„Snacha si ze mě udělala služku,“ stěžuje si s pláčem paní Blanka. Nyní se bojí přestat plnit úkoly

Tchyně je často vyobrazována jako jedovatá zmije, čarodějnice a strůjkyně všech mezigeneračních konfliktů. Jsou ale samozřejmě výjimky a jsou také případy, kdy je všechno obráceně a tím zlem je snacha.

Do redakce magazínu In-Lifestyle.cz nám napsala paní Eliška. Z jejího vyprávění je patrné, že ne vždy je tchyně spouštěčem všech hádek. Synova manželka si z paní Elišky udělala služku, a to bez většího přehánění.

Nejdřív se to zdálo jako super nápad

Když za mnou přišel syn, že koupil mobilheim, který umístil k sobě na zahradu kousek za dům, a že chce, abych se tam nastěhovala, ať nejsem pořád sama, byla jsem šťastná. Po smrti manžela mi bylo hrozně smutno. Že jsem na synovu nabídku kývla a odstěhovala se k synovi na zahradu kousek za město, mělo ještě jedno pozitivum. Do mého bytu se nastěhovala vnučka, aby nemusela dojíždět do školy. Studuje vysokou.

Do společného bydlení se synem a snachou bych nešla, ale měla jsem svoje bydlení, tak jsem si to malovala narůžovo.

„Znám tajemství mé tchyně, ale rodina mi ji dává za vzor,“ říká paní Silvie. Ví o jejím milenci

Snacha a tchyně

S manželkou mého syna jsme nikdy extra vřelý vztah neměly, ale tak nějak jsme se ty dlouhé roky vzájemně tolerovaly.

Když jsem se nastěhovala do domku u nich na zahradě, začala jsem se brzy nudit. Se stěhováním jsem odešla do předčasného důchodu a najednou jsem měla času, že jsem nevěděla, co s ním. Z nudy jsem pak udělala tu největší blbost, co jsem mohla.

Jednou jsem si odchytla snachu, když se vracela z práce, a zeptala jsem se jí, jestli třeba nechce s něčím pomoct. Nechtěla jsem se vnucovat, byla to jen prostá nabídka. Snacha mi nejdřív svěřila starost o zahradu. Že prý ji to nebaví. Pak si pro mě snacha připravila žehlení, tři koše toho byly. Další den za mnou přišla, a že bych mohla všude čistě povlíknout. Vyhověla jsem. Pak chtěla všude utřít prach a vytřít. Další den jsem jí měla uvařit na víkend.

Čeho je moc, toho je příliš

Ze začátku jsem byla ráda, že můžu být užitečná. Jenže postupně se úkolování mé snachy stupňovalo. Po čase už to bylo tak, že jsem měla skoro každý den ráno za dveřmi lísteček s věcmi, co bych mohla udělat, kdybych se jako nudila. Bylo mi hloupé říct, že jsem se zrovna dnes nenudila, a tak jsem vždy všechno udělala. No a stal se z toho zvyk. Ustlat, nandat do myčky, vyklidit myčku, vytřít, povlíknout, umýt okna, uvařit večeři, vyleštit boty a pořád něco.

Teď už si přijdu jako služka, která plní úkoly. Navíc se snacha tváří tak, že bych měla být vděčná za to, že se nenudím. Jenže jak najednou říct, že dnes ne? Že se mi nechce? Bojím se reakce. Takže snacha má neplacenou služku a já nervy na pochodu.

Ne, nejsem nesvéprávná. Umím se ozvat, ale do tohohle jsem se uvrtala sama a teď nevím, jak z toho ven. Každý den si říkám, dnes k nim do baráku nepůjdu, dnes nic u nich dělat nebudu. A pak jdu a udělám…

Zdroj: Autorský text redakce In-Lifestyle.cz na základě e-mailu od čtenářky

Lenka Marousková

Lenka je hlavní postavou našeho redakčního týmu. Po několika letech práce všeobecné redaktorky nyní přináší zajímavé zprávy ze světa showbyznysu. Ráda poznává nové lidi a jejich životní osudy. I proto dělá rozhovory s osobnostmi, nebo píše vaše příběhy ze života. Svůj volný čas nejraději věnuje své rodině.