„Tchyně mě nenáviděla od začátku vztahu s Jitkou,“ svěřil se pan Petr. Přitom se jen bála, že zůstane sama

Do redakce In-Lifestyle nám chodí různé příběhy našich čtenářů. O problémech, které mu dělala jeho tchyně, se nám rozhodl napsat i pan Petr. Někdy je za lidskou zlobou a nenávistí něco zcela jiného, než si myslíme.

Vztahy v rodině jsou mnohdy na bodu nula, někdy ale mohou také doslova vřít. Příběh pana Petra je z toho druhého soudku. Se svojí tchyní měl vztahy napjaté už od samého začátku, postupně ale vygradovaly do čiré nenávisti. Když se potom pan Petr dozvěděl, co za tím vším bylo, bylo mu z toho smutno.

Tchyně mě od začátku nesnášela

Vtipů o tchyních jsem znal spoustu. Znal jsem i zkušenosti kamarádů a většinou jsem se jim smál. To jsem netušil, jakou tchyni vyfasuju já.

Moje manželka Jitka je ženská do nepohody. Je milá za všech okolností, usměvavá, není s ní nuda a i po pěti letech a narození našeho syna je pořád vážně kus. Jediné, v čem byl kdy na našem vztahu mráček, to je, nebo teda byla tchyně. Od začátku mi dávala zřetelně najevo, že já pro její dceru nejsem dost dobrej. „A ty jsi jako zedník, jo? No hezký, dcera má bakalářku a chodí s obyčejným zedníkem,“ ohrnovala nade mnou nos. Nic na tom nezměnil ani fakt, když jsem se jí snažil vysvětlit, že mám svoji práci rád, jsem v ní dobrej a vydělám si víc, než leckterý vysokoškolák.

Jitka se snažila s mámou o tom všem promluvit, ale zbytečně. Pořád jsem byl jen zednickej nýmand, kterej nic neumí a kterého by měla pustit k vodě. Myslím, že největší štěstí bylo, že jsme bydleli skoro sto kiláků daleko, protože jinak bychom asi vážně šli od sebe, nebo bych skončil ve Valdicích.

„Zimní dovolená se sestrou byla horor,“ stěžuje si Eliška. Vzali ji s sebou, jen aby hlídala synovce

Vnouče vztahy nezlepšilo, spíš naopak

Když jsme po dvou letech oznámili, že se vezmeme a že čekáme miminko, tchyně nasadila ještě těžší kalibr. „No jo, upíchnul jsi jí dítě, aby sis ji k sobě přivázal. Stejně ti uteče, ona má naštěstí rozum, jen počkej, až jí dojde, jaká ty seš v jejím životě chyba,“ tlačila mi do hlavy a mně to lezlo na nervy čím dál tím víc. Přitom, vždy když jsme k ní přijeli, jsem jí něco na baráku opravil a na ty její kecy jsem nereagoval.

Na svatbě se tvářila jako kakabus, a když se pak narodil malej Péťa, sice se nad ním rozplývala, ale chování ke mně nezměnila.

Tchyně pak onemocněla a všechno se změnilo

Když mi jeden den Jitka brečela do telefonu, že je máma v nemocnici, všeho jsem nechal a Jitku jsem za ní odvezl. Tchyně pobyla chvíli v nemocnici, a pak jsme pro ni dojeli a převezli ji k nám. Jitka na tom trvala a já nebyl schopnej jí to rozmluvit. Byl jsem připravenej na všechno, ale ne na to, co následovalo.

Tchyně se nejdřív tvářila jako bubák, ale postupně se začala měnit. Za týden jsem už nebyl ten , ale Petr, za čtrnáct dní se mnou začala mluvit, aniž by mě urážela, a když u nás byla měsíc, požádala Jitku, ať mě za ní pošle. „Petře, můžeš si tu chvíli sednout? Já s tebou musím asi mluvit,“ začala opatrně. „My jsme si nikdy moc nesedli a vím, že jsem ti řekla dost věcí, co jsem neměla, ale když já se bála, že když si Jitku nastěhuješ k sobě, že zůstanu sama. Bydlíte tak daleko,“ vysypala ze sebe a mně to celé došlo. Ta její nenávist ke mně byl jen strach, že zůstane sama.

Tchyně už je dávno zdravá. Od té doby, co jsme ji z nemocnice přivezli, uběhlo už půl roku a zatím to vypadá, že u nás zůstane. Změnila se fakt hodně, takže s tím nemám problém. Tchyně je spokojená, Jitka šťastná, že má mámu u sebe, malej Péťa tady má babičku, která se mu věnuje, a tak jsem s tím taky v pohodě. Škoda těch let, kdy tchyně kolem sebe sršela jen nenávist.

Zdroj: Autorský text redakce In-Lifestyle.cz, podklady z e-mailu od čtenáře

Iveta Kohoutová

Trojlístek našich redaktorů doplňuje Iveta. Vrátila se na pozici redaktorky po mateřské dovolené a našim čtenářům přináší zajímavé informace o osobnostech, které se hřejí v záři reflektorů. Kromě rodiny se Iveta ráda věnuje malování obrazů a miluje adrenalinové sporty.