Syn Janka Ledeckého je muzikant a uznávaný výtvarník: Jonáše v tvorbě neomezuje ani barvoslepost

Ve stínu slavného příjmení se snadno ztratí i výrazný talent. U Jonáše Ledeckého to ale neplatí. Syn Janka Ledeckého si ve výtvarném světě vydobyl vlastní pozici, věnuje se i hudbě a ukazuje, že ani částečná barvoslepost nemusí v umění znamenat konec cesty, jak by si mnozí mysleli.

Když se mluví o rodině Ledeckých, veřejnost si většinou vybaví Janka Ledeckého a jeho dceru Ester. Jonáš Ledecký přitom zůstává spíš stranou velkého mediálního ruchu, i když jeho práce rozhodně nepůsobí nenápadně. Redakce In-Lifestyle.cz si všimla, že právě to je na jeho příběhu možná nejzajímavější – nesnaží se být vidět za každou cenu, dlouhodobě staví na řemesle, disciplíně a vlastním rukopisu.

Barvy vnímá jinak, přesto se prosadil v oboru, který na nich stojí

Právě tenhle rozpor budí pozornost. Jonáš Ledecký se podle Českého rozhlasu netají tím, že je částečně barvoslepý a zároveň hůře vidí na dálku. V rozhovoru popsal i dětskou vzpomínku: přinesl rodičům zeleného indiána a tvrdil, že je hnědý. Podstatné je ale něco jiného. Svůj handicap nebere jako stopku. Mluví o něm s nadhledem, bez sebelítosti.

To je moment, který stojí za pozornost i mimo svět celebrit. U výtvarníka by leckdo čekal, že podobná diagnóza bude zásadní komplikací. Jenže praxe bývá složitější než první dojem. Vizuální tvorba nestojí jen na přesném rozlišování barev, ale také na kompozici, kresbě, světle, kontrastu a stylu. A tady se ukazuje, že Jonáš Ledecký nesází na efekt slavného jména, ale na schopnost přemýšlet obrazem.

Pravda o mladém muži, který se objevil po boku Evy Decroix: Prý jde jen o jejího poradce

 

 

 

 

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Příspěvek sdílený The Cold Licks (@thecoldlicks)

Nezůstal jen u malování. Spojuje ilustraci, hudbu i rodinnou spolupráci

Jonáš Ledecký patří k těm umělcům, kteří se neuzavřeli do jedné disciplíny. V mládí se věnoval snowboardu, hraje na kytaru, zpívá a naplno pracuje jako výtvarník a autor komiksů. Tahle šíře záběru v rodině Ledeckých nepřekvapí, u Jonáše ale má ještě jeden rozměr. Jednotlivé obory se mu přirozeně propojují.

S Ester ho nespojuje jen sourozenecké pouto

Vedle vlastní tvorby se Jonáš podílí i na vizuální stránce projektů své sestry Ester Ledecké. Se sestrou má výborný vztah a jak prozradil v rozhovoru pro Český rozhlas, není takový dříč jako ona. Právě pro ni navrhuje kombinézy, což je disciplína, kde už nejde jen o volné umění, ale i o přesnost, funkčnost a jasnou identitu. V redakci to vnímáme jako zajímavý detail: zatímco veřejnost Ester sleduje hlavně na svahu, část jejího výrazného vizuálu vzniká v rodině, a to rukou bratra, který barvy vnímá jinak než většina lidí.

To není drobnost do rodinného alba, spíš dost výmluvný důkaz důvěry. Když vám někdo svěří tak viditelný prvek své sportovní prezentace, říká tím jediné: věří vašemu oku, citu i tomu, že nápad převedete do výsledku, který obstojí před kamerami i fanoušky.

S tátou ho spojuje práce, ne jen příjmení

Podobně přirozeně funguje i jeho spolupráce s otcem. Jonáš se podle dostupných informací podílel také na společných projektech s Jankem Ledeckým, naposledy na knize. Právě tady je dobře vidět, že v rodině nejde jen o zděděný talent, ale o skutečné pracovní propojení. Janek Ledecký ostatně už dříve mluvil o tom, že si nejvíc váží toho, když děti dělají to, co je baví, dělají to dobře a dokážou se tím uživit. A to