Foto: se souhlasem České televize, Radek Vondráček
Některé výroky už nezní ani jako výměna názorů, ale spíš jako nepříjemná ukázka doby, o které jsme si mysleli, že je dávno pryč.
Mám-li být zcela upřímný, když jsem slyšel, jak Radek Vondráček v živém vysílání okřikuje moderátora Martina Řezníčka slovy, aby si „dával pozor“ a „zlepšil práci“, neznělo mi to jako úplně klasická debata vhodná pro televizní obrazovku. Znělo to jinak, víc tvrdě a nepříjemně, než by asi nutně muselo. A také možná až děsivě povědomě, jak jsme se ostatně i s kolegy v redakci In-Lifestyle.cz shodli.
Debata už přestala být debatou
Zpočátku to byla běžná televizní diskuse ohledně NATO, o závazcích naší země a o tom, kdo vlastně má reprezentovat Česko na důležitém summitu. Témata sama o sobě hodně zásadní, pakliže člověku není jedno, co se u nás děje. Jenže místo rozumných argumentů a zajímavé debaty přišla útočná slova, skákání do řeči a nakonec i jeden moment, který z té debaty udělal něco úplně jiného.
Politik, který místo vysvětlování začne napomínat novináře, s nímž má vést rozhovor, se pohybuje na poměrně tenkém ledě. A to nemluvím jen o etiketě, jde celkově o princip. Novinář má klást otázky, byť i ty nepříjemné, a politik má odpovídat, ale ne vyhrožovat. Když se do toho vložil i šéfredaktor zpravodajství Michal Kubal, posunulo se to ještě dál. Najednou už to nebyla jenom hádka ve studiu, ale přenice o to, jaký vztah má mít vlastně politik k médiím.
Babiš vrací Fialovi tvrdý úder: Kritika práce bývalého premiéra je další téma, které rozděluje společnost
Přiznám se, tohle mi vadí
Možná to zní tvrdě, ale já si při takových výstupech vždycky říkám – tohle už jsme tu přece měli a rozhodně to nechceme zpátky. Pokud někdo touží po prostředí, kde si politik může veřejně „usměrňovat“ novináře, jak se mu zachce, tak ať si raději sbalí kufry a zkusí štěstí jinde. Třeba v Rusku, Číně nebo Severní Koreji, kde podobný styl komunikace nikoho nepřekvapí. Vycestovat dnes nikdo nikomu nebrání.
Martina (@MartinReznicek) znám 30 let, vím, že výhrůžky politiků ve studiu ho nerozhodí.
Věty “Dávejte si na to pozor!” od politika koalice navrhující převedení ČT a ČRo pod státní rozpočet ale ukazují, proč tento záměr budí tolik podezření. pic.twitter.com/nBWql5gsrJ— Michal Kubal (@MichalKubal) April 19, 2026
Tady jsme ale v zemi, kde by měla být svoboda slova samozřejmostí. A součástí té svobody je i to, že se novinář může ptát, a politik to musí zkrátka ustát. A část veřejnosti to vidí podobně jako já. Našel jsem mnoho komentářů shodujících se, že takové jednání se podobá dřívějšímu režimu a není to správné. „Jakápak diskuze, to je prostě jen nátlak,“ psal komentující Tomáš. Jiný dodal: „Jestli si politici začnou dovolovat takhle mluvit k novinářům, jsme na špatné cestě.“
Ačkoliv si možná někteří politici myslí něco jiného, lidé nejsou hloupí. Umí vycítit tón, vnímat kontext. Když se k tomu přidá ještě debata o tom, že by veřejnoprávní média měla být financována státem, začne to celé působit ne úplně komfortně.
Peníze, moc a nezávislost
Pokud jde o financování České televize a rozhlasu, změna v tomto případě není jen technická záležitost. Je to zásah do systému, který má zaručovat nezávislost médií. V takové chvíli by měli politici být dvakrát tak opatrní v tom, jak o médiích otevřeně mluví a jak se k jejich zástupcům také chovají. Protože jinak může vzniknout dojem, že nejde jen o peníze, ale o vliv. A ten dojem, i kdyby nebyl pravdivý, je sám o sobě celkem problémový.
Zdroj: Autorský text redakce In-Lifestyle.cz na základě veřejně dostupných informací z webů sociální síť X Michala Kubala, ČT24
Přidejte svůj názor
Komentovat
Byl jsem téměř šokován panem Vondráčkem, co si to dovoluje. Zaútočit na moderátora tímto způsobem jsme asi už hodně dlouho neviděli a rázem jsem byl úplně v jiné době a to v 80 letech minulého století. Ve století reálného socialismu, kdy byla společnost vedená takzvanou „avantgardou proleteriátu“ v čele s Miloušem Jakešem. Nepříjemné otázky na politika ? To byla věc naprosto nemyslitelná. Otázky byly dopředu připravené, aby soudruh nebyl nějak zaskočený, nebo až udivený. Zatím to takto „krásně „funguje například v Rusku nebo v podobných autoritářských státech. Slováci i Maďaři, by také mohli vyprávět.
Pozor vlak, pozor auto, pozor na cestu, pozor na to co říkáš a jiné podobné. Toto jsou výrazy kterými se vyhrožuje. Takže už je nikomu neříkejte pokud mu nechcete opravdu vyhrožovat. Řezníček byl upozorněn že říká něco co není pravda a tak mu bylo řečeno aby si nato dal pozor, neboť říká něco co by asi nemusel.. To já zásadně za vyhrožování nepovažuji. Pokud to za vyhrožování někdo považuje zřejmě pro něj „hodinky nebo holínky“ budou jedno protože se obojí natahují.
Dobrý den.
Vondráček?
Já neříkám tak ani tak, ale podle některých prý WC. Česky se tomu také říká haj… .
Ale toto posouzení nechávám na každém.
pj
Již bylo načase přibrzdit p. Řezníčka v jeho aktivistickém, stranickém a přidrzlém chování k některým účastníkům diskuse.
Některé přerušuje a skáče jim do řeči, zřejmě ve snaze je vyvést z konceptu a přerušit tok myšlenek, jiné naopak nechává plynule mluvit, přípoadně jim i napomáhá až navádí projevit se správným směrem. V mediích v ČR je to poměrně rozšířený jev, řekl bych trend, ale p.Řezníček z Čt v tomto obzvláště vyniká.
Někdy se divím, že účastníci raději neodejdou než přistoupit na takévé jednání a chování. Absence profesionality je dána, m.j. i neobjektivitou moderátora/komentátora. Zřejmě jejich názor je ten správný, uvědomělý – dělají z povinně placeného media jakési Agitační středisko těch správných názorů, ideí a směrů …