„Starám se o děti i rodiče a začínám být v koncích,“ stěžuje si paní Hanka. Bojí se, že už to dlouho nevydrží

Paní Hanka patří do takzvané sendvičové generace. Pečuje o své děti a staré rodiče zároveň a jak sama popisuje, cítí se vyčerpaná. Zároveň ale cítí, že je nedoceněná, a všechny dny jí přijdou stejné, což jí ubíjí nejvíc.

Do redakce In-Lifestyle.cz nám přišel e-mail od čtenářky, která se podepsala jako Hanka. V textu se nám paní Hanka svěřila s tím, že se cítí na konci sil. Její okolí ale považuje to, že se stará o malé děti a starší rodiče, za samozřejmost. Ona přitom žije v kolotoči.

Jsem vyčerpaná a nikdo to nechápe

Je mi dvaačtyřicet, mám dospělého syna, který už vylétl z hnízda, a mám také další dvě holčičky ve věku čtyř a sedmi let. Do toho se starám o své rodiče. Oběma už je přes sedmdesát a zdravotně na tom nejsou nejlépe. Samozřejmě taky pracuju, teda jen na zkrácený úvazek, a i když se snažím a lítám jako hadr na holi, nic pořádně nestíhám. O tom, že bych měla čas jen sama na sebe nebo na partnera, si můžu nechat jenom zdát.

Když jsem si našla po bolestivém rozvodu nového partnera, byla jsem šťastná, a když chtěl děti, nebránila jsem se. Cítila jsem se silná a plná energie. Nejspíš to byla ale jen zamilovaná euforie, protože moje energie se rychle vytratila. Když se narodila druhá dcera, najednou mi začalo docházet, že už začínám být stará. To jsem ale ještě vše zvládala.

„Zeť mou dceru uhodil, chtěla jsem ho vzít lopatou,“ píše paní Jitka. Jakmile promluvila, začal vinit ji

Hodně se to zhoršilo před rokem, kdy si táta blbě zlomil nohu a mamka začala marodit se srdíčkem. Najednou potřebovali hodně pomoci a já tam začala jezdit denně. Není to daleko, nějakých patnáct, dvacet minut autem, ale i tak to člověku udělá do harmonogramu díru.

Starám se ráda, jen už nemůžu

Aby to nevyznělo, že je mi péče o rodiče zatěžko. To není, ale nestíhám nic. Ještě že mám alespoň chlapa, co neřve, když nestihnu umýt nádobí nebo vytřít. Jednou za čas to udělá sám, i když přijde z práce ztahanej jak pes.

Já brzy ráno odvezu holky do školy a do školky, jedu do práce, pak z práce, koupit cestou, co je potřeba, vyzvednout holky a mažu k rodičům. Tam poklidím, pomůžu s hygienou a domů dělat se starší dcerou úkoly a večeři. Pak padnu, ale usnout nemůžu.

Každý den je stejný. O víkendech jsem u našich i s holkama a s manželem a pomáháme všichni. Se zahradou, něco opravit, uklidit, vyprat, vyžehlit. To mi ale tolik nevadí. Ten víkend si rozvrhnu, jak já chci, takže je jedno, jestli nejdřív vytřu a až potom budu žehlit, nebo obráceně. V týdnu ne, tam je to nalinkované a naplánované, aby se vše stihlo, a jak to teď píšu, dochází mi, že mě vlastně ubíjí ten stereotyp.

Máte to někdo také tak, že pečujete o malé děti a zároveň o starší rodiče? Jak to zvládáte?

Zdroj: Autorský text redakce In-Lifestyle.cz na základě e-mailu od čtenářky

Lenka Marousková

Lenka je hlavní postavou našeho redakčního týmu. Po několika letech práce všeobecné redaktorky nyní přináší zajímavé zprávy ze světa showbyznysu. Ráda poznává nové lidi a jejich životní osudy. I proto dělá rozhovory s osobnostmi, nebo píše vaše příběhy ze života. Svůj volný čas nejraději věnuje své rodině.