Foto: Česká televize (se souhlasem), snímek k seriálu Vyprávěj
Proč se k seriálu Vyprávěj vracejí i diváci, kteří dobu socialismu nezažili? Co všechno se odehrávalo za kamerou, o čem se nikdy nemluvilo? Rudolf Merkner v exkluzivním rozhovoru pro In-Lifestyle.cz otevírá dveře do světa seriálu, který se stal legendou.
Seriál Vyprávěj už dávno není jen seriálem, který připomíná život několika generací české rodiny. Pro mnoho diváků se stal součástí jejich vlastních vzpomínek a dnes si k němu překvapivě nachází cestu také ti, kteří dobu, v níž se příběh z velké části odehrává, sami nezažili. Na sociálních sítích kolem něj navíc vzniká nová generace fanoušků, která rozebírá postavy, jejich vztahy i jednotlivé dějové momenty.
Scenárista Rudolf Merkner byl u zrodu seriálu. V exkluzivním rozhovoru pro magazín In-Lifestyle.cz vzpomíná na vznik oblíbených postav, přiznává, které jsou mu nejbližší, a odhaluje, že přibližně třicet procent původního textu se na obrazovku nikdy nedostalo. Prozradil také, co ho při natáčení překvapilo, jak se z herců stala seriálová rodina a proč se dnes pustil do úplně jiného žánru. Na podzim totiž vydává svou první detektivku a chystá také nový podcast o českých seriálech.
Vyprávěj baví i mladé
Seriál Vyprávěj si dodnes nachází nové diváky. Čím si podle vás vysvětlujete, že funguje i na generaci, která dobu socialismu vůbec nezažila?
Upřímně přesně nevím. Jsem stále zaskočený, že i mladá generace je tak velkým fanouškem seriálu. Jezdím na besedy do škol, které si organizují sami studenti! A to jak na základní školy, tak střední školy. Na TikToku mám vlastně jenom mladé lidi a je jich tam plno a reagují stejně nadšeně jako starší lidé, kteří mě sledují zase na Facebooku. A v nadšení reakcí není rozdíl.
Píší mi, že díky tomu vystudovali historii, baví se s rodiči o dobových událostech. Dělají bezpočet sestřihů a memů o jednotlivých postavách, jejich láskách. Jsem z toho nadšený.
Myslím si, že je to tou upřímností a pravdivostí, která se otiskla do příběhu, kterou jsem se tam snažil od začátku dostat. Já tomu říkám pravdivost příběhu, že píšete jen o tom, co dokonale znáte a víte, jak to funguje.
Kdy jste si během příprav nebo natáčení poprvé uvědomil, že nevzniká „jen“ další seriál, ale něco výjimečného?
Já jsem si to uvědomil ve chvíli, když jsme vyhráli první Týtý v roce 2010, byla to neskutečná euforie, ale současně také velký závazek. Ale pocit, že opravdu vzniklo něco výjimečného, mám až nyní, když napřímo zažívám, že lidé ten seriál milují a rádi se dozvídají na IG/FCB/Tiktoku další informace ze zákulisí.
Nejraději mám babi a Josefa
Na svém Instagramu často vyprávíte o tom, jak vznikaly jednotlivé postavy. Která postava je vám osobně nejbližší?
Mně jsou osobně nejbližší postavy babi a Josefa, i když mám rád všechny postavy a v každé postavě je kousek ze mě. Ale babi Běta a Josef jsou mé srdcovky. Mám rád jejich zdravý selský rozum při řešení situací, schopnost radovat se z drobných úspěchů, mít v sobě nezlomného čestného ducha a pokoru.
Existuje postava, která se během psaní scénáře vyvíjela úplně jinak, než bylo původně v plánu?
Takových postav je celá řada! Věra, Kamila, ale i Hora, Vašík, Kohoutek, i o tom právě připravuji na podzim knihu mých vzpomínek Jak jsem napsal legendu. Tam se všechno dozvíte.
Stalo se někdy, že vás herci svým pojetím role inspirovali natolik, že jste kvůli nim přepisovali scénář?
