Napětí mezi Petrem Pavlem a organizátorem demonstrací: Prezidentovi může příliš podpory i uškodit

Na Staroměstském náměstí, kde mělo jít o podporu Ukrajiny, proběhla krátká výměna mezi prezidentem a organizátorem demonstrací.

Konfliktům se člověk v životě nevyhne, důležité je ale umět je správně řešit, aby nevznikaly zbytečně problémy další. Na In-Lifestyle jsme zaznamenali situaci, kdy se po demonstraci k výročí ruské invaze na Ukrajinu odehrál moment, v němž si Petr Pavel a Mikuláš Minář vyjasňovali, jakou roli má prezident v občanských protestech sehrávat. A nakonec si podali ruku.

Prezident Pavel není lídr opozice

Na pódiu zazněla slova podpory Ukrajině i výzvy k pokračování pomoci. Mimo zraky davů ale přišla i osobní výtka šéfovi spolku. Prezidentu Pavlovi vadilo, že různé kroky občanských iniciativ mohou z něj samého budovat obraz opozičního lídra, což by nechtěl. Minář reagoval ujištěním, že spolek bude dále upozorňovat hlavně na konkrétní problémy a slíbil, že se nebude zaměřovat na jeho osobu. A následovalo slušnostní podání ruky.

Minář později zdůraznil, že nešlo o žádný střet, spíš o vyjasnění rolí. Prezident má být nadstranický. Občanské iniciativy mají poukazovat na problémy. A mezi těmito dvěma světy někdy vzniká napětí, obzvlášť když vzniknou jako reakce na spor, v němž se dav staví na jednu stranu a tu druhou silně kritizuje.

Když herec „umlčuje“ ostatní herce: Češi se hádají, zda Štěpán Kozub žertoval nebo mluvil vážně

Budování obrazu v éře sociálních sítí

Celý moment by možná zapadl, kdyby nebyl natočený a následně sdílený po internetu. Dnes zkrátka žijeme ve světě, kde i krátká zákulisní věta může vytvořit mediální obraz. Sociální sítě dávají politikům i aktivistům moc, ale zároveň je nutí hrát svou roli prakticky nepřetržitě, což musí být hodně náročné.

Budování veřejné identity je tak dnes systematická práce. Prezident musí pečlivě vyvažovat podporu hodnot a zároveň si hlídat, aby nebyl vnímán jako stranický hráč. Aktivista zase balancuje mezi tlakem na změnu a tím, aby nepůsobil jako ten, kdo si přivlastňuje hlavu státu. Každý krok, každý výraz, každé gesto může být vyloženo dobře nebo špatně.

Rozdíl oproti minulosti je především v rychlosti. Dříve podobné situace zůstávaly mezi několika lidmi. A i kdyby šlo o vystoupení více veřejné, podebatovalo by se o něm třeba v práci, v MHD nebo v hospodě, ale tím by to končilo. Dnes se během minut dostane video k tisícům diváků, kteří si z krátkého úryvku vytvářejí vlastní interpretaci. Kontext často mizí, zůstává jen obraz – podání ruky, výraz tváře, krátká věta. A právě z takových střípků se poskládá veřejné mínění.

Je třeba si dát pozor na symboliku

Sociální sítě navíc podporují zkratku. Místo vysvětlení nastupuje symbol. Prezident stojící na pódiu může být pro někoho ztělesněním hodnot, pro jiného překročením hranice neutrality. Aktivista vedle něj může být partnerem dialogu, nebo naopak tím, kdo politickou roli hlavy státu posouvá jinam, než je obvyklé. Každý v tom vidí to, co chce (nebo čeho se bojí).

Právě proto je dnes obyčejná komunikace možná důležitější než samotný konflikt. Vyříkat si věci tváří v tvář, podat si ruku a jít dál může být silnější gesto než jakýkoli ostrý status. V kontrastu s každodenními spory politiků odehrávajícími se přes klávesnici působí osobní dohoda až nezvykle klidně. A nejde ani tak o to, kdo měl pravdu, ale jakým způsobem se rozdílné pohledy vyjasnily.

Zdroj: Autorský text redakce In-Lifestyle.cz na základě veřejně dostupných informací z webu Facebook Josr Julius

Iveta Kohoutová

Trojlístek našich redaktorů doplňuje Iveta. Vrátila se na pozici redaktorky po mateřské dovolené a našim čtenářům přináší zajímavé informace o osobnostech, které se hřejí v záři reflektorů. Kromě rodiny se Iveta ráda věnuje malování obrazů a miluje adrenalinové sporty.