Foto: Nextfoto, Filip Turek na setkání k 9. výročí televize XTV, Xaver Live a Radio Xaver
Politici dnes často nehrají jen o to, kdo má pravdu, ale kdo si dokáže získat náladu na sociálních sítích. A Filip Turek tento způsob vedení sporu posouvá ještě dál – od obrany rovnou k protiútoku.
Aktuální střet se týká Deníku N. Ministerstvo zahraničí napřed již podruhé zamítlo akreditaci Zdislavy Pokorné na tiskovou konferenci, a to s odkazem na „alternativní média a konspirační blogy“, načež přišel ještě výsměch na sítích. Teď se pustil do útoku Filip Turek, a to jak na svých sítích, kde sdílel příspěvek údajně rozkrývající pochybné financování Deníku N, tak následně pro eXtra.cz, kdy označil redakci za dezinformační médium a přirovnal ji ke Sputniku nebo Aeronetu. Vrátil se i ke starším sporům, mimo jiné k debatě o svém Mercedesu třídy G. Samo o sobě to není jen další internetová přestřelka. Spíš ukázka toho, jak se z hlídání moci stává součást politického boje.
Když se novinář mění v nepřítele
Důležité je, že nejde o osamocený výrok. Proti novinářům nestojí sám, v této válce stojí již dlouhodobě i premiér Andrej Babiš, a jak psaly Novinky, takový postoj považuje za nepřijatelný i Český národní výbor Mezinárodního tiskového institutu. Pokud jde o samotného Filipa Turka, už loni v dubnu se řešila Turkova výzva vůči novináři Vojtěchu Dobešovi, jemuž měl vzkázat, zda mu někdo nemůže dát pěstí. Turek pak pro České noviny uvedl, že svou reakci nepovažuje za nepřiměřenou.
A jelikož Deník N upozorňoval hned na několik Turkových kauz, jsou vztahy mezi oběma subjekty napjaté. To by vlastně nebylo až tak neobvyklé, jenže přístup Filipa Turka již zcela standardní není. Politik má samozřejmě právo kritizovat média, ptát se na jejich chyby i poukazovat na nesrovnalosti. Nemá ale vytvářet dojem, že novinář je legitimní terč. Několik slov na sítích v dnešní atmosféře u toho nezůstane. Překládá se do emocí, do tlaku na konkrétní lidi a někdy i do výhrůžek.
Nora Fridrichová popsala probíhající spor mezi ní a Andrejem Babišem: Češi se hádají, kdo je v právu
Kritika médií je v pořádku. Internetový nátlak už méně
Na In-Lifestyle si všímáme ještě jedné roviny: Turek míří i na financování médií a jejich nezávislost. To je legitimní téma. Média mají snášet kontrolu stejně jako politici. Pokud má kdokoli pochybnosti, správná cesta vede přes doložená fakta, radu pro rozhlasové a televizní vysílání tam, kde je k tomu prostor, soudní ochranu osobnosti nebo otevřenou polemiku s konkrétním textem. Ne přes veřejné nálepkování novinářů jako lhářů nebo nepřátel.
Otázka je, jestli podobný postup vůbec směřuje k objasnění věci. Spíš ne. Na sociálních sítích funguje hlavně jako mobilizace vlastního tábora. Najednou se neřeší, co bylo přesně napsáno, co je doložené a co ne. Řeší se, kdo je s kým a kdo koho chce zničit. A to je pro demokratickou debatu dost drahá výměna.
Dopad není jen mediální, ale i občanský
Je docela nepřehlédnutelné, že přibývá útoků politiků na novináře a roste i agresivita části publika. To je moment, který by neměl zapadnout. Když veřejná osobnost opakovaně tvrdí, že média lžou, ale ve svém tónu volí zesměšňování a ostré výpady, část lidí si z toho odnese jednoduchou zkratku: nikomu nevěřit. Jenže společnost, která nevěří nikomu, se pak snadno stává kořistí těch, kdo křičí nejhlasitěji.
Demokratický stát nestojí na tom, že média budou bezchybná. To by byla pohádka. Stojí na tom, že existují pravidla, jak chyby napravovat, jak ověřovat fakta a jak vést spor bez zastrašování. Jakmile se z každé nepříjemné otázky stane údajná válka, pravda se hledá špatně. Ve výsledku tak nejde jen o Filipa Turka a Deník N. Jde o to, jestli si jako společnost ještě vystačíme s argumenty, jestli o ně ještě vůbec stojíme, nebo jestli už nám bude stačit jen hlasitější protiútok.
Autorský text redakce In-Lifestyle.cz
Přidejte svůj názor
Komentovat