Foto: NextFoto, Andrej Babiš na premiéře muzikálu Tarzan
KOMENTÁŘ / Evropská komise se opět zaměřila na možný střet zájmů Andreje Babiše. Zaujal nás ale především způsob, jakým na něj premiér reagoval.
Na In-Lifestyle jsme si u celé kauzy poznamenali hlavně jednu věc. Spor kolem Agrofertu a svěřenských fondů už českou veřejnost překvapí jen málokdy. Táhne se roky a jeho jednotlivé kapitoly začínají působit jako repríza, která se neustále vrací, i když o ni už nikdo nestojí. K zamyšlení tu je hlavně způsob, jakým na situaci Babiš reaguje.
Problém začíná u Babišovy reakce
Evropská komise podle České televize znovu uvedla, že svěřenský fond dle jejího názoru situaci dostatečně neřeší. Babiš na to reagoval velice stručně: nezajímá ho to a neřeší to. Samotný právní spor samozřejmě může pokračovat ještě dlouho. Je možné předkládat argumenty, napadat závěry institucí, obracet se na soudy a hádat se o výklad pravidel. To všechno k politice a právu patří. Mnohem méně pochopitelné ale pro nás je mávnutí rukou nad institucí, jejíž stanovisko se premiérovi jednoduše nehodí.
Babiš mluvil o tom, že Agrofert nevlastní, už ho nikdy vlastnit nebude a žádný prospěch z něj nemá. To je legitimní politická pozice. Jenže pokud proti stanovisku instituce stojí vlastní argument, měl by ten argument zaznít naplno. „Nezajímá mě to“ totiž není protiargument. Je to postoj.
Karlu Havlíčkovi udělal ostudu sám Andrej Babiš: Jeho pasování do role žáka spustilo vášnivé debaty
Jako politický postoj to může fungovat. Babiš tím vzkazuje, že stanovisko Evropské komise nepovažuje za důležité. S komisí samozřejmě může nesouhlasit. Problém podle nás nastává ve chvíli, kdy se z nesouhlasu stane mávnutí rukou nad samotnou existencí nepříjemného stanoviska. To už zavání bagatelizací.
Co tím Babiš sleduje, samozřejmě nevíme. Je možné, že to jako nepodstatné opravdu vnímá. Stejně tak může jít o reakci určenou jeho voličům. Jisté je něco jiného: otázka možného střetu zájmů u premiéra není maličkost, kterou lze odsunout jednou větou. Týká se důvěry ve fungování státu a také toho, zda pro politiky platí stejná pravidla jako pro kohokoli jiného.
Starý spor vlastně nikdy nezmizel
I když celá kauza není nová, není důvod ji tím odbýt. Babiš převedl akcie Agrofertu do svěřenského fondu a tento krok prezentoval tak, že střet zájmů je vyřešen a tečka. Pokud se k tématu vrací další pochybnosti, je podle nás na místě ptát se, proč problém stále není definitivně uzavřen. Česká veřejná debata se v tomto případě dostává do poněkud únavného kruhu. Přijde výhrada, Babiš ji odmítne, následuje politická přestřelka a za pár dní se řeší něco jiného.
Nám na celé věci proto nejvíc vadí něco jiného než samotná existence dalšího sporu o Agrofert. Jde o hranici veřejné odpovědnosti. Babiš se rozhodl zastávat jednu z nejvyšších funkcí v zemi. To ale neznamená, že může sám určovat, které věci jsou hodné pozornosti a které ne.
Podobně to vnímají i naši čtenáři, na které jsme se na In-Lifestyle obrátili s otázkou, jak celou situaci vnímají.
„No to je sice hezké, že ho to nezajímá, ale kdo to teda bude řešit, když ne on?“ řekla nám Dana K. z Kladna.
„Mně vadí hlavně ten tón. I kdyby měl pravdu, působí to arogantně jak hrom,“ dodal Martin L. z Beroun.
Lenka z Jenče u Prahy vyjádřila i jistou frustraci z nejasnosti celé situace: „Mně fascinuje, že i když teda někdo povolaný vyhodnotí, že ten střet zájmů pořád trvá, tak se vlastně nic neděje. Babiš to neřeší, nikdo to neřeší, tak jsme si vyslechli nějaké hodnocení komise a jede se dál, jako by se nechumelilo. A tak to je celé ty roky s Babišem.“
Tyto tři reakce samozřejmě nejsou průzkum veřejného mínění. Ani nemají být. Ukazují ale něco, co se v podobných politických sporech často ztrácí pod nánosem právních argumentů a stranických vyjádření: lidé nakonec nevnímají jen to, co politik říká, ale také jak to říká.
Co si myslíte o reakci Andreje Babiše na podezření ze střetu zájmů?
Autorský text redakce In-Lifestyle.cz
Přidejte svůj názor
Komentovat