Viktořík z kapely J.A.R. se pustil do Klempíře: Ministr kultury si to však líbit nenechal

Oblíbená kapela J.A.R. skončila v tichém, ale o to bolestnějším konfliktu, a to s nynějším politikem a jejich bývalým členem Otou Klempířem.

Rozchod Oty Klempíře s kapelou J.A.R. nebyl jen takovou tou běžnou personální změnou, ale vyvrcholil po těžkých neshodách v kapele. V naší redakci In-Lifestyle.cz jsme si všimli, že jejich příběh dávno přesáhl pouze hudební svět a stal se něčím větším. Už tehdy padaly otázky, zda může umělec zůstat autentický, pokud vstoupí do vysoké politiky? A co se stane, když s sebou do veřejného prostoru přenese i svou minulost?

Konec jedné éry

Kapela J.A.R. vznikla symbolicky 17. listopadu 1989 a už tehdy byla postavená na svobodě, ironii a rebelii. Oto Klempíř byl od začátku jedním z jejích klíčových hlasů – rapperem, textařem a výraznou osobností, která kapelu charakterizovala. Spolu s Michaelem Viktoříkem, Romanem Holým a později Danem Bártou vznikla skupina, která si nikdy nebrala servítky.

Právě proto to byl opravdový šok, když kapela oznámila, že se s Klempířem rozchází. Hudebníci otevřeně přiznali, že jeho vstup do profesionální politiky pro ně byl nepřijatelný. „Oto se rozhodl pro profesionální politiku, a to s naším světem hudby absolutně nejde dohromady,“ zaznělo v oficiálním vyjádření J.A.R na jejich Facebooku. Kapela tím dala najevo svůj postoj, protože evidentně nechtěla být jakkoli spojována s konkrétním politickým subjektem.

Vnitřní napětí vyplulo na povrch

To, co dlouho zůstávalo skryté, později otevřeně popsal Michael Viktořík. V rozhovoru přiznal, že situace v kapele byla vyhrocená a plná emocí. „Od Oty Klempíře to byl podvod, chtěl J.A.R. využít, když jsme ho vyhazovali, všichni sprostě nadávali,“ uvedl pro DVTV. Dodal také, že problémem nebyla ani tak konkrétní politická strana, ale spíš samotný fakt, že by kapela byla automaticky vnímána jako její součást.

Přeji Otovi, ať si užije svých 5 minut slávy. Kdyby tehdy neudával přátele na StB, byl by teď jen pozapomenutým moderátorem nějakého regionálního rádia.
Ty roky, kdy jsi udával za peníze byly fajn, ne? pic.twitter.com/Rob5WwusUA

— Dingo (@dngcze) February 2, 2026

Viktořík šel ještě dál, když připomněl Klempířovu minulost spojenou se spoluprací s StB. Ten o této černé skvrně své historie promluvil sám v roce 2019, pro Reflex popsal, jak těžká doba to pro něj byla a že jde o jeho noční můru. Ne každý s ním však soucítí. „Kdybych v 80. letech věděl, že spolupracoval s StB, tak bych s ním do party nikdy nešel,“ řekl Viktořík bez obalu. Právě tato slova znovu otevřela staré rány a přenesla spor z roviny hudby do roviny morální odpovědnosti.

Klempíř si útok nenechal líbit a reagoval ostře. „Přeji Majklovi, ať si užije svých pět minut slávy… Hodně zdaru, chlape, a dej se dohromady!“ vzkázal bývalému parťákovi na sítích. Veřejné praní špinavého prádla rozdělilo fanoušky kapely i Klempíře. Jedni litovali zániku kapely, druzí chápali, že zbylí členové J.A.R. nechtěli být zataženi do politických machinací.

J.A.R. jako fenomén

Co se J.A.R. týče, nikdy nešlo tak úplně o klasickou kapelu, ale o volné sdružení špičkových hudebníků, kteří se scházeli spíš příležitostně. Jejich alba, od Mein Kampfunk přes Homo Fonkianz až po Eskalaci dobra, nastavovala zrcadlo společnosti s humorem, ironií i provokací. Texty byly kolikrát na hraně, ale vždycky v rámci umělecké nadsázky.

Právě proto byl pro mnohé fanoušky Klempířův politický obrat tak těžko stravitelný. Z rappera a glosátora společenských nešvarů se stal poslanec a později ministr kultury. Pro část publika to znamenalo zradu ducha J.A.R., pro jiné přirozený vývoj člověka, který se rozhodl „měnit věci zevnitř“.

Zdroj: Autorský text redakce In-Lifestyle.cz, podklady z veřejně dostupných informací na webu Facebook J.A.R., DVTV, Reflex, sociální síť X Dingo, Wikipedie