„První společné Vánoce jsem málem probrečela,“ říká paní Jana. Partner a jeho dcera netušili, co pro ni znamenají

Vánoce jsou svátky klidu, míru a rodinné pohody. Paní Jana se na první společné Vánoce s novým partnerem moc těšila. Jak se ale ukázalo, rozdílná představa Štědrého dne přinesla řadu neshod a dokonce i pár slziček. 

Do redakce In-Lifestyle nám napsala naše čtenářka paní Jana. Svým příběhem by ráda ukázala na to, že je důležité  bavit se i o takových věcech, které považujeme za absolutní banality. Jména jsme se souhlasem autorky textu neměnili.

První společné Vánoce

Paní Jana byla s dětmi sama více než dva roky. Po ztrátě manžela, který zahynul při dopravní nehodě, se do dalšího vztahu nehrnula. Když se ale seznámila s Petrem, zdálo se, že se na ni zase usmálo štěstí.

Paní Janě bylo třiatřicet a měla dvě děti. Petr byl čtyřicátník s patnáctiletou dcerou, kterou měl ve střídavé péči. Jejich seznámení bylo jako z filmu. Na začátku roku do sebe vrazili v jednom obchodě a jiskra přeskočila prakticky okamžitě. Celý rok se poznávali a když se blížil čas Vánoc, rozhodli se, že Štědrý den oslaví spolu jako velká šťastná rodina.

„Minulé Vánoce skončily katastrofou,“ říká paní Tereza. Celá rodina se pohádala kvůli pořízení pejska

Malovala jsem si to narůžovo

U nás měl Štědrý den, vždy stejný průběh. Ráno společná snídaně, pak procházka, oběd, odpoledne chvíli děti k pohádkám, příprava pár jednohubek, pak do vany a převléknout do svátečního. Štědrovečerní večeře měla vždy několik chodů a vše probíhalo v naprostém klidu, beze spěchu. Po rozbalování dárků se koukalo na pohádky a děti šly spát obvykle dost pozdě.

Na to, jak je zvyklý slavit Ježíška Petr, jsem se nikdy neptala. Vánoce jsme měli poprvé slavit společně a já se strašně těšila.

Dohodli jsme se, že Petr s Julií dorazí třiadvacátého odpoledne a Štědrý den si užijeme hezky společně od rána. Malovala jsem si to v hlavě narůžovo a těšila jsem se, jak perfektní den to bude. Byla to ale jenom moje představa.

Tohle nebyly ty pravé Vánoce

Vánoce, svátky klidu, to určitě. Ráno Petr vstal, řekl mi, že si musí něco zařídit a odjel. Julie z postele vylezla v deset a rovnou se rozplácla k televizi. Když jsem navrhla procházku, jako správnej puberťák protočila očima a pronesla, že ona teda nikam rozhodně nejde. Oběd jsem jedla v kuchyni sama se svými dětmi. Petr ještě nebyl zpátky a Julie neměla hlad. Pomalu jsem si začala říkat, že to byla chyba, plánovat Vánoce společně.

U nich se Vánoce příliš neřešily. Každý si vlastně dělal, co chtěl, večer se rozbalily dárky a tím byl Štědrý den u konce.

Petr se vrátil až ve čtyři. Vykoupala jsem děti, převlékla jsem se a chystala večeři. Julča stále vegetila u telky, děti se zavřely do pokojíčku a Petr kolem mě chodil a nic neříkal. Když jsem všechny nahnala do kuchyně a honem rovnala dárky pod stromeček, měla jsem v očích slzy. Takhle jsem si to tedy nepředstavovala.

Kouzlo Vánoc se nám naštěstí nevytratilo

Když jsem se vrátila do kuchyně, všichni seděli u stolu. Děti se na mě culily, Julča na sobě měla šaty, Petr byl v obleku. Petr mě políbil a nejvíc mě rozsekala Julie. „Jano, promiň. My s tátou Vánoce nikdy neřešili. Vlastně ani když byli táta s mámou ještě spolu. Já nevěděla, že ty to máš jinak. Měla jsi to říct,“ řekla mi a já ji hned musela obejmout.

Večeře proběhla na jedničku, ke stromečku se šlo, když zazvonil zvoneček a rozbalování dárků bylo plné smíchu, nadšení a dobré nálady. Já jsem pod stromečkem našla zásnubní prstýnek. Kvůli němu byl Petr tak dlouho pryč, zapomněl ho totiž ve služebním autě a sehnat klíčky na Štědrý den holt chvíli trvalo.

Na letošní Vánoce se těším. Vím, že budou krásné.

Zdroj: Autorský text, Podklady od čtenářky

Lenka Marousková

Lenka je hlavní postavou našeho redakčního týmu. Po několika letech práce všeobecné redaktorky nyní přináší zajímavé zprávy ze světa showbyznysu. Ráda poznává nové lidi a jejich životní osudy. I proto dělá rozhovory s osobnostmi, nebo píše vaše příběhy ze života. Svůj volný čas nejraději věnuje své rodině.