Foto: Magnific, žena na ulici, ilustrační foto
To, co mělo být milým překvapením a snahou oživit vztah, se během pár minut změnilo v konec.
Do redakce In-Lifestyle nám napsala čtenářka Jana svůj příběh, který začal úplně nevinně a vlastně dobrým úmyslem. Jenomže se do něj zapletla zrada, která byla o to horší, že ji vlastně vůbec nečekala. Představy o budoucnosti se jí tak vypařily během okamžiku.
Nadšení z překvapení se změnilo v šok
Je mi jasné, že jsem prožila klišé jako hrom. V práci nám jedno odpoledne spadly počítačové sítě, takže mě a kolegyni vedoucí pustil domů o dvě hodiny dřív s tím, že věci budeme muset dodělat v dalších dnech. Napřed jsem z toho neměla moc radost, ale pak jsem si řekla, že si teda alespoň ten den odpočinu. Pak mě napadlo, že bych mohla překvapit manžela. Poslední dobou jsme se nějak míjeli, kvůli práci, řešení nějakých věcí v jeho rodině a tak.
Cestou domů jsem zastavila v obchodě. Koupila láhev vína, objednala naši oblíbenou pizzu a uvažovala jsem, že vytáhnu i to pěkné spodní prádlo, co má rád. Prostě jsem chtěla, aby to byl hezký večer. Takový ten, kdy si připomeneme, proč jsme spolu a že nám je fajn. Jenže jakmile jsem otevřela dveře bytu, uviděla jsem na věšáku dámský kabát. Červený.
„Tchyně mi zazlívá potrat, kvůli ní jsem si prošla peklem,“ svěřila se paní Sandra. Její manžel ji vyhodil
Tohle na finanční rady nevypadalo
Hned jsem si říkala, že takový nějaký měla finanční poradkyně, co u nás byla asi měsíc zpátky, když jsme řešili nějaké pojistky. Napadlo mě, že asi potřebovala ještě něco podepsat, manžel s ní řešil i povinné ručení a to už šlo mimo mě. Tak jsem celkem v poklidu pokračovala až do obýváku, jenže to, co jsem tam uviděla, mě úplně rozhodilo.

Jo, byla to ta stejná paní, jenomže nedávala manželovi podepisovat žádné smlouvy, muchlovali se na gauči jak puberťáci. Nepřišla jsem sice „v nejlepším“, jak se říká, ale rozhodně nepochybuju, jak by to pokračovalo. Vůbec už nevím přesně, co jsem řekla. Vyletělo ze mě pár nadávek a pak jsem se otočila a práskla dveřma. Naštěstí za mnou neběžel jak ve filmu, to nevím, jak by dopadlo. Azyl jsem našla u kamarádky a probrečela pár večerů.
Celkem rychle jsem si ujasnila, že v takovém vztahu nemůžu zůstat. S odstupem času jsem si uvědomila i další souvislosti, které mi dříve unikaly. Dlouho jsme se bavili o dítěti. Já chtěla, on pořád říkal, že ještě není správná chvíle. Postupně se tomu tématu začal úplně vyhýbat. Teď už vím proč.
Přestože mě to celé neskutečně bolelo a rozvod taky nebyl nejpříjemnější zážitek (i když byl docela rychlý), dnes už vím, že to vlastně bylo štěstí. Jsem ráda, že jsme spolu dítě neměli. Bylo by to asi tak tisíckrát složitější. Takhle jsem mohla odejít a začít znovu.
Zdroj: Autorský text redakce In-Lifestyle.cz na základě e-mailu od čtenářky
Přidejte svůj názor
Komentovat