Foto: Jaromir Pelc / Creative Commons / Attribution-Share Alike 4.0, Jan Werich na Kampě v roce 1977
Jan Werich měl vedle pražské Kampy ještě jedno zásadní místo, šumavskou chatu u Velhartic. Právě tam odpočíval, tvořil a tam také prožil své poslední chvíle.
O Werichově chatě se mluví znovu, mimo jiné kvůli připomínkám 120 let od narození Jana Wericha, které uplynuly loni. Vedle slavné vily na Kampě se tak pozornost vrací i k místu mnohem tiššímu a osobnějšímu. Nebyla to reprezentativní adresa pro návštěvy z titulních stran, ale jakési schované zázemí, kam se dalo odjet, když Praha začala být příliš hlučná. Na In-Lifestyle jsme se zaměřili na to, co se o Werichově chalupě ví.
Chatu hledal u vody. Nakonec ji našel na Šumavě
Podle informací obce Čímice ležící nedaleko Velhartic koupila pozemek v roce 1938 Werichova manželka Zdena od Václava a Alběty Hanzlíkových. Cena byla uvedena přesně: 27 335 korun. Pro Wericha rozhodovalo hlavně to, že poblíž teče pstruhová voda. Říčka Ostružná mu dala, co hledal, klid, ryby a pořádný odstup od veřejného provozu.
Stavbu navrhl architekt František Zelenka, spojený s Osvobozeným divadlem. Chata vznikala v letech 1937 až 1938 a připomínala staroanglický venkovský domek: výrazný kamenný komín, velký pokoj s krbem, malá kuchyně a několik ložnic. Žádná okázalost. Prostě dům vymyšlený tak, aby se v něm dalo normálně být, pracovat a vracet se do něj.
Jak bydlí Ljuba Krbová: Herečka ve svém domě nemá televizi a už 28 let buduje japonskou zahradu s jezírkem
Ve Velharticích se nelenošilo. Taky se tam psalo
Obraz slavného herce, který sedí s prutem u vody, není falešný, ale ani není úplný. Český rozhlas Plzeň připomíná, že z údolí se neozýval jen pohyb rybářského prutu, ale často také psací stroj. Werich sem tedy nejezdil jen vypnout. Chata mu sloužila i jako pracovní útočiště, kde mohl psát bez městského ruchu a bez neustálého zájmu okolí.
Na chalupách známých lidí se dnes často hledá hlavně adresa, fotka, nějaký pěkný detail do vzpomínání. U Wericha měla šumavská chata podstatnější roli. Byla součástí jeho soukromí a současně i jeho práce. Nebyl to nějaký chvilkový rozmar, ale místo, které opravdu používal. Však se tam také tolik let vracel.
Údolí štěstí místu neříkal jen tak
Místu kolem Ostružné říkal Werich podle Českého rozhlasu prostě Údolí štěstí. Když se vezme dohromady voda, les, málo lidí a dům postavený podle jeho představ, nezní to pojmenování nijak přepjatě. Kampa patřila k veřejnému obrazu Jana Wericha. Velhartice byly víc jeho vlastní věc.
Na chatu ovšem nezajížděl jen sám. CNN Prima NEWS uvádí, že za ním přijížděli třeba Vlasta Burian, Miroslav Horníček, Jaroslav Vojta nebo Ljuba Hermanová. Dům tedy nebyl jen úkryt před světem. Byl i místem setkávání, jen v jiném tempu, než jaké diktovala Praha.
Odtud se začala psát poslední kapitola
Závěr toho příběhu je dodnes silný. Werich na chatě pobýval ještě v roce 1980, kdy už byl vážně nemocný. Na konci října náhle ztratil vědomí, převezli ho do nemocnice v Klatovech a potom do Prahy. Z bezvědomí se už neprobral. Jan Werich zemřel 31. října 1980.
Dá se tak říct, že poslední, co ve svém životě viděl, byla právě tato chalupa. Vzhledem k jeho vztahu k Velharticím to působí skoro symbolicky, tady ale nejde jen o hezky znějící legendu. Představuje to přesnou a trochu tichou tečku za příběhem člověka, který si své nejdůvěrnější místo vybral dávno předtím, než se z něj stal cíl obdivovatelů.
Dnes patří Werichova chata k nejvýraznějším místům spojeným s jeho jménem. Nebyla slavná kvůli luxusu. Zůstává v ní kus jeho životního rytmu: práce, humor, samota, přátelé, voda a les. Víc k tomu vlastně není potřeba dodávat.
Autorský text redakce In-Lifestyle.cz
Přidejte svůj názor
Komentovat