Štěpán Kozub podrobil české školství drsné kritice: Pozornost vzbudil i postoj k fyzickému napadání

Štěpán Kozub v novém podcastu mluvil o škole, šikaně i fyzických trestech, které sám zažil. Jeho kritika je víc než jasná.

První díl nového podcastu Kozuba jsme si na In-Lifestyle celý pustili. A přiznáváme, že jsme z něj měli trochu rozporuplný pocit. V části, kde mluvil o vlastních zkušenostech ze školy, jsme mu rozuměli a u kritiky známkování jsme s ním v mnohém souhlasili. Jakmile ale začal mluvit o jakési „rovnováze“ mezi dětmi a učiteli, pokud jde o násilí, podle nás už jeho provokace překročila hranici dobrého vkusu. A právě na tom se ostatně mezi čtenáři názory úplně neshodly.

Osobní zkušenost narazila na hranici vkusu

Kozub v podcastu KOZUB PYTCHO, který se rozjíždí s pomocí Evropy 2, popisoval, že jako dítě zažil fyzické tresty od učitelky i šikanu od spolužáků. Zmínil také situaci, kdy ho pedagog vytáhl za „kotletu“ a dostal i pravítkem přes ruce. Tato část vyprávění nezněla příjemně a nepůsobila jako předem připravená provokace. Když mluvil o tom, že by nechtěl, aby něčím podobným procházela jeho šestiletá dcera Anežka, bylo dost jasné, odkud jeho odpor ke škole vyrůstá.

U jeho výhrad ke známkování se dá vést úplně normální debata. Kozub řekl, že člověka nejde hodnotit číslem, a dával přednost spíš slovní zpětné vazbě. To není žádný výkřik mimo realitu. Spor o to, co vlastně známka o dítěti vypovídá, se v českém školství táhne dlouho a rozhodně nejde o okrajovou věc pro pár reformních nadšenců. Naopak s takovými slovy se dokážeme ztotožnit.

Miroslav Sládek se hrubě pustil do Dagmar Havlové i bývalého prezidenta: Vytáhl konflikt z roku 1998

Násilí ve škole není materiál na snadný fór

Problém přišel v momentě, kdy v nadsázce prohlásil, že když dřív učitelky bily jeho, teď by zase děti měly bít učitelky. Na In-Lifestyle s tím máme problém. I kdyby šlo o ironii, podle nás už je taková věta za čárou. Humor nemusí být vždycky uhlazený a tak nějak sázet na jistotu, ale násilí ve školách není vybledlá vzpomínka z 90. let, kterou lze smést ze stolu jednou rádoby drsnou hláškou.

Kupříkladu iRozhlas s odkazem na Českou školní inspekci připomněl, že české školy řeší rostoucí slovní i fyzické útoky vůči učitelům. Tedy žádná akademická úvaha od stolu, ale věc, se kterou se školy reálně potýkají. V takovém kontextu Kozubova poznámka nezní jen jako černý humor. Působí hodně nešikovně, budeme-li to říkat ještě kulantně.

Kritika systému ano, schvalování facek ne

Kozub se trefil v jedné důležité věci: dítě si ze školy nemá odnášet ponížení, strach ani pocit, že je méněcenné. S tím bude souhlasit řada rodičů. Slabší už byl ve chvíli, kdy osobní zkušenost přetavil do bonmotu o násilí jako formě historické odplaty. Tady se podle nás minul účinkem. Místo silné výpovědi o tom, co ve škole selhávalo a někde selhává dál, zůstala viset ve vzduchu věta, která odvádí pozornost jinam.

Podobně vyzněly i reakce, které k tématu dorazily do redakce. Většina byla kritická, ale objevily se i hlasy, které Kozubovi dávaly v některých bodech za pravdu.

„Tohle už není vtipné, když učitelé i děti řeší agresi dnes a denně,“ napsala nám Petra Š. z Rokycan.

Lucie M. z Plzně to viděla trochu jinak, ale jen zčásti: „Se známkami souhlasím, dítě není číslo. Ale mlácení učitelů fakt neobhájím ani jako nadsázku.“

Jana T. z Prahy byla ještě stručnější: „Kozub umí být přesný, tady to přehnal.“

Ozvali se ale i lidé, kteří Kozubovi část sdělení přiznali. „Řekl to blbě, ale to, co popisoval o šikaně a ponižování, je bohužel pravda i dnes,“ napsala Simona N. z Prahy. Veronika z Brna k tomu dodala: „Známkování bych taky změnila, v tom má pravdu.“

Autorský text redakce In-Lifestyle.cz

Iveta Kohoutová

Trojlístek našich redaktorů doplňuje Iveta. Vrátila se na pozici redaktorky po mateřské dovolené a našim čtenářům přináší zajímavé informace o osobnostech, které se hřejí v záři reflektorů. Kromě rodiny se Iveta ráda věnuje malování obrazů a miluje adrenalinové sporty.