Kvíz pro pamětníky: Školní třídy za socialismu v 10 otázkách zaskočí i ty, kdo v nich seděli

Vrátíme se dnes do doby, kdy škola nebyla jen o učení, ale i o výchově socialistického člověka. Pionýrský šátek, portrét prezidenta na zdi a plnicí pero Student – připravili jsme retro kvíz věnovaný školním třídám za socialismu.

Kdo chodil na základní školu za socialismu, ten si nejspíš vybaví, že třída vypadala úplně jinak než dnes, ačkoli i tady byl během let znát vývoj. Lavice s odklápěcími sedadly a litinovými boky, katedra na vyvýšeném stupínku, dvoulistová stahovací tabule. A stěny? Podle Muzea Komenského v Přerově, které dodnes uchovává autentické vybavení učebny z 50. let, tam visely portréty státníků – Klementa Gottwalda a Josifa Stalina – spolu s hesly typu Leninovo „Učit se, učit se, učit se!“ Školní obrazy připomínaly Velkou říjnovou socialistickou revoluci i Vítězný únor 1948. Nebyla to náhodná výzdoba. Šlo o záměr.

Ideologická výchova na školách

Výuka se vedla takzvaně frontálně. Učitel stál u tabule, žáci seděli v lavicích s rukama za zády a mluvili jen tehdy, když byli vyzváni. Pozdní příchod se zapisoval do třídní knihy, poznámka v žákovské knížce bývala tehdy problém sama o sobě. A ještě něco navíc – škola měla podle zákona č. 186/1960 Sb. výslovně vychovávat mládež „v duchu vědeckého světového názoru“ a připravovat ji ke společensky užitečné práci. Vzdělání bylo až druhé. Formování přišlo dřív.

Proměny atmosféry ve třídách se navíc dost odvíjely od politické situace. Výzkum odborníků z Masarykovy univerzity, zachycený v knize Socialistická škola pohledem pamětníků, ukazuje, že v 60. letech panovala ve školách větší volnost – znovu se mohlo mluvit o Masarykovi a ideologické sešity zůstávaly prázdnější. Po srpnu 1968 ale přišlo rychlé utažení. Podle historika Jiřího Zounka zastihla srpnová okupace pedagogy přímo v přípravném týdnu a nikdo pořádně nevěděl, co bude následovat.

Fotokvíz českých zpěváků a zpěvaček: Pouze jediný snímek musí stačit k rozpoznání 10 jmen

Penál, číňan a aktovka z Kozaku

Samotná třída ale byla jen část obrazu. Druhou polovinu tvořilo to, co žáci nosili v aktovkách. A tady už byla pravidla docela jasná. Aktovky vyráběl prakticky monopolně Kozak Klatovy – těžká kůže, poctivé šití, na zádech několik kilogramů každý den. Jak připomněl historik Michal Petrov pro Novinky.cz, teprve koncem 60. let se začaly objevovat plastové varianty, které páteři aspoň trochu ulevily.

V penálu pak vládla plnicí pera. Pero Student z budějovického Koh-i-nooru stálo v 80. letech pár korun, skromnější verze Žák byla o něco levnější. Opravdovou raritou ale byl číňan – kuličkové pero dovezené z Číny, psalo tenkým přesným tahem a ve třídě dokázalo vyvolat závist. Leváci měli zvláštní výhodu: protože jim plnicí pero rozmazávalo text, učitelé k nim bývali o něco vstřícnější, pokud šlo o pomůcky. Tedy pokud neměli tendence je přeučovat na praváky. A pak čtyřbarevné tužky, propisky z Maďarska. Kdo je měl, byl na chvíli středem dění v lavici.

Sběr papíru, kaštanů nebo šípků patřil k povinnostem stejně jako písemky. Jeden pamětník to popsal dost přesně: bydlel v paneláku obklopeném dalšími paneláky, kolem ani kus přírody, a přesto měl donést plný kýbl bylinek. Pomáhala celá rodina, včetně babičky z vesnice. Zlatý sběr kovu – ten se dal aspoň nějak zvládnout i ve městě.

Pojďme si připomenout školní léta, kdy učitel platil za nezpochybnitelnou autoritu a žákovská knížka byla nejdůležitější dokument v životě desetiletého dítěte. Schválně, kolik otázek dáte bez chyby.

Zdroj: Autorský text redakce In-Lifestyle, podklady z veřejně dostupných informací na webech ProŽeny, Muzeum Komenského v Přerově, Masarykova univerzita, Novinky.cz

Richard Touš

Richard skvěle doplňuje tým naší redakce. Po letech v zahraniční redakci zakotvil v našem magazínu. Specialitou Richarda je vše okolo filmu a herců. Také ovšem sleduje vše, co se ve světě showbyznysu děje. Naši čtenáři jistě ocení jeho neotřelý pohled na svět showbyznysu. Ve volném čase nejčastěji vyrazí na ryby. Rád a dobře vaří.