Fotbalový reprezentant Jaroslav Černý se se Slavií soudil o obrovský dluh: Z hráčů nebyl jediný

Ve fotbale se často mluví o loajalitě, klubové hrdosti a vztahu hráče k dresu. Realita ale někdy vypadá úplně jinak. Případ fotbalisty Jaroslava Černého a SK Slavie Praha byl ukázkou toho, jak skončil fotbal a nastoupila tvrdá hra o peníze.

V redakci In-Lifestyle.cz jsme se ohlédli za působením Jaroslava Černého v SK Slavia. Když Černý po vypršení smlouvy z klubu sešívaných odcházel, poslal Slavii kvůli dluhu na výplatách k arbitráži. Celé to pak dostalo ještě nepříjemnější rozměr, když se spor začal veřejně propírat a ukazovat na hlubší problémy tehdejší Slavie.

Jaroslav Černý a SK Slavia

Černý byl součástí slavné éry Slavie na přelomu první dekády 21. století, kdy klub sbíral tituly a patřil k absolutní špičce české ligy. Bylo to ale v době, kdy přišel i prudký zlom. Klub se dostával do finančních problémů a začaly se objevovat i potíže s výplatami hráčů. Právě tehdy se otevřel spor, který nakonec skončil až u sportovní arbitráže.

Z dostupných informací vyplývá, že Černý se rozhodl situaci řešit oficiální cestou kvůli nevyplaceným mzdám. To v tehdejší Slavii nebyl ojedinělý krok. Podobné kroky podnikali i další hráči. Vznikla série sporů, které jen podtrhovaly, v jak složité finanční situaci se klub nacházel.

Samotný detail arbitrážního řízení nebyl nikdy plně zveřejněn. Není tedy možné přesně a jednoznačně popsat finální verdikt ani konkrétní přiznanou částku v jeho individuálním případě. Jisté je pouze to, že spor spadal do období, kdy Slavia řešila více závazků současně a čelila tlaku hráčů i institucí.

Hořká pachuť

V roce 2011 si levonohý záložník Jaroslav Černý pro portál iSport posteskl, že se od klubu dočkal nepříjemnosti, kterou vnímal velmi negativně.

V lednu 2011 vypršela Černému ve Slavii smlouva. Dohodl si přestup do tureckého MKE Ankaragücü, než ale mohl v jejich dresu vyběhnout na trávník, musel měsíc čekat. Na vině byly průtahy v administrativním procesu souvisejícím s jeho tehdejší situací ve Slavii, která musela odeslat souhlas s transferem Černého.

„Slavia má na toto vyjádření podle předpisů třicet dní. Jenže já jsem dal Slavii k arbitráži, protože mi dluží peníze. Proto mi to vyjádření nechtějí poslat a já musím třicet dní čekat. Pokud se do těch třiceti dní nevyjádří, budu moct stejně za Ankaru nastupovat, budu automaticky jejím hráčem. Jenže teď musím čekat,“ řekl v rozhovoru Černý. Zároveň tehdy prozradil, že mu klub ke konci jeho smlouvy měl dlužit výplaty za rok a půl. Určitě se tedy nejednalo o zanedbatelnou částku.

I takové momenty se v době finančních problémů tehdejší Slavie řešily. Napětí mezi hráči a klubem, který se snažil stabilizovat rozpočet i kádr, bylo tehdy výrazné.

Když fotbal uhne penězům

Z dnešního pohledu už nejde o konkrétní částky ani právní detaily. Příběh Jaroslava Černého spíš ukazuje širší obraz tehdejšího českého fotbalu. Dobu, kdy se i velké fotbalové kluby potýkaly s finančními problémy a dluhy. V té době se hranice mezi sportem a ekonomickou realitou začala nebezpečně ztenčovat.

Příběh Jaroslava Černého a jemu podobné příběhy mají jedno společné. Neukazují, kolik přesně jaký klub jakému hráči dlužil, ale ukazují, jak snadno se může hráč z mistrovského týmu během chvíle ocitnout v roli člověka, který své peníze musí vymáhat právní cestou. Fotbal se v takových chvílích mění z hry na smluvní vztah a láska k fotbalu jde pak stranou.

Zdroj: Autorský text redakce In-Lifestyle.cz na základě veřejně dostupných informací z webů iSport.cz a Wikipedie

Lenka Marousková

Lenka je hlavní postavou našeho redakčního týmu. Po několika letech práce všeobecné redaktorky nyní přináší zajímavé zprávy ze světa showbyznysu. Ráda poznává nové lidi a jejich životní osudy. I proto dělá rozhovory s osobnostmi, nebo píše vaše příběhy ze života. Svůj volný čas nejraději věnuje své rodině.