„Dopravní nehoda mého manžela navždy změnila,“ stěžuje si paní Veronika. Od té doby odmítá řídit

V zimním počasí stačí na silnici malé zaváhání a může se stát dopravní nehoda. Dopravní nehodu má za sebou i manžel paní Veroniky. Před dvěma lety skončil se svým autem mimo silnici. Auto na odpis, on naštěstí jen potlučený, přesto už řídit nechce.

Do redakce In-Lifestyle dorazil e-mail od paní Veroniky. Z textu je patrné, že hlavní starost dělá pisatelce její manžel, který od své nehody, což jsou už dva roky, odmítá usednout za volant a řídit auto. Paní Veronika ze začátku měla pochopení, ale už se to táhne dva roky a nic se nemění.

Dopravní nehoda a pak trauma

Před dvěma roky se manžel vracel k večeru z práce a na špatně udržované silnici se vyhýbal protijedoucímu autu. Bohužel se dostal do hlubokého sněhu na krajnici, a než stihl zareagovat, skončil v pangejtu, kde se auto převrátilo na bok a zastavilo se až o strom. Auto bylo pomalu na odpis, manžel naštěstí jen popálený od airbagu a nějaké modřiny. Přestože nebyl vážně zraněný, klepal se jako drahý pes ještě dva dny potom. Když měl jet po týdnu na kontrolu k doktorovi, sedl si do auta, nastartoval, zase se rozklepal a z auta vylezl s tím, že prostě řídit nemůže.

Chápala jsem ho. Nikdy žádnou nehodu neměl a tahle událost s ním otřásla. Dala jsem mu čas. Pár dní, týden, měsíc, dva, mezitím pro něho jezdil jeho kolega, aby se dostal do práce. Občas ho přivezl domů, jindy jsem pro něho musela jet já, když jsem skončila v práci a vyzvedla dceru ze školy. Když se někam muselo jet, třeba na nákup, nebo cokoliv vyřídit, musela jsem jet já. Bylo to pro všechny únavné. A je to únavné. Dopravní nehoda, která navíc ani nebyla vážná, mého manžela změnila a ze mě udělala jeho osobního řidiče.

„Pan František se svěřil, jak ho děti zklamaly,“ píše pečovatelka Gábina. Jeho byt prodaly a daly ho do domova důchodců

Když jsem manželovi říkala, že by už měl normálně zase jezdit, vždy se akorát naštval. „Proč to nechápeš? Prostě se mi udělá pokaždé zle, když se chytnu volantu. Mně to taky štve, ale co mám dělat? Měla bys mít trochu pochopení,“ reagoval vždy podrážděně.

Nechápu, proč s tím nic nedělá

Teď už to jsou skoro dva roky, co se vysekal v autě a volant v ruce ještě nedržel. Prosila jsem ho, ať teda navštíví nějakého odborníka, že tohle není normální. Nechce. Posílala jsem ho alespoň k doktorce, odmítl, že doktorku nepotřebuje. Prý to přejde a zase bude moct řídit. Jenže kdy? Ta dopravní nehoda ho poznamenala, i když žádné vážné zranění neměl. Udělala z něho mrzáka, duševního mrzáka. Jakoukoliv pomoc odmítá, protože si myslí, že žádnou pomoc nepotřebuje.

Já bohužel vidím, že potřebuje, ale k nějakému odborníkovi na traumata ho nedostanu. Už jsem z toho s nervama v pytli. Nejradši bych ho svázala do kozelce, nakopala do auta a odvezla k nějakému cvokaři. No, neudělám to, to je jasné. Za prvé, manžela miluju a za druhé – nepřeprala bych ho. Už ale nevím, jak dál. Lehká dopravní nehoda přeci nemohla z mého manžela, který je chlap jak hora, udělat takovou bačkoru. Jak mu mám pomoct, když pomoc odmítá? Uvítám jakoukoliv radu, protože sami si poradit evidentně nedokážeme.

Zdroj: Autorský text redakce In-Lifestyle, podklady z e-mailu od čtenářky

Iveta Kohoutová

Trojlístek našich redaktorů doplňuje Iveta. Vrátila se na pozici redaktorky po mateřské dovolené a našim čtenářům přináší zajímavé informace o osobnostech, které se hřejí v záři reflektorů. Kromě rodiny se Iveta ráda věnuje malování obrazů a miluje adrenalinové sporty.