Politická situace v Česku se nadále zhoršuje: Účast Filipa Turka nepřijatelná, Andrej Babiš jako rukojmí

Česká politika má úžasnou schopnost. Když už si myslíte, že níž to nejde, objeví se nové dno. Současná vládní situace je přesně ten případ.

Zatímco běžní lidé řeší ceny potravin, školy a budoucnost svých dětí, politická elita se s chutí baví otázkou, jestli je vlastně hajlování jen „mladická nerozvážnost“. A zda by člověk, který se s touto estetikou zjevně nikdy úplně nerozešel, neměl náhodou usednout do ministerského křesla. Ano správně, řeč je o Filipu Turkovi, muži, který se stal ukázkou toho, kam až může sahat hranice ostudy, aniž by se někdo nahoře začervenal. V redakci In-Lifestyle jsme se rozhodli krátce zhodnotit současnou politickou situaci u nás.

Provokace jako životní krédo

Filip Turek je ten typ politika, který by bez provokace pravděpodobně zmizel rychleji než storýčka na Instagramu. Symboly nacismu, řeči o pecích, chlubení se rychlou jízdou na dálnici, rádoby vtipné výhrůžky na Národní třídě. To vše není jen sled náhodných excesů, ale doslova konzistentní životní styl. A ten, jak víme, je dnes víc než obsah. A stačilo by přitom málo. Jedno jasné přiznání chyby, jeden krůček zpět. Jenže omluva by přece znamenala slabost. A slabost se v dnešní politické macho-kultuře fakt nenosí. Lepší je dělat, že kritici jsou přecitlivělí, prezident zaujatý a historie přehnaně dramatická.

Když Petr Pavel naznačí, že chování, jaké předvádí právě Turek, už je opravdu za hranou, okamžitě se vyrojí argumenty typu „a co vy sám“. Ano, Petr Pavel byl v KSČ. Ano, napsal prosovětský životopis. Byla to chyba, sám to však veřejně uznal, jak ostatně psal web iDnes. Rozdíl je také v tom, že on o ní nemluví s úsměvem, nevystavuje si ji doma ve vitríně a nevyužívá ji jako součást své značky, jako to dělají jiní. Jeho kritici rádi zapomínají, že 30 let konzistentní prozápadní politiky není póza, ale práce. Oproti tomu u Filipa Turka žádnou podobnou cestu opravdu nevidíme. Vidíme jen opakování stejných gest a stejných (nebo čím dál horších) výmluv.

Premiér skoro jako rukojmí v politice

A co Andrej Babiš? Volby sice vyhrál, ale vládnutí mu možná připomíná spíš nevydařenou únikovou hru. Každý koaliční partner drží svůj klíč k jiné místnosti a všichni chtějí něco na oplátku. Bez nich by zkrátka žádná vláda nevznikla. Všichni tahají za provázky a premiér se snaží tvářit, že to tak vlastně chtěl (a že mu nevadí pořád omlouvat koaliční partnery jako malé děti). Výsledkem je pak předseda vlády, který místo jasných stanovisek vyrábí takovou roztomilou slovní mlhu.

A to jeho problémy začaly vlastně hned po volbách, kdy Tomio Okamura nelenil a prohlašoval, že by rád odvolal policejního prezidenta. Babiš jeho výrok sice označil za nevhodný a měl si s ním o tom promluvit, velký efekt to ale asi nemělo. Ostatně s jeho historií kontroverzních výroků se to asi těžko dalo čekat. A to ani teď, kdy je Okamura třetí nejvyšší ústavní činitel České republiky. Klidně oslaví Nový rok řečmi, které jdou proti dlouhodobému zahraničněpolitickému směřování státu a jimiž pohorší kde koho.

Motoristé vstupovali do politiky s řečmi o rozumu, odpovědnosti a efektivitě. Ale jakmile přišla možnost moci, ideály zůstaly zaparkované kdesi na krajnici. Najednou nevadí Babišovo rozhazování, nevadí extrémy z SPD, hlavně že se jede. Ani aféry kolem Filipa Turka jim nevadí, ač snad v každé jiné straně by vedly k více či méně nucené rezignaci. Tady ne, Turka chtějí za každou cenu a Babišovi nezbývá, než strávit novoroční oběd přemlouváním prezidenta. Jeho argumenty si popravdě lze těžko představit. Ale prezident si stojí za svým, tak uvidíme, jak se situace vyvine. Možná využijí lstivé rady Miloše Zemana a Turek se stane prvním náměstkem, do čehož Petr Pavel mluvit nemůže, a ministerstvo fakticky povede i tak.

Koalice strachu a tajných dohod

Celý obraz završuje tiché podezření, že někteří aktéři se navzájem potřebují víc, než by ve skutečnosti přiznali. Ne kvůli ideálům, ale kvůli klidu. Kvůli soudům, kauzám a tomu, aby se věci „nehýbaly špatným směrem“. To už není politika, to je takový pojistný klub. A pointa? Ta zůstává stejná, i kdybychom ji zabalili do humoru a ironie. Filip Turek ve vládě nemá co dělat. Ne proto, že by byl výjimečně špatný, ale proto, že představuje všechno, co je na současné politice unavené, cynické a nebezpečně lehkovážné. Navíc krom účasti v Evropském parlamentu nemá snad žádné zkušenosti či znalosti vhodné pro ministerský post. Pokud je tedy nevyčetl ze svých deseti tisíc knih. A Andrej Babiš se tím, že tohle celé toleruje, neukazuje jako právě silný lídr.

Zdroj: Autorský text redakce In-Lifestyle.cz, podklady z veřejně dostupných informací na webu iDnes, IRozhlas, Hrad, TN

Richard Touš

Richard skvěle doplňuje tým naší redakce. Po letech v zahraniční redakci zakotvil v našem magazínu. Specialitou Richarda je vše okolo filmu a herců. Také ovšem sleduje vše, co se ve světě showbyznysu děje. Naši čtenáři jistě ocení jeho neotřelý pohled na svět showbyznysu. Ve volném čase nejčastěji vyrazí na ryby. Rád a dobře vaří.