Foto: NextFoto, Aleš Cibulka a Michal Jagelka na křtu Cibulkova kalendáře pro pamětníky
Kauza kolem nešťastného vtipu Aleše Hámy na adresu Pavla Vítka a Janise Sidovského stále rezonuje. Moderátor Aleš Cibulka na ni reagoval na sociálních sítích a našemu magazínu k tomu poskytl exkluzivní vyjádření.
Během přímého přenosu Českého slavíka zazněl od Aleše Hámy vtip, který vyvolal živou diskusi o hranicích humoru a citlivosti vůči menšinám. Reakce Pavla Vítka a Janise Sidovského se rychle rozšířila veřejným prostorem a vyvolala řadu komentářů.
Veřejně se k celé kauze vyjádřil také moderátor Aleš Cibulka. Redakce magazínu In-Lifestyle Aleše Cibulku požádala v souvislosti s tímto palčivým tématem o rozhovor.
Aleš Cibulka a Michal Jagelka pro magazín In-Lifestyle
Proč jste měli potřebu vyjádřit se k tématu Aleš Háma a jeho vtip?
Abych pravdu řekl, s tím nápadem přišel Michal. A musím říct, že jsem rád, že to udělal. Kolem jedné věty se totiž strhla taková mediální mela, že jsme nestačili zírat.
Na straně jedné chápeme Pavla s Janisem, že se to mohlo dotknout některých jejich blízkých a příbuzných. Na straně druhé máme rádi humor, který je tak trochu na hraně, a proto jsme se při sledování Slavíků téhle slovní hříčce doma zasmáli.
Můžete pochopitelně podotknout, že se glosa netýkala přímo nás, takže se nám to smálo, ale věřte, že kdyby tohle řekl Aleš Háma na naši adresu, zasmějeme se stejně tak. Michal už na sociálních sítích vyprávěl, jak vlastně tenhle vtípek vznikl přímo na oné červnové svatbě na Karlštejně. Když jsme totiž kráčeli po dlouhých příkrých schodech na místo, kde se svatba Pavla s Janisem odehrávala, navigovali nás k „Sálu předků“. A tehdy Aleš Háma celkem trefně pronesl, že v tomhle případě spíš k „Sálu zadků“.
Janis Sidovský ostře reaguje na nevhodný vtip Aleše Hámy na Českém slavíkovi: S Pavlem se smál jen ze zdvořilosti
A možná právě smích několika přítomných gayů ho utvrdil v tom, že je to poznámka vtipná a neškodná. Ano, můžete opět namítnout, že něco jiného je to v partě přátel na svatbě a něco jiného před dvěma miliony diváků. A teď si vyberte …
Zajímal by mě Váš pohled na to, co je v mezích korektnosti a co už je za hranou v souvislosti s vtipy s touto tématikou?
Někdo chytrý už dávno pronesl, že humor by právě neměl mít bariéry. Humor má být svobodný, neměl by mít mantinely, jen hranici subjektivního vkusu každého z nás. Každý, kdo vystupuje na veřejnosti, by měl mít v hlavě jakéhosi osobního „korektora“, který musí bleskově rozhodnout, co je vhodné a co ne.
Sami jako moderátoři zábavných pořadů víme, jak je to složité. Pokud jde o přímý přenos, napadne vás nějaká poznámka nebo fórek a máte vteřinu na to se rozhodnout, jestli to vypustíte z úst, nebo ne. Mnohdy už když myšlenku vyslovíte, je vám jasné, že jste přestřelili. Kdyby měl ale bavič u každého nápadu zvažovat, jestli si s ním náhodou nezavaří, mohl by to zabalit.
Nás osobně už snad s Michalem neurazí nic. Stačí se čas od času podívat do diskusí pod články, kde o nás píší. Musíte si prostě zvyknout, že jste (a teď cituji z oněch diskusí) kuřbuřti, homoklády, že se národ dohaduje o tom, kdo je u nás doma táta a kdo máma, no mohli bychom ve výčtu nechutností pokračovat. To jsou panečku výplody. A ti samí „hrdinové“ z diskusí pak chtějí rozhodovat o tom, jestli je „sál zadků“ moc, nebo ne.
Někdy mám pocit, že ti, kterých by se případně tyto vtipy mohly osobně dotýkat, to řeší podstatně méně než zbytek veřejnosti. Vnímáte to také tak?
No samozřejmě! Slyšela jste někdy, jaké vtipy si o sobě vyprávějí třeba vozíčkáři? Nevidomí? Postižení? Člověk mnohdy neví, jestli se tomu smát, ale když vidí pobavené reakce lidí, kterých se to týká, dojde mu, že právě humor je jedna z možností, jak s nepřízní osudu, s jinakostí bojovat. A tak se není možné přiklonit ani na jednu, ani na druhou stranu.
Pavla s Janisem známe dlouhá léta, vážíme si jich profesně a troufneme si říci, že to jsou naši dobří kamarádi. Jejich vztah, který trvá už desítky let, by klidně mohl být vzorem pro mnohá většinová „manželství“.
Aleš Háma a Ondřej Sokol jsou prostě svobodní baviči, střelci, kteří pálí fóry do publika tak, jak je napadají. A právě ta jejich bezbřehá svoboda je přece tak krásně lákavá! Jdou s kůží na trh a prostě riskují, že občas narazí a schytají to ze všech stran.
Co byste ještě k celé kauze rádi řekli sami za sebe?
Budete se divit, ale i my gayové se smějeme vtipům o teplých! A jeden takový přidáme k dobru. Ten vtip je v době, kdy se celá řada lidí formuje jako nebinární jedinec, v době, kdy narůstá počet nejrůznějších pohlaví, v době, kdy se ráno po probuzení můžete rozhodnout, jako co se ten den budete identifikovat, více než aktuální.
Dva rodičové mají právě v těchto souvislostech strach, jak je to s jejich dospívajícím synem. Tatínek si ho tedy vezme na chlapský rozhovor mezi čtyřma očima. Po chvíli úlevně vyjde z pokoje s blaženým úsměvem na tváři a oznamuje napjaté manželce: „Mámo, je to dobrý, ten náš kluk je jen obyčejná buzna!“
Vidíte, a teď riskujeme, že jsme někoho urazili, že jsme zneuctili nějakou menšinu. Vtip je ale v tom, že my to tak vůbec nemysleli. Je to prostě JEN vtip a nelze za ním hledat nic hlubšího. Buď se mu zasmějete, nebo ne.
Zdroj: Autorský text
