Foto: Rozumbrada / Public domain, herci v kině Alfa
V našem kvízu se vás zeptáme na fenomén československých kin. Zavzpomínejte na to, co se nesmělo vysílat a kolik stál tehdy lístek do kina.
Navštěvování kin patřilo v době socialismu k nejoblíbenějším zábavám. Svědčí o tom hustá síť kin, kterých bylo v Československu před revolucí přes dva tisíce dvě stě. Filmy se promítaly také v jiných prostorách, jako byly kulturní domy, ale i hospody a jiná místa, kde se sehnala promítačka a pár míst k sezení. Lidé se scházeli před promítáním, četli si program kina ve vývěskách a debatovali o filmech, které zrovna běžely. V nabídce filmů byly pochopitelně jen ty, jež prošly schválením. Ovšem existovala i kina a kluby, kde se dalo podívat na filmy, které režim zrovna nepropagoval a v televizi byste je neviděli.
Zábava pro lid a propaganda pro režim
Přes třicet pět milionů lidí si ještě v roce 1990 zašlo každoročně do kina. Ta se po druhé světové válce stala v Československu fenoménem a jejich počet rychle narůstal. Pro režim to bylo výhodné, protože v kinech se dala jednoduše šířit propaganda. Pokud jste chtěli zhlédnout nějaký snímek v kinech, pak jste se před začátkem promítání nevyhnuli ani Československému filmovému týdeníku, který sestával z aktuálních reportáží, které informovaly, jak zemědělci a lidé v továrnách plní plán další pětiletky.
Především normalizace po roce 1968 znamenala, že se výběr filmů zúžil. Řada natočených snímků z takzvané zlaté éry československého filmu šedesátých let byla zakázaná a zcela vyřazená z distribuce. Filmy jako Spalovač mrtvol, Skřivánci na niti nebo Každý den odvahu se zařadily k takzvaným trezorovým snímkům a diváci je mohli znovu vidět až po roce 1989. I tak se kina občas stávala místem protirežimního vzdoru. Po odvysílání Formanova Amadea se například v kinech tleskalo, což jinak nebylo zvykem. Lidé tak vyjadřovali sounáležitosti s osudem režiséra, který musel kvůli režimu ze země emigrovat.
Hudební kvíz o českých zpěvácích a zpěvačkách: S některými otázkami budou mít problém i znalci
Existovala také místa, kde se dalo podívat na filmy v „šedé zóně“ komunistické tolerance. Snímky jako Nebeští jezdci nebo Starci na chmelu, tak bylo možné zhlédnout, přestože je komunisté stáhli z distribuce a nesměly na televizní obrazovky. A co si z této doby pamatujete vy? V našem kvízu se vás zeptáme na detaily. Pamatujete si třeba, kolik stával za normalizace lístek do kina?
Retro kvíz: Taková byla kina za socialismu
Zdroje: Autorský text redakce In-Lifestyle.cz na základě veřejně dostupných informací z webů Deník, FilmovýPřehled