Jan Tuna zažil v Řecku dramatické chvíle: Kvůli zdravotním potížím volal záchranku a málem skončil na policii

Jan Tuna z dovolené na Rhodosu popsal situaci, která by zaskočila i člověka zvyklého na ledacos. Když zavolal pomoc k mladíkovi v bezvědomí, místo poděkování se podle něj objevilo podezření, že je pachatelem napadení.

Známý novinář svůj zážitek zveřejnil přímo na Instagramu, takže nejde o žádnou historku z druhé ruky. Podle jeho popisu šel večer ulicí na Rhodosu, když po křiku a zmatku uviděl na zemi ležet mladého muže v bezvědomí. V redakci In-Lifestyle jsme si všimli, že tato část příběhu je možná důležitější než následný policejní chaos.

Když pomoc nepřichází ani v davu

Jan Tuna uvedl, že kolem mladíka stálo hodně lidí, ale většina jen přihlížela. Nikdo se neměl k tomu, aby mu pomohl. Sám Tuna neváhal a volal na tísňovou linku, dokonce opakovaně, sanitka měla dorazit zhruba za patnáct minut. Než přijela, objevila se u chlapce žena, která mu podle Tunova popisu nahmatala tep. Pak přišel další obrat – objevili se totiž i policisté a novinář musel vysvětlovat, že není útočník, ale člověk, který pomoc přivolal.

Na podobných situacích bývá nejmrazivější ona lhostejnost či nerozhodnost lidí, alespoň zvenčí to tak může působit. Nejen samotný kolaps člověka na ulici, ale i okamžik, kdy okolí vyčkává, že zasáhne někdo jiný. Co za tím stojí?

Dorota Nvotová kromě rakoviny přiznala další vážnou diagnózu. „Lymfedéme, tušila jsem, že mě navštívíš“

Fenomén, který dokáže paralyzovat i slušné lidi

Web Healthline popisuje takzvaný bystander effect, tedy efekt přihlížejícího. Čím víc lidí je na místě, tím snáz si jednotlivec řekne, že už určitě pomohl někdo jiný. Odpovědnost se v davu rozplývá. Nejde nutně o bezcitnost. Často je to směs šoku, nejistoty a obavy, aby člověk neudělal chybu.

Jenže tady bývá problém. U člověka v bezvědomí rozhodují minuty. Když každý vyčkává, z krátkého zaváhání se může stát fatální prodleva. Z pohledu redakce je na Tunově příběhu cenné hlavně to, že tento nepříjemný mechanismus pojmenoval a připomenul. A že ukázal i správné řešení – jednoduše zavolal a jednal.

Jak se zachovat, když někdo bezvládně leží na zemi

Podle doporučení doktorky Emelie Arquilly je první krok prostý: ověřit, zda člověk reaguje, a hned volat záchrannou službu. Pokud dýchá, měl by být uložen do stabilizované polohy a je potřeba sledovat jeho stav do příjezdu pomoci. Pokud nedýchá nebo lapá po dechu, je nutné zahájit resuscitaci a případně použít AED podle pokynů přístroje.

 

 

 

 

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Příspěvek sdílený Jan Tuna-TUŇÁK (@tuna.honza)

V praxi pomáhá ještě jedna drobnost, na kterou se často zapomíná: oslovit konkrétní lidi. Ne volat do davu, ale říct třeba: „Vy v modrém tričku, zavolejte záchranku.“ Tím se rozbije pasivita skupiny a odpovědnost dostane jasné jméno.

Tuna zažil i policejní zmatek

Samotná epizoda s policisty zní skoro absurdně. Tuna na sociálních sítích popsal, že po něm chtěli doklady a chtěli ho odvézt k výslechu, pak se ale po sdělení jména otočili a odešli. Bez oficiálního stanoviska řecké policie nelze říct, proč k tomu přesně došlo. To je fér dodat.

Přesto jeho zkušenost připomíná něco podstatného. Pomoc cizímu člověku nebývá filmová scéna s jasným koncem. Často je nepřehledná, stresová a člověk v ní snadno udělá něco, co mu není příjemné – vystoupí z komfortu, mluví s operátorem, nese odpovědnost. I proto si podobné chvíle zaslouží pozornost. Jan Tuna si z Rhodosu nepřivezl hezkou historku, ale zkušenost, která může být užitečnější než desítky dobře míněných rad.

Autorský text redakce In-Lifestyle.cz

Iveta Kohoutová

Trojlístek našich redaktorů doplňuje Iveta. Vrátila se na pozici redaktorky po mateřské dovolené a našim čtenářům přináší zajímavé informace o osobnostech, které se hřejí v záři reflektorů. Kromě rodiny se Iveta ráda věnuje malování obrazů a miluje adrenalinové sporty.