„Dědictví po mém otci mi ničí manželství,“ svěřil se pan František. Jeho žena chce dům rodičů prodat

Pan František má v posledních několika týdnech doma peklo. Manželka se s ním hádá kvůli pozůstalosti po jeho tatínkovi. „To dědictví mi byl čert dlužen. Manželka vidí jen peníze, já vidím své dětství a nechci se toho vzdát.“

Pan František se redakci In-Lifestyle svěřil s tím, jak moc ho zasáhla nečekaná smrt otce a jak moc se zklamal ve své manželce.

Dědictví po tátovi

„Když umřela maminka, čekali jsme to. Byla vážně nemocná, a tak jsme se na její odchod tak nějak připravili. Když mi před časem zemřel tatínek, hodně mě to vzalo. Nebyl nemocný, na nic si nestěžoval. Byli jsme zrovna u něj, uklízel fóliák, aby v něm na jaře zase zasadil nějakou tu zeleninku. Pak se mu udělalo zle a za chvíli ho už odvážela záchranka. Tatínek v nemocnici ještě ten den zemřel, rozsáhlý infarkt.

Po tátovi jsem zdědil auto, barák, ve kterém jsem vyrůstal a asi sto dvacet tisíc, co měl táta na účtu. Ani jsem nevěděl, že táta dokázal tolik našetřit.

Když jsem pak manželce tohle všechno řekl a řekl jsem jí své plány s dědictvím, zjistil jsem, že ona má úplně jinou představu, jak s tím vším naložit.

„Podle sester se o tátu starám jen pro peníze,“ zlobí se pan Pavel. Neměly tušení, že mě péče stojí tolik času i námahy

Moje skromná žena se změnila

Nežijeme si špatně. Já vydělávám slušné peníze, moje žena má taky dobře placenou práci. Dcera příští rok končí základní školu. Bydlíme v pronájmu a plánovali jsme hypotéku na koupi něčeho vlastního. S dědictvím jsem chtěl naložit tak, že auto prodám a peníze dám dceři na spoření. Nebylo by to moc, ale takových padesát, šedesát tisíc by to být mohlo. Peníze z dědictví jsem chtěl dát do rekonstrukce domu po tátovi a samozřejmě na to i přidat z našich úspor a že až to bude hotové, přestěhujeme se tam. Moje žena ale byla proti.

„Ty ses zbláznil! Do toho zapadákova já se stěhovat nebudu. Všechno se prodá,“ oznámila mi. „Barák prodáme a koupíme si byt tady ve městě. No a můžeme konečně jet na nějakou pořádnou dovolenou,“ říkala mi a měla za to, že na to kývnu.

Já to takhle ale nechtěl. Barák po tátovi byl od města, kde jsme bydleli, sotva patnáct minut. Nepřišlo mi, že by to byl zapadákov. Prostě vesnice nedaleko města. Měl jsem to tam vždycky rád. V paneláku jsem celý život žít rozhodně nechtěl. Moje žena se ale nechala úplně zaslepit vidinou peněz z prodeje. Úplně jsem viděl, jak už si to v duchu všechno přepočítává.

Dědictví mě a manželku rozdělilo

Doma kolem sebe chodíme a ani jeden nechceme ustoupit. Já o víkendech jezdím na barák. Není to extra velký dům, ale je to poměrně udržovaná stavba s krásnou zahradou. Je to také kus mého dětství. Manželka sem nejezdí a řekla mi, že si mám vybrat. Buď spokojená rodina, prodej a koupě bytu, nebo barák po tátovi, ale ona se tam stěhovat nebude.

Nevím, jak ji přesvědčit. Mám svoji ženu rád, ale k prodeji se přesvědčit nenechám. Jak to bude dál, netuším. Ona nechce ustoupit, já také ne. Nepoznávám ji. Vždycky byla taková skromná, ohleduplná a najednou je z ní satorie, co mi diktuje, jak mám naložit se svým dědictvím. Chápu, že je to má manželka a že moje peníze jsou i její, ale já přeci neprodám dům po rodičích, abych si koupil byt. Je to postavené na hlavu. Snad ji ještě přiměju k rozumu, protože zatím to vypadá, že se naše manželství kvůli dědictví řítí do pekel.

Zdroj: Autorský text redakce In-Lifestyle.cz, podklady od čtenáře

Richard Touš

Richard skvěle doplňuje tým naší redakce. Po letech v zahraniční redakci zakotvil v našem magazínu. Specialitou Richarda je vše okolo filmu a herců. Také ovšem sleduje vše, co se ve světě showbyznysu děje. Naši čtenáři jistě ocení jeho neotřelý pohled na svět showbyznysu. Ve volném čase nejčastěji vyrazí na ryby. Rád a dobře vaří.