V podstatě každá postava, které vdechnul život herec nebo herečka, mě inspirovala k vymýšlení dalších detailů pro tu danou postavu, ať to byl Josef, Karel, Jana, zkrátka kdokoliv. Ono totiž, v určité fázi, když se ta postava usadí, tak se rád nechám inspirovat tím, co herci do té postavy dají.
Třicet procent scénáře zmizelo
V seriálu se prolínají velké historické události s obyčejným rodinným životem. Jak složité bylo najít správnou rovnováhu mezi historickou přesností a atraktivním příběhem?
Rovnováhu jsem dělal svým citem, svojí životní zkušeností, a jak říkám studentům se svým vkusem, ten je rozhodující. Je to vlastně pomyslná laťka, balanc vašeho vzdělání versus vaší kreativity. Ona rozhoduje, co bude a nebude v příběhu.
Věděl jsem, že tam chci mít na začátku a před koncem dobová retra – koláže, kde budeme ilustrovat soudobé události. A ty vznikaly zcela přirozeně.
Kolik práce stálo ověřování dobových reálií? Byly chvíle, kdy jste museli přepisovat děj kvůli tomu, že některý detail historicky neseděl?
Že bych musel přepisovat nějaký historický detail, to se stalo zcela výjimečně. Většina historických dobových reálií vycházela ze soustavného studia před psaním seriálu.
Vybavíte si scénu nebo epizodu, která dala štábu nejvíce zabrat, ale divák dnes vůbec netuší, jak náročné bylo její natočení?
Většinou se jednalo o situace, které se točily venku, např. různé průjezdy, se kterým bylo spojen složitý zábor silnice, a vzpomínám si, že vojna byla poměrně náročná, aby vše dokonale sedělo. Cvičení, nástupy apod.
Měl seriál původně nějaké dějové linky nebo postavy, které se nakonec do vysílání vůbec nedostaly?
Takových linek byla celá řada, někdy se stalo, že herec vypadnul, z jakéhokoliv důvodu, a my jsme měli napsané scénáře, to znamenalo přepsat vše. Jindy zase postava žila svým vlastním životem a my jsme se rozhodli, že ji necháme dál v příběhu, a tak jsme museli některé obrazy vyřadit a přepsat.
Už jsem to někde říkal, ale cca třicet procent textu šlo pryč, nikdy se nedostal do seriálu.
Srdcovek mám v seriálu několik
Která dějová linka nebo epizoda je vaší osobní srdcovkou a proč?
Já musím říct, že mám rád všechny. Do každé jsem otiskl něco, co mě baví, co je kousek mě. Ale když byste mě teď „přinutila“ říct konkrétní, tak je to: DDR, 17. listopad, Svatba, Sedmdesátá léta.
Je nějaká scéna, kterou byste dnes s odstupem let napsal jinak?
Asi ano, protože jsem starší, a člověk je vyvíjí. Ale nebylo by to zas tak odlišné, protože vždycky detail ovlivňuje celek a naopak. To znamená, když jsem byl v psaní, tak ty děje jsem cítil daleko přesněji a konkrétněji. A byl jsem si jistý, co chci říct. Takže vědomě bych neměnil nic ani s odstupem času.
Z herců se stala seriálová rodina
Jak vzpomínáte na spolupráci s hereckým obsazením? Vznikla při natáčení nějaká historka, která vás dodnes pobaví?
Bylo to úžasný, nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že se z nás stala taková seriálová rodina. I dnes, když se potkáme, tak jsme to „ti, kteří spolu dělali Vyprávěj.“ Je to výjimečné pouto, jsem za něj rád.
S některými herci se vídávám dodnes a stali se z nás dobří přátelé. Třeba s Romanem Vojtkem. Říká o mně „že jsem žijící autor“ a já o něm „žijící legenda“. Doufám, že se nám podaří na naši spolupráci navázat nějakým dalším projektem, …divadelním, který teď vzniká.
Těch historek je strašně moc, teď si třeba namátkou vzpomínám, jak se nám jednou ztratil při natáčení Sváťa Skopal v lese, protože se naučil texty jenom při chození. Nenosil mobil, takže byl velký problém ho najít. A tak se ho celá produkce musela vydat hledat.
Fanoušci dodnes diskutují o osudech některých postav. Překvapila vás některá divácká reakce natolik, že ovlivnila další vývoj příběhu?
Dřív tolik reakcí fanoušků se k nám nedostalo. Diskuze se děla v iVysílání, pod dílem, právě začínal Facebook, kde jich taky pár bylo. Ale ten vliv a vkus diváků nebyl tak zásadní, jako je to dnes.
Ve svých videích odhalujete různá zákulisní tajemství. Je ještě něco o Vyprávěj, co veřejnost prakticky neví a co byste mohl prozradit právě našim čtenářům?
To je zajímavá otázka, myslím si, že po skoro roce uveřejňování mých Reels na sociálních sítích už je málo historek, co jsem ještě nestačil říct, a zbytek bude v knížce, kterou jsem zmiňoval, kterou si můžete předobjednat již teď na osobním webu www.merkner.cz.
Divákům děkuji za to, že mají Vyprávěj rádi
Když se dnes na Vyprávěj podíváte s odstupem let, na co jste jako scenárista nejvíce hrdý?
Víte na co? Že jsem dokázal předat příběh, který zasáhl tak velký počet lidí. A myslím tím, nejenom, že ho viděli, ale že s ním dál žijí, že ovlivnil jejich životy, že ho berou jako svůj vlastní. To je sen každého vypravěče, aby z jeho příběhu se stala svým způsobem legenda.
Já, když jsem byl malý, tak jsem se díval s babičkou na Nemocnici na kraji města a četl jsem, že když byla premiéra, tak byly liduprázdné ulice. Dneska už to není možné, ale když si člověk představí kolikrát někteří fanoušci seriál viděli a že znají daleko víc podrobností z příběhu než já, tak je to svým způsobem stejné. Já jim za to nepřestávám děkovat a moc mě těší, že příběh mají rádi.
Od Vyprávěj k detektivce
Co teď právě připravujete?
Na jaře jsem dopsal detektivku. Mám z ní velkou radost! Knížka je teď v tisku a vyjde na začátku října. První případ detektiva Márty Kramera se jmenuje Případ Pražské bestie.
Je květen 1945, začalo Pražské povstání a na jedné z barikád se objeví brutálně zavražděná žena. Ukáže se, že není jedinou obětí sériového vraha. Německý detektiv, který musí z Prahy brzy odjet, ví o jediném Čechovi, který by mohl případ vyřešit – svém bývalém spolužákovi Mártym Kramerovi. Ten se pouští do hry na kočku a myš, ve které se hranice mezi lovcem a kořistí nebezpečně stírá.
Jak se člověk od Vyprávěj dostane k detektivce?
Já vždycky hledám příběh, který diváka nebo čtenáře strhne, že se od něho nemůže odtrhnout. Současně literaturu přednáším a posledních deset let jsem se zaměřil i na detektivky. Výsledkem je tato kniha jako pocta klasické české detektivce. Můžete se těšit na živé dialogy, překvapivé zvraty, silné emoce, jak jste u mých příběhů zvyklí.
Proč právě konec druhé světové války? Opět retro?
Líbí se mi paradox, že doba je vymknutá z kloubů, zuří poslední dny války, ale Márty současně řeší zavražděné dívky, které nikoho nezajímají, protože těch mrtvol už tak je ve městě dost a dost.
A na co dalšího se ještě můžeme těšit?
Od září se mé reels přetaví do podcastu. Oslovil mě velký mediální dům, do jehož rodiny patří Rádio Blaník, Hitrádio, Rockrádio, Fajnrádio a další, abych pro ně vytvořil a moderoval podcasty Rudův biograf, ve kterých společně s herci budu zpětně rozebírat nejen seriál Vyprávěj, ale i další starší seriály.
Přineseme zákulisní příběhy, rozbory postav a vzpomínky, jak to bylo. Přesně to, co diváci milují. Tedy od září se můžete těšit na nové příběhy a vzpomínky.
Autorský text redakce In-Lifestyle.cz
Přidejte svůj názor
Komentovat