl se poukazovat na to, že Svěrák podepsal Antichartu. Tím ale otevřel téma, které v české společnosti nikdy úplně nezmizelo.
Jednou z nejvýraznějších reakcí byla ta od Zuzany Bubílkové, která se rozhodla Turka konfrontovat nejen fakty, ale i velmi tvrdými slovy. „Filip Turek se navezl do Svěráka, že podepsal Antichartu. To vytahovali politici i na Šimka, když jsme jim šlápli na kuří oko. Podpis Anticharty byl ale podvod. Komunisti svolali povinnou schůzi pro všechny pod pohrůžkou, že kdo nepřijde, ten už si neškrtne,“ uvedla na svém Instagramu a nebála se použít termín „hranatá nula“.
Andrej Babiš se vyjádřil ke spekulacím o možném rozvodu: „Nebydlíme spolu, ale fungujeme jako rodina“
Anticharta: rozhodnutí bez dobrého řešení?
Je těžké hodnotit rozhodnutí lidí v době, kdy měli jen omezené možnosti. Anticharta z roku 1977 nebyla pro mnoho umělců svobodnou volbou, ale tlakem systému, který dokázal velmi tvrdě trestat neposlušnost. Bubílková popsala, jak se sama dokázala z podpisu „vyvléct“. Jenomže ne každý se mohl takto vykroutit. Lidé s rodinami, závazky a kariérou mnohdy stáli před volbou, která nebyla vůbec jednoduchá.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Na to ostatně ještě dnes část veřejnosti naráží. Na sociálních sítích se objevují komentáře typu: „Z dnešní pohodlné doby se to soudí snadno,“ nebo „zkuste si představit, že máte děti a někdo vám řekne, že přijdete o práci“. Každopádně jde o velmi citlivé téma. A ano, byli lidé, kteří nepodepsali. Jenže každý měl jiné možnosti. Rozhodně se nedá říct, že by podpis Anticharty byl synonymem pro morální selhání, ač ho mnozí později litovali.
Kdo má ale právo soudit?
Současná generace má pocit, že si může dovolit neustálou kritiku, a často se zapomíná, že historické okolnosti určovaly možnosti jednotlivce. To, co jeden zvládl, pro druhého mohlo být téměř nemožné. Přesně o tom je diskuse o Antichartě a o tom, proč není jednoduché hodnotit chování lidí v totalitní éře podle dnešních měřítek.
Je to také připomínka, že „soudnictví“ veřejnosti se často stává nástrojem rychlého odměřování morální hodnoty člověka zpoza klávesnice, místo aby vedlo k pochopení kontextu. Odvaha, zodpovědnost, oběť – to jsou pojmy, jejichž význam se liší podle toho, zda stojíte pod tlakem systému, nebo jen komentujete pohodlně ze své polstrované a polohovací židle.
Možná by tedy stačilo si místo rychlých soudů připomenout, že odvaha a morální volby mají různé váhy v různých dobách. A když už někoho hodnotíme, měli bychom se alespoň pokusit vcítit do situace, ve které riskoval úplně všechno – ne jen pohodlí svého pohledu na historii. Pak je tu ještě poslední otázka, a totiž jestli jde o skutečné nepochopení, nebo prostě jen další „kopanec“ do protivníka.
Zdroj: Autorský text redakce In-Lifestyle.cz na základě veřejně dostupných informací z webů Facebook Filipa Turka, Instagram Zuzany Bubílkové
