Ondřej Hejma tleská Macinkovi za jeho výroky v Mnichově: Když umělec vystoupí proti názoru většiny

Výrok frontmana kapely Žlutý pes Ondřeje Hejmy o ministrovi zahraničí Petru Macinkovi mnoho lidí zvedl ze židle.

V politice to zase žije. Jedni jsou nadšení, druzí mluví o ostudě. A ani jedna strana nehledá kompromisy nebo společnou řeč. Emoce zkrátka táhnou. „Bravo, Macini! Takhle si představuju zásadovou českou zahraniční politiku. Nepřátel se nelekejte a na množství nehleďte…,“ napsal Ondřej Hejma po Macinkově vystoupení na Mnichovské bezpečnostní konferenci, kde se ministr ostře pustil do Hillary Clintonové. Muzikant dokázal svým komentářem vyvolat všelijaké reakce, jak jsme si v redakci In-Lifestyle.cz všimli.

Reakce veřejnosti a kulturní sféry

Komentáře Hejmy vzbudily okamžitou odezvu. „Souhlasím s vámi a jsem také ráda za vás, pane Ondřeji. Jste jeden z mála veřejně známých lidí z kulturní sféry, který publikuje zdravé názory,“ napsala jedna fanynka. Jiní však jeho nadšení nesdíleli: „Názory trdla bez politického přehledu. Takže díky za ztrapnění Česka,“ zaznělo na sociálních sítích. Tato rozdílnost ukazuje, že i jednoduchý komentář může odrážet současné veřejné debaty, kdy se hodnotí vlastně spíš nositel názoru než obsah sdělení.

Hejma svým komentářem poukazuje na fenomén, který ve společnosti přetrvává. Lidé se často soustředí na symboly, emoce a polarizaci, místo aby analyzovali fakta. Právě proto jeho nedávný výrok o „lepševismu“, tedy označení tendence považovat vlastní názor za morálně nadřazený, tak vynikl. Někdo v něm viděl kritiku sebe sama, jiní ji odmítli. Takto se jednoduchá satira mění v barometr společenského napětí.

Spor mezi Čermákem a Motoristy eskaluje: Když herec dává přednost bezpečí národa před svou kariérou

Politické výroky a společenská kritika

Současná debata kolem Macinky ukázala, že Hejmův přístup není izolovaný. Lidé chtějí slyšet názory, které pojmenují problémy a provokují k zamyšlení. Jenomže málokdy je výsledkem plodná debata. Není to ani tak tím, že by se lidé nedokázali srovnat s tím, že ta jejich „vyvolená“ strana prohrála ve volbách, spíše je popuzuje, když se k moci dostane někdo, kdo se hodnotově pohybuje příliš daleko od cítění nich samotných.

Svou roli hraje i frustrace z pocitu bezmoci. Ne každý má možnost reálně ovlivňovat politiku, ale každý může napsat komentář. Kritika na sítích pak není jen o dotyčném politikovi, ale o nahromaděném vzteku, zklamání a strachu z budoucnosti. V takovém prostředí se nesympatický vládní představitel snadno stane hromosvodem, na nějž se svádí všechno špatné.

A nakonec je tu ještě jedna věc: přijmout, že někdo s jinými hodnotami má legitimní podporu části společnosti, znamená přijmout i to, že společnost není jednotná. To je pro mnoho lidí těžké. Málokdy jde proto o čistý nesouhlas s politikou, ale spíš o snahu znovu si potvrdit vlastní identitu a pocit, že „my jsme ti správní“. Ať už jde o ty nalevo, nebo ty napravo (obrazně vzato).

Zdroj: Autorský text redakce In-Lifestyle.cz na základě veřejně dostupných informací z webů Facebook MotoristéSobě, Facebook Ondřeje Hejmy

Iveta Kohoutová

Trojlístek našich redaktorů doplňuje Iveta. Vrátila se na pozici redaktorky po mateřské dovolené a našim čtenářům přináší zajímavé informace o osobnostech, které se hřejí v záři reflektorů. Kromě rodiny se Iveta ráda věnuje malování obrazů a miluje adrenalinové sporty.