„Rozvod s exmanželkou byl drsný,“ říká pan Martin. Byl to však jen začátek, začala mu ze života dělat peklo

Do naší redakce napsal pan Martin T. Prý by si rád postěžoval. Má totiž pocit, že víc dělat stejně nemůže. Pan Martin T. se snažil vše řešit v klidu, ale sám vidí, že po dobrém nic nevyřeší. Exmanželka mu dál dělá ze života peklo.

Rozvod nikdy není nic příjemného. Své o tom ví i náš čtenář, který si navíc myslí, že ženy to mají u rozvodu jednodušší.

Rozvod

Pan Martin T. se naší redakci svěřil s tím, že už je zoufalý. Jeho bývalá manželka chtěla rozvod. O děti se nestarala a když si pan Martin T. požádal o svěření dětí do péče, vyhlásila mu válku.  Jména jsme pro zachování anonymity dětí změnili.

Manželka se změnila

S Ilonou jsme se vzali před třinácti lety. Čekali jsme tehdy Tomáše. Miloval jsem ji. Byla krásná, dalo se s ní mluvit téměř o všem. Po třech letech se narodila Eliška. Tehdy se Ilona začala postupně měnit. Nebo mi to tak alespoň přišlo. Byla věčně podrážděná, unavená, začala zanedbávat domácnost i sebe. Snažil jsem se pomáhat a když jsem viděl, jak to Ilona nezvládá, hecnul jsem se a dělal jsem doma ještě víc.

Mnohé dámy mi to nejspíš nebudou věřit, ale za chvíli jsem měl pocit, že doma dělám všechno. Když Ilona nastoupila do práce, přestala doma fungovat úplně. Maximálně uvařila večeři a u televize vyžehlila, jinak trávila veškerý čas na telefonu a říkala, že je unavená. Já jsem zametal, vytíral, chodil s dětmi na hřiště, pak jsem s nimi psal úkoly, dával jsem do pračky. Takhle se to táhlo roky.

„Manžela jsem od sestry musela odhánět,“ popisuje Denisa. To, co se stalo ve stanu, rozdělilo celou rodinu

Nemusím říkat, že do kopru šel postupně i náš intimní život. Když jsem se o něco pokusil, Ilona mě odbyla, že je unavená, nebo že se jí teď nechce a podobně. Popravdě mě chuť taky přešla. Postupem času jsem se přestal snažit a i v tomhle jsem se spoléhal sám na sebe. Nevěrný jsem jí ale nebyl, jak by vás mohlo napadnout.

Po čase se zdálo, že bude vše v pořádku, ale nebylo

Po čase začala být Ilona zase usměvavá. Doma to bylo pořád Tomášku sem, Eliško tam a podnikneme spolu tohle a zajdeme na tohle. Nepoznával jsem ji, ale byl jsem rád. Hlavně kvůli dětem. Ilona byla trochu milá konečně i na mě a já měl pocit, že jsme tu dlouhou krizi překonali. Jenže, jak se říká, chyba lávky.

„Martine, já se chci nechat rozvést. Někoho jsem poznala. Sám víš, že nám to už dlouho neklape,“ vychrlila na mě jedno ráno u snídaně. Díval jsem se na ni a říkal jsem si, že tohle je nějakej blbej vtip. Neodporoval jsem. V klidu jsme si promluvili. Navrhl jsem jí, že se odstěhuju a byt nechám jí a dětem, aby děti mohly zůstat doma. Místo aby poděkovala, řekla mi jen, že s tím počítá. Ještě jsme se dohodli na tom, že si najdu bydlení někde blízko a děti můžeme mít ve střídavé péči. S trochou zaváhání souhlasila.

Rozvod přišel ze strany manželky a nestačil jsem se divit

Žádost o rozvod podala manželka. U soudu seděla s právničkou, já přišel sám. Během líčení o svěření nezletilých do péče jsem se dozvěděl, že o děti dlouhodobě nejevím zájem, že se jim věnuje převážně matka a že žádá o svěření dětí do výhradní péče. Právnička pro mě navrhovala každý druhý víkend. Zůstal jsem jak opařený. Když jsem se ozval, že vidím věci trochu, nebo spíš úplně jinak, vypadalo to, že mi to nikdo stejně nevěří. Docílil jsem jenom toho, že se to celé odročilo.

Na další řízení o svěření dětí do péče jsem přišel s právníkem. To už bylo trochu jiné kafe. On na rozdíl ode mě dokázal argumentovat a také jsme už byli připravení. Byla z toho střídavá péče po týdnu.

