Vtip na adresu Tomia Okamury nepadl na úrodnou půdu: Předseda Sněmovny ho nepochopil a akorát se ztrapnil

Tomio Okamura se ostře vymezil proti satirickému textu Reflexu, který pracoval s nadsázkou. Je tu vidět, jak tenká bývá u českých politiků hranice mezi smyslem pro ironii a okamžitým přechodem do obrany.

Předseda SPD se rozčílil nad textem z rubriky Divoký kačer. Ten si pohrával s absurdní představou, že by Okamura chtěl zrušit druhý stupeň základních škol, a tím si vychovat novou generaci voličů. Na In-Lifestyle jsme si všimli, že místo nenápadného vtipu z toho vznikla další veřejná přestřelka s médiem, s nímž má Okamura nevyřízené účty už roky.

Nešlo o zprávu, ale o satiru

Nešlo přitom o běžný zpravodajský text, ale o zjevně satirický formát. Okamura na něj přesto na Facebooku reagoval, jako by čelil skutečnému obvinění. Označil článek za lež a útok na svou osobu. V běžném provozu by podobná epizoda nejspíš zapadla, jenže u Okamury zapadá do delší řady sporů s médii i s veřejnou kritikou.

Tomio Okamura patří v české politice k nejviditelnějším figurám už víc než dekádu. Do vysoké politiky vstoupil po senátním úspěchu v roce 2012, kdy podle profilu na Wikipedii získal mandát za Zlínsko. Později založil nejprve Úsvit a následně SPD. Jeho politický styl od začátku stojí na ostrém vymezování, jednoduchých heslech a konfliktním tónu vůči soupeřům i části médií.

Dagmar Pecková pod palbou kritiky: Mračková Vildumetzová jí vytkla natáčení se při řízení a ptá se, zda je to v pořádku

Na kritiku je citlivý, i když s ní sám nešetří

I vzhledem k tomu působí současná reakce tak výmluvně. Když politik dlouhodobě komunikuje v režimu permanentního střetu, jaksi už přestane rozlišovat mezi skutečnou kritikou, karikaturou a nadsázkou. Je to ukázka toho, jak se veřejná debata mění ve svět, kde se i satira chápe jako nepřátelská operace.

Web Seznam Zprávy připomíná, že Okamurova politická dráha byla od počátku postavená na tématech identity, příslušnosti a silném důrazu na to, kdo je uvnitř a kdo vně. I to může vysvětlovat, proč reaguje mimořádně citlivě na zesměšnění. Satira totiž neútočí věcnou polemikou. Bere politikovi kontrolu nad jeho vlastním obrazem. A to bývá pro veřejně činné osoby často mnohem nepříjemnější než tvrdý komentář.

Dlouhá řada konfliktů s médii

Napětí mezi Okamurou a médii není nové. A ani v něm není sám, v čele tohoto pomyslného boje stojí už nějaký čas premiér Babiš. Nicméně Okamurovy názory bývají dost často kontroverzní a médi a o něm samozřejmě píší, což mu není vždy po chuti. K tomu se přidává i fakt, že výroky šéfa SPD se pravidelně objevují na Demagog.cz mezi nepravdivými či zavádějícími tvrzeními. To samo o sobě nevysvětluje nynější reakci na satiru, ale dobře to ukazuje prostředí, v němž se jeho komunikace pohybuje.

Zajímavější než samotné rozhořčení je ale něco jiného. Politik, který roky staví na ostrých formulacích, provokaci a zkratce, narazil na nástroj, který používá stejnou logiku – jen obráceně. Satira zkracuje, přehání a schválně posouvá realitu do absurdna. Pokud ji adresát nerozpozná, bývá výsledek pro něj mnohem nepříjemnější než původní vtip.

V tom je pointa současného sporu. Nejde jen o to, že se Tomio Okamura urazil. Jde o to, že ukázal, jak snadno může i zkušený politik podlehnout vlastnímu nastavení, v němž je každý výpad automaticky brán jako útok. A to z této politické epizodky dělá víc než jen internetovou kuriozitu.

Autorský text redakce In-Lifestyle.cz

Iveta Kohoutová

Trojlístek našich redaktorů doplňuje Iveta. Vrátila se na pozici redaktorky po mateřské dovolené a našim čtenářům přináší zajímavé informace o osobnostech, které se hřejí v záři reflektorů. Kromě rodiny se Iveta ráda věnuje malování obrazů a miluje adrenalinové sporty.