„Předstírám, že o nevěře své manželky nic nevím,“ přiznává pan Radek. Viní sám sebe a z části má radost

Manželství není jenom o lásce, je to z velké části také o vzájemných kompromisech. Pan Radek se ale rozhodl udělat kompromis, který si myslí, že si jeho manželka zaslouží, a to i přesto, že ho to vnitřně užírá. 

Do redakce In-Lifestyle napsal pan Radek a výslovně si přál, abychom jména neměnili. Po dvaceti letech manželství svoji ženu stále miluje. Jejich manželství ale i tak visí doslova na vlásku.

Pan Radek má nevěrnou manželku

Po dvaceti letech manželství se v mnoha případech stane, že vyprchá vášeň, žádostivost i chuť po intimnostech. Někdy to manželství zničí, někdy to vztah za cenu obrovských ústupků ustojí. Pan Radek a jeho manželka Jana se mají i po dvaceti letech rádi. Stačí to ale, mít se rádi? Není to málo, když už nemůžete říct, že se vzájemně milujete? Radek si dlouho myslel, že to stačí.

Z ložnice se jim postupně vytratila vášeň a k intimnostem docházelo čím dál tím méně často. Bylo to z Radkovi strany. Pan Radek cítil často únavu, libido bylo na bodu nula, nepotřeboval to a jediné, čím se uklidňoval, bylo, že jeho manželka Jana na něho nenaléhala.

„Náhodné setkání s manželem na gynekologii mi otevřelo oči,“ tvrdí paní Radka. Roky jí byl nevěrný

Postupně vedle sebe žili jen jako přátelé. Tak to šlo více než rok. Pak přišel pro pana Radka šok. Zjistil, že jeho manželka má poměr.

Vím, že má manželka milence, ale mlčím

Jana je krásná ženská. Nikdy o nápadníky neměla nouzi a jak se ukázalo, zájem o ní je i teď. Úplnou náhodou jsem zjistil, že má poměr se svým kolegou z práce. Jak jsem tak pochopil, nejde mezi nimi o lásku. Je to nejspíš taková vzájemná výpomoc. Ten její gigolo je ženatý. Vídají se pravidelně jednou týdně, někdy u něj, když je jeho manželka v práci na odpolední, někdy v hotýlku, někdy jen tak v autě. Jo, párkrát jsem svoji ženu sledoval.

Když se mi všechno potvrdilo, zuřil jsem. Měl jsem sto chutí ji proplesknout a hned se rozvést. Jenže pak mi to došlo. Vždyť za to vlastně můžu já. Já jsem ji vehnal do náruče toho milence. Já jsem jí nedal to, co evidentně potřebovala. Navíc jsem si nemohl nevšimnout toho, že je zase usměvavá. Zase má v očích takovou tu jiskru.

Jsem paroháč, ale dokud to vím jenom já, dokážu s tím žít

Dokud o poměru mé manželky vím jenom já, dá se s tím žít. Mám doma usměvavou manželku, povídáme si, trávíme společně čas, nehádáme se, vyhovuje nám to. Děsím se ale toho, až na to, že je mi manželka, nevěrná přijde i někdo další. To pak budu za pitomce. To bych vážně nechtěl.

Snad se tak nestane. Ale co když jo? Když jsem na to přišel já, klidně to může zjistit i někdo z našich společných známých. Jak se k tomu postavit potom? Udělat jí pak scénu? To bych byl ale pokrytec, když teď to vím a nedělám nic. Připadám si, že jsem v kleštích. Mám nevěrnou manželku, toleruju jí to, ale děsím se toho, až to praskne. Když nad tím tak někdy přemýšlím, jsem nejenom paroháč, ale i pitomec.

Zdroj: Autorský text zpracovaný na základě podkladů od čtenáře

Iveta Kohoutová

Trojlístek našich redaktorů doplňuje Iveta. Vrátila se na pozici redaktorky po mateřské dovolené a našim čtenářům přináší zajímavé informace o osobnostech, které se hřejí v záři reflektorů. Kromě rodiny se Iveta ráda věnuje malování obrazů a miluje adrenalinové sporty.