Foto: Nextfoto, Stanislav Hložek na premiéře dokumentu Štěstí Karla Vágnera
Holky z naší školky patří k těm písním, které v českém popu přežily skoro všechno. Obrovská popularita hitu však z jeho interpretů žádné milionáře neudělala.
Na první pohled to může působit skoro neuvěřitelně. Píseň Holky z naší školky patří k největším československým hitům všech dob, prodaly se jí více než dva miliony nosičů, přesto si její interpreti na žádné velké bohatství nepřišli. Jak tehdy fungovaly honoráře a kolik si zpěváci skutečně vydělávali, zaujalo i naši redakci In-Lifestyle. Zatímco Stanislav Hložek s Petrem Kotvaldem dostali za první milion prodaných desek dohromady jen desítky tisíc korun, některé tehdejší hvězdy dokázaly díky množství koncertů, autorským právům nebo zahraničním vystoupením vydělat podstatně víc.
Hložek s Kotvaldem dostali za milion desek 32 tisíc korun
Dnes si pod úspěšným hudebním hitem automaticky představíme také velké peníze. V Československu před rokem 1989 ale fungoval hudební průmysl úplně jinak. „Za první prodaný milion jsme s Petrem Kotvaldem dostali 32 tisíc korun,“ uvedl Hložek v rozhovoru pro Rádio O 106. Jenomže auto tenkrát stálo 60 tisíc. Jinými slovy, ani rekordní prodej jejich největšího hitu neznamenal, že by si každý z dvojice mohl jednoduše zajít pro nové auto.
Ještě zajímavější je pohled na samotné koncerty. Hložek popsal, že s Kotvaldem byli zařazeni do druhé honorářové třídy a za koncert ve vyprodané sportovní hale dostávali 400 korun. Hana Zagorová, která byla v první třídě, měla podle jeho vzpomínek 600 korun. Zajímavostí také je, že vůbec nezáleželo na tom, jestli jste hráli v malém divadle nebo před vyprodanou sportovní halou. Honorář byl stále stejný. Ani tak to nebyly špatné peníze. Stačilo měsíčně odehrát pět šest koncertů a byli jste na stejném příjmu, jaký si domů nosila většina lidí za celoměsíční práci. Hložek navíc uvedl, že si ještě přivydělával jako projektant, kde měl zhruba 2 100 korun měsíčně.
Kolik vydělával Karel Gott za socialismu: Šlo o statisíce, část příjmů mu ale určoval systém
Už zmíněná Hana Zagorová patřila v tehdejším Československu k nejlépe placeným zpěvačkám. Sama později vzpomínala, že dokázala za měsíc absolvovat až 28 vystoupení. Jen z koncertů tak měla měsíčně 16 000 korun, což byly peníze, o kterých se většině lidí ani nesnilo. Není proto divu, že její příjmy později zmínil komunistický funkcionář Miloš Jakeš ve svém známém projevu v roce 1989.
Interpreti byly oproti autorům jen chudí příbuzní
Na podobnou částku za koncerty se dostával také populární „Hurikán“ Dalibor Janda. To však nebyly jediné peníze, které umělci inkasovali. Janda si díky tomu, že si své písně také sám skládal, přicházel na výrazné částky z autorských práv. Pro CNN Prima News vzpomínal, že když mu poprvé přišly peníze z OSA, překvapilo ho množství nul. Krátce nato navíc dostal dopis z ÚV, aby polovinu peněz vrátil státu. Janda si kvůli tomu najal právníka a po jeho odpovědi už se podle svých slov nikdo neozval.
Pokud tedy zpěvák byl zároveň autorem vlastních písní, pak si sáhl na opravdu slušné peníze. Že se autoři měli lépe než samotní interpreti, o tom svědčí právě nejprodávanější singl v naší historii. Zatímco Stanislav Hložek s Petrem Kotvaldem si za Holky z naší školky nevydělali ani na auto, autor hudby Karel Vágner si podle Hložkova vyprávění díky skladbě pořídil dům v Průhonicích. Sám Hložek navíc s úsměvem prozradil, že Vágner mu s Kotvaldem slíbil v domě vlastní pokoje.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Ještě úplně jinou kapitolu představoval Karel Gott a jeho zahraniční angažmá. Zatímco domácí honoráře se u tehdejších zpěváků často pohybovaly ve stovkách korun, v západním Německu šlo o částky v řádu desetitisíců až statisíců. Podle vzpomínek hudebníků z orchestru Ladislava Štaidla činil v roce 1982 honorář za jedno vystoupení v zahraničí přibližně 160 tisíc korun. Z této částky měl podle pozdějšího svědectví Ondřeje Soukupa Karel Gott zhruba 70 procent, tedy kolem 112 tisíc korun.
Soukup později v ČT art PopStory popsal, že sám tehdy dostával 2,5 procenta, což v jeho začátcích představovalo přibližně 250 západoněmeckých marek, tedy asi 4 000 korun. Zároveň vzpomínal, že Štaidl peníze rozděloval velmi spravedlivě. Tady je dobře vidět, že v tehdejším systému neexistovala jedna jednoduchá odpověď na otázku, kolik si zpěvák vydělá. Pro někoho znamenal hlavní příjem koncert, pro jiného prodej desek a pro autory navíc tantiémy. Vystupování v kapitalistickém zahraničí pak mohlo znamenat o řády vyšší finanční odměnu než koncert doma.
Autorský text redakce In-Lifestyle.cz
Přidejte svůj názor
Komentovat