Foto: Nextfoto, Jan Skopeček na posledním rozloučení s Věrou Tichánkovou Skopečkovou
Od úmrtí herce Jana Skopečka právě uplynulo pět let. Jeho život byl poznamenán dramaty – přežil dva koncentrační tábory a nálepky agenta StB se jen těžko zbavoval.
Jana Skopečka si diváci pamatují třeba z populární komedie Tři chlapi v chalupě, z pohádky S čerty nejsou žerty nebo z oblíbeného filmu Marečku, podejte mi pero!. Ačkoliv byl hercem spíše epizodních a vedlejších rolí, přesto po sobě zanechal výraznou stopu. Na In-Lifestyle jsme se zajímali o jeho osobní život, který byl protkán dramatickými událostmi, a to od samého mládí.
Prošel si dvěma koncentračními tábory
Jan Skopeček se narodil v Litoměřicích a pocházel z živnostenské rodiny. Už v mládí si však sáhl na samé dno. Kvůli svému smíšenému židovskému původu totiž skončil za druhé světové války nejprve v koncentračním táboře Klein Stein a poté v lednu 1945 dostal předvolání k nástupu do tábora Osterode am Harz v Dolním Sasku. Cestu do tábora málem nepřežil.
„Cestou jsem dostal vysokou horečku. Ošetřoval mne Oldřich Nový, měl s sebou lékárničku, dal mi nějaké prášky a půjčil mi svou deku. Po příjezdu do Osterode mi zařídil teplou vodu, ve které jsem se umyl. Pravděpodobně mi zachránil život,“ vzpomínal pro Paměť Národa na dramatickou cestu do koncentráku, kde nakonec strávil jen několik měsíců.
Zpěvák Daniel Hůlka se tvrdě opřel do prezidenta Pavla: Ostře kritizoval jeho komunistickou minulost
Agentem nebyl, přesto ho nařčení ze spolupráce tížilo
Po válce se Skopeček vrhl na divadlo. Začínal v Brně, ale osudové setkání přišlo v Horáckém divadle v Jihlavě, kde poznal herečku Věru Tichánkovou, s níž strávil 66 let společného života až do její smrti. Jan Skopeček byl v roce 1949 také u zrodu libeňského Divadla S. K. Neumanna (dnešní Divadlo pod Palmovkou) a kromě herectví byl rovněž autorem šesti divadelních her a několika rozhlasových dramatizací.
View this post on Instagram
V roce 1968 se veřejně postavil proti okupaci sovětských vojsk. Za to byl vyhozen z komunistické strany a dostal zákaz hraní na několik let. O to překvapivější bylo, když se po revoluci ukázalo, že jeho jméno figuruje v seznamech spolupracovníků Státní bezpečnosti. Tady byl veden od roku 1978 pod krycím jménem Franta. Tomu se sice smál s tím, že je to blbost, ale uvědomil si, že ne každý mu věří.
Rozhodl se proto své jméno očistit a v roce 2005 soud uznal, že byl v seznamech spolupracovníků StB veden neoprávněně. I tak ho toto téma nakonec provázelo ještě dlouho poté. „To trvá dodnes. Soudil jsem se, ten soud jsem vyhrál. A nic. To není dobrý pocit, když vám někteří lidé říkají – ty fízle. Neřeknou to sice, ale cítím to…“ svěřil se pro pořad České televize 13. komnata.
Zdroj: Autorský text, 13. komnata, PaměťNároda, ČSFD