Děti rozvod nesly dobře, hůř snášely nového přítele Ilony

Tomáš i Eliška rozvod celkem chápali. Co jim ale vadilo, byl přítel Ilony, kterého si měsíc po rozvodu nastěhovala do našeho bytu. Ani po půl roce si na něho nezvykli. „Tati, mě ten David vadí,“ řekla mi jednou Eliška, když byla u mě. Na otázku proč se rozpovídala. „Je divnej. Nechodí teď do práce, prej je nemocnej, ale nic mu není. Na nás pořád řve, je zlej,“ říkala mi potichu Eliška a mně se sevřelo srdce. „Tak to víš, chvíli bude trvat, než si na sebe zvyknete, ale třeba to pak bude kamarád,“ říkal jsem dceři a nejradši bych si ukousnul jazyk. Jenže, co jí máte říct? Přece nebudu dělat zle. „Tati, Eliška má pravdu. Je zlej a jenom řve. Mě naposledy dal zaracha a lepáka za to, že jsem neumyl nádobí po večeři,“ přidal se Tomáš.

Když mi děti řekly, co se děje doma, bylo mi zle

„On vás bije? Uhodil vás víckrát? Tohle mi musíte říct,“ říkal jsem jim a přitom jsem Tomáše i Elišku objal. Nejdřív nechtěli nic říct. Postupně z nich vylezlo, že dostali už několikrát. Ne moc, spíš pohlavek, nebo plácnutí přes ruku, ale i to mi stačilo. Když Eliška zašla do pokojíčku spát, přišel ještě Tomáš ke mě a celé to dorazil. „Tati, vezmi nás od mámy pryč, prosím tě. Já už tam nechci. Máma na nás se*e,“ začal mi klidně říkat Tomáš. Seděl jsem a poslouchal a bylo to, jako když mě někdo mlátí palicí po hlavě.

„Máma zase doma nic nedělá. Jenže on nedělá nic ani ten její. Elišce se ve škole v pondělí rozbila bačkora a máma jí nové nekoupila. Prej ať je koupíš ty. Máma nevaří. Nikdy. Maximálně steaky, ale ty jsou pro toho jejího debila. Nám prej stačí houska, nebo chleba. Máš prej víc platit. Přišla pozvánka od doktorky na prohlídku a máma ji hodila do koše. Když něco řeknu, jsem jen drzej spratek. Už k ní nechci.“

Začal jsem bojovat a exmanželka se změnila v bestii

Hned druhý den jsem se spojil s právníkem a požádal jsem o svěření dětí do péče. Díky tomu, že Tomáš u soudu řekl co a jak, nakonec mi soud vyhověl. Ale věřte mi, že to bylo peklo. Ilona u soudu dokonce zkoušela, že jsem ji v manželství několikrát napadnul, že se ji mstím za to, že mě opustila. Vymyslela si, že jsem měl milenky a další různý nesmysly. Zaplať pánbůh za mého právníka.

Vybojovali jsme to, ale Ilona dál dělá zle. Všude mě pomlouvá. U našich známých, u mých přátel, dokonce poslala anonym ke mně do práce. Teda, jsem přesvědčený, že to byla ona. Údajně jsem psychopat, lhář, děti biju, ji jsem mlátil a děti mám u sebe jenom proto, abych nemusel platit alimenty.

Nechápu to. Bývala to tak hodná a milá ženská. Dnes je to pro mě už jen bestie. Nechala mlátit naše děti, nestarala se o ně a přitom ze mě dělá toho, kdo jí ukradl děti. Nejsem bez chybičky. Možná jsem hned na začátku udělal někde chybu, co já vím. To už je ale jedno. Dnes k mámě děti nechtějí ani na ty dny, co mají určené soudem. Nemluvím o jejich matce špatně, ale už se jí ani nezastávám. Pokud nechce o své děti přijít úplně, teď už musí sama, ale tím, jak se chová, to nejspíš nedokáže.

Zdroj: Autorský text, Podklady od čtenáře

Lenka Marousková

Lenka je hlavní postavou našeho redakčního týmu. Po několika letech práce všeobecné redaktorky nyní přináší zajímavé zprávy ze světa showbyznysu. Ráda poznává nové lidi a jejich životní osudy. I proto dělá rozhovory s osobnostmi, nebo píše vaše příběhy ze života. Svůj volný čas nejraději věnuje své rodině.