„Rodina mi každý rok kazí Vánoce,“ svěřila se paní Jana. Manžela přesvědčila, aby s dcerou zůstali sami

Těšíte se na Vánoce? Většina lidí určitě. Čtenářka, která napsala do redakce In-Lifestyle, měla ale ze Štědrého dne poslední roky upřímnou hrůzu. Každoroční rodinné Vánoce, kdy se sešla širší rodina, byly ve znamení stresu a hádek.

Paní Šárka má Vánoce z dětství zažité jako období rodinné pohody, kdy u štědrovečerního stolu zasednou rodiče s dětmi. Od doby, co se vdala, ale zažívá úplně jiné Vánoce a vůbec se jí to nelíbí. Jenže jak z toho ven? Letos se konečně vzepřela.

Rodinné Vánoce jako zlý sen

Paní Šárka zažívá od doby, kdy se vdala, každý rok Štědrý den jinak, než by si přála. Rodina manžela byla odjakživa zvyklá trávit Štědrý den, a bohužel i večer, pohromadě. Mít u stromečku rodiče manžela by jí nevadilo, ale v tomto případě se sejdou i rodiny manželových dvou bratrů a účastní se i babička a dvě tety. Je hezké, když rodina dodržuje tradice a drží pohromadě, řeknete si. Z toho, co nám paní Šárka napsala, je ale cítit všechno, jen ne pohoda a klid Vánoc.

Rodinné Vánoce nejsou naše Vánoce

Představte si, že Štědrý večer strávíte pohromadě se širokou rodinou. Každý rok se scházíme v domě manželových rodičů. Třeba loni se nás sešlo jedenáct dospělých a k tomu pět dětí. Blázinec. Tchánovci sice mají opravdu velký dům, ale stejně jsme tam pokaždé jak sardinky. K večeři se chodí na etapy. A nejhorší je, že se každý s každým hádá a dohaduje. Kdo tohle nezažil, neumí si představit, jak je to stresující.

Helena Vondráčková ohromila vánoční výzdobou svého domu v Řitce: Místní si ho fotí jako atrakci

První rok po svatbě nebyla ještě naše malá princezna na světě, a tak jsem to přežila. Rok na to jsem ale toužila po našich rodinných Vánocích. Jenže prd. „To nemůžeme našim udělat. Jsou tak zvyklí,“ říkal mi manžel. No, Eliška byla maličká, tak jsem ustoupila i druhé Vánoce. Přežila jsem dokonce i třetí, ale letos už jsem si řekla, že ne. Chci naše Vánoce. Chci Štědrý den a rozbalování dárků u našeho stromečku.

Letos to chci jinak!

Už od října mám stažený žaludek. Manželovi jsem nejprve naznačovala, pak už i říkala, že letos budeme na Vánoce doma. Nejdřív dělal, že neslyší a pak začal ty své argumenty: „Je to tradice, našim to bude líto, babička to obrečí,“ a další srdcebolné nesmysly. Nějak ale zapomněl, že ve vyjmenovávání všech, kterým to bude líto, chybím já. Mě taky bude líto, když nebudeme mít naše rodinné Vánoce.

Naše dcera má dva a půl roku. Je to ten nejkrásnější věk. V tomhle věku děti s nadšením a zvědavostí rvou papír a očička jim u toho doslova září. U tchánovců o tu radost přijdu, protože tam si smí rozbalit jen jeden dárek. Všichni si rozbalují jenom jeden dárek. Zbytek si máme dát až doma, což znamená kolem desáté, nebo druhý den.  Takhle už ne!

Manžel nejdřív nechtěl ani slyšet, ale už povolil. Má mě rád a naši dceru miluje a chce pro nás to nejlepší. Když viděl, jak se s představou Štědrého dne u rodičů trápím, oznámil všem, že letos budeme mít naše rodinné Vánoce. Nejspíš jsou na mě všichni naštvaní. Myslím si to, nevím, protože s námi nikdo nemluví. Ani tchýně nevolá, a to do teď volala minimálně obden.

Jsem šťastná, že jsem manželovi vysvětlila, co pro mě Vánoce znamenají. Co pro mě znamenají rodinné Vánoce.

Zdroj: Autorský text redakce In-Lifestyle.cz na základě podkladů od čtenářky

Lenka Marousková

Lenka je hlavní postavou našeho redakčního týmu. Po několika letech práce všeobecné redaktorky nyní přináší zajímavé zprávy ze světa showbyznysu. Ráda poznává nové lidi a jejich životní osudy. I proto dělá rozhovory s osobnostmi, nebo píše vaše příběhy ze života. Svůj volný čas nejraději věnuje své rodině.