„Byla jsem moc šťastná, ale předmanželská smlouva vše změnila,“ říká Martina. Nyní zvažuje, že ze svatby vycouvá

Někdo by nad tím možná mávl rukou, ale ona ne. Podmínky předmanželské smlouvy jí přišly vzhledem k ní velice nespravedlivé.

Do redakční schránky In-Lifestyle.cz přišel e-mail od čtenářky, říkejme jí Martina. Po žádosti o ruku měla mít radost, jenže vzápětí narazila na tvrdé podmínky předmanželské smlouvy. Martina popsala situaci, kterou asi nejedna žena nebo muž nebude číst úplně bez osobní vzpomínky. Po zásnubách čekala hovory o termínu, hostech, možná o dětech. Partner ale otevřel jiné téma: chtěl ještě před svatbou jasně upravit majetkové věci. 

O penězích se nikdy nehádali

S přítelem jsme spolu skoro pět let. Když mě před několika měsíci požádal o ruku, byla jsem šťastná. Udělal to úplně obyčejně, doma v kuchyni, když jsme spolu připravovali večeři. Žádné velké gesto, ale proto mi to přišlo i krásné. Myslela jsem, že jsme se konečně posunuli k životu, o kterém jsme tolikrát mluvil.

Bydlíme v jeho bytě, který koupil ještě před naším seznámením. Nikdy mi to nevadilo. Vydělává podstatně víc než já a vždycky jsem to brala jako přirozenou věc. Domácnost jsme si rozdělovali podle našich možností a nikdy jsme kvůli penězům neměli větší konflikt, možná proto jsme se k té otázce během let pořádně nikdy nedostali. Proto to pak byl takový šok.

„Tchyně mě a manžela málem rozeštvala,“ říká paní Ilona. Dnes ji prosí o střechu nad hlavou

V podstatě ji postavil před hotovou věc

Přítel mi jednou řekl, že bychom měli před svatbou vyřešit finanční věci. Čekala jsem, že půjde o to, jestli nám něco budou ohledně svatby platit rodiče a tak. Místo toho mi podal několikastránkový dokument. Četla jsem ho a postupně mi bylo čím dál hůř, byla to předmanželská smlouva. Podle návrhu bychom měli mít prakticky všechno oddělené. Každý vlastní účet, vlastní úspory, vlastní investice. Všechno rozepsané hodně do detailu.

Když jsem se zeptala, proč je to všechno tak podrobné, odpověděl mi, že je to přece rozumné. Prý mě miluje, ale člověk nikdy neví, co bude za deset nebo patnáct let. To mě bolelo. Já totiž nechci jeho peníze. Nečekám, že mi po svatbě přepíše polovinu bytu nebo že budu žít z jeho výplaty. Jen jsem si představovala manželství jako společný život, ve kterém si navzájem kryjeme záda. A ne že bych mu měla pomalu platit za to, že se napiju z hrníčku, který koupil on.

Když jsem mu řekla, že mě ten dokument zraňuje, odvětil, že kdybych mu opravdu věřila, neměla bych s podpisem problém. Od té chvíle mě ten prstýnek na ruce nějak netěší. Svatbu jsme začali plánovat na příští léto, ale já teď přemýšlím, jestli ji vůbec chci. Přijde mi, že mě vůbec nezná. Vadí mi, že ještě před svatbou řešíme, jak si co nejlépe rozdělit všechno, co by nás jednou mohlo spojovat. Nevím, jestli jsem přecitlivělá, ale místo lásky a těšení na společný život cítím jen obavu a něco jako vystřízlivění. Vůbec nevím, jak se k tomu nakonec postavit.

Když se místo svatby začne řešit úplně jiné téma

Na In-Lifestyle bychom rádi shrnuli, že předmanželská smlouva sama o sobě nemusí znamenat nedůvěru ani chladný kalkul. Hádka v takové chvíli mnohdy nezačne u papíru, ale u pocitu, že jeden z partnerů už něco rozhodl stranou. To bývá hodně citlivé. Když někdo přijde s hotovým návrhem ve chvíli, kdy se už mluví o svatbě, druhý to může slyšet jako oznámení, ne jako začátek rozhovoru. Bez prostoru se nadechnout, ptát se, říct vlastní obavy. A urazit to dokáže i člověka, který by za klidnějších okolností s rozumným nastavením majetku problém neměl. Z právního pohledu je předmanželská smlouva dle ePráva běžný způsob, jak si snoubenci mohou upravit budoucí majetkové poměry. Jenže vztahově působí jinak.

Autorský text redakce In-Lifestyle na základě e-mailu od čtenářky

František Zahradníček