Foto: Nextfoto, Helena Vondráčková na křtu AI adopční aplikace pro psy Taily
Co platilo včera, dnes už platit nemusí. Veřejnost na slova nebo činy známých osobností jen tak nezapomíná. Některé výroky se po letech vracejí jako úsměvná vzpomínka, jiné vyvolávají nové debaty a některé jejich autoři dodnes vysvětlují nebo se od nich distancují.
V redakci In-Lifestyle.cz jsme si všimli, že archiv má nad veřejně známými osobnostmi překvapivou moc. Stačí starý rozhovor, televizní záznam nebo dávný příspěvek na sociálních sítích a minulost znovu ožije. Někdy připomene nadčasovou myšlenku, jindy větu, která svému autorovi dodnes komplikuje život. A právě v tom spočívá síla veřejné paměti. Nepamatuje si jen to nejlepší, ale i to, na co by mnozí raději zapomněli.
Slova se nedají vzít zpátky
Právě u známých osobností se ukazuje, jak dlouhou paměť veřejnost má. Některé výroky zlidoví a lidé je citují ještě po letech, jiné se vracejí ve chvíli, kdy jejich autoři zastávají odlišné názory nebo je musí znovu vysvětlovat.
Typickým příkladem je například zpěvák Daniel Landa. Jeho výroky z dob působení ve skupině Orlík a postoje z 90. let si veřejnost připomíná prakticky při každém větším rozhovoru. Přestože opakovaně zdůrazňuje, že se od tehdejších názorů posunul, minulost zůstává součástí každé debaty o jeho osobě.

Lásky v životě Jiřiny Bohdalové: Od utajovaného prvního manželství po největší zlom s Brzobohatým
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Podobně se veřejnost opakovaně vrací také k vyjádřením Heleny Vondráčkové z období normalizace. Při rozhovorech o minulém režimu znovu zaznívají otázky, jak tehdejší dobu vnímala a jak se na ni dívá dnes.
Největší problém přináší rozpor
Jinou kategorií jsou výroky, které se nevracejí proto, že pobaví, ale protože je s odstupem času veřejnost porovnává s tím, jak se jejich autoři chovají nebo vyjadřují dnes.
Zažil to i Richard Krajčo, kterému média při různých příležitostech připomínají jeho starší ostré výroky vůči některým kolegům nebo novinářům. Sám později v mnoha rozhovorech vysvětloval, že vznikaly v jiné životní etapě.
Stejný princip je patrný u Lucie Bílé. Její dřívější veřejná podpora některých politiků se opakovaně vrací ve chvílích, kdy zdůrazňuje, že nechce být spojována s politikou. Právě podobné kontrasty bývají pro veřejnost nejzajímavější.
Platí to i u osobností, jejichž život prošel výraznou změnou. U Jaromíra Soukupa se po rozpadu mediálního impéria i bouřlivém osobním období často připomínají starší výroky o vztazích, ženách nebo médiích, které dnes působí úplně jinak než v době, kdy je pronášel.
Některé věty prostě zlidoví
Ne všechny výroky se ale vracejí kvůli sporům nebo změně postojů. Některé přežily jednoduše proto, že zlidověly a staly se součástí české popkultury.
Dobře je to vidět na fenoménu takzvaných legendárních hlášek. Veřejnost si pamatuje i věty, které vznikly mimochodem. Někdy stačí přeřeknutí, jindy bonmot nebo nečekaná slovní hříčka a z obyčejného okamžiku se stane výrok, který lidé citují ještě po letech.
Mezi známé bonmoty patří například výrok Haliny Pawlowské: „Zahoď prášky, obvazy, mast, když je zle, je tu chlast.“ Podobné věty si lidé nespojují s doslovným významem, ale především s osobností, která je pronesla. Časem se stanou součástí její veřejné image a připomínají se při různých příležitostech.
Na opačné straně stojí citáty Jana Wericha, které lidé dodnes připomínají jako nadčasové životní postřehy. Jeho věta „Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl. A když kouká, aby byl, a je, tak má být to, co je, a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je,“ se objevuje znovu a znovu právě proto, že ani po letech neztratila svou aktuálnost.
Celebrity si dávají větší pozor na to, co říkají
Dnešní známé tváře fungují ve výrazně tvrdším mediálním prostředí než jejich předchůdci. Zatímco dříve staré rozhovory často zapadly v archivech, dnes se během několika minut znovu objeví na sociálních sítích nebo v nových článcích.
Veřejnost většinou přijímá, že člověk může časem změnit názor. Mnohem větší pozornost ale vzbuzují situace, kdy se současná vyjádření výrazně rozcházejí s těmi dřívějšími nebo když se známé osobnosti snaží svou minulost vysvětlit v novém kontextu.
Některé výroky proto nikdy úplně nezmizí. Ne proto, že by byly vždy ty nejvýznamnější, ale protože se staly součástí veřejné paměti. Jakmile se objeví nová souvislost, lidé si je rychle připomenou a znovu je začnou porovnávat s tím, co jejich autoři říkají nebo dělají dnes.
Autorský text redakce In-Lifestyle.cz
Přidejte svůj názor
Komentovat