Foto: se souhlasem České televize, Večerníček
Televizní Večerníček si loni připomněl neuvěřitelných 60 let od prvního vysílání. I po těch letech vzpomínáme na ty krátké pohádky, na kterých vyrostly celé generace.
Za nás v redakci In-Lifestyle nejde jen o lacinou nostalgii, jak to u některých věcí bývá. Když se mluví o večerníčcích pro děti narozené zhruba od poloviny 60. let do první poloviny 90. let, vrací se s nimi i kus domácího rituálu, který tehdy panoval v každé domácnosti. Krátký příběh, stejný čas, známý hlas, pak hop do postele. Dnes už to zní skoro starosvětsky, ale tehdy to fungovalo prakticky na minutu přesně.
Jak vlastně Večerníček vznikl
Podle České televize se Večerníček poprvé objevil 2. ledna 1965 a první pohádkou byl snímek Kluk a kometa. Předchůdcem pořadu bylo už od roku 1963 Stříbrné zrcátko. Slavná znělka, jak ji známe dnes, vznikla až v létě 1965. Figurku vytvořil Radek Pilař, režii měl Václav Bedřich a hlas propůjčil malý Michal Citavý.
Zajímavý je i samotný začátek vysílání. Večerníček tehdy neběžel každý den. Jak připomíná archiv ČT, zpočátku se objevoval jen jednou týdně a pravidelnou součástí večera se stal až později. Nicméně tato pravidelnost z něj udělala něco víc než jen obyčejný dětský pořad.
Kalendárium se zapsalo do historie české televizní zábavy: Od roku 1993 vypráví nejzajímavější příběhy
Nejkrásnější nebyly vždy ty nejvýpravnější
Když se dnes připomínají nejmilejší večerníčky, nejčastěji padají jména jako Krteček, Pohádky z mechu a kapradí, Rákosníček, Maxipes Fík nebo Rumcajs. U Křemílka a Vochomůrky se navíc sešlo mimořádně silné trio – předloha Václava Čtvrtka, výtvarná poetika Zdeňka Smetany a hlas Jiřiny Bohdalové. A nejspíš proto tyhle seriály nestárnou. Nepotřebovaly zběsilé tempo, křik ani přemíru podnětů. Měly v sobě takovou hezkou pomalost, která dnes může působit až příliš klidně, jenže dětem dávala něco dost podstatného. A rodičům taky.
Reflex už dřív připomněl, že Večerníček přežil i politicky složité dekády a často se době vyhnul víc, než by člověk čekal. Řada příběhů nezůstala uvězněná v jedné éře, protože stojí na jednoduchých vztazích, humoru a srozumitelném dobru a zlu, což lze aplikovat na každou dobu. Nejhezčí večerníčky pro generaci 1965 až 1995 nejsou jen seznamem titulů. Jsou to i paměti zvuků a obrazů – šustění papírové čepice, hlas Bohdalové, ticho v obýváku těsně před spaním.
Šedesát let a pořád stejný princip
Večerníček oslavil v loňském roce neuvěřitelných 60 let. U podobných výročí bývá snadné sklouznout k sentimentu. Tady je ale podstatnější jiná věc: formát krátké pohádky před spaním přežil změnu režimu, nástup komerčních televizí i dobu mobilů. Znamená to, že některé nápady jsou silnější než technologie kolem nich. A Večerníček je přesně ten případ. Není nejhlasitější, není nejrychlejší, ale pořád funguje. Sice už má dnes silnou konkurenci, ale tím, že je stále ještě usazený v paměti dnešních mladých rodičů, mnozí chtějí stejné pocity, ono těšení, dopřát i svým vlastním dětem.
Autorský text redakce In-Lifestyle.cz
Přidejte svůj názor
Komentovat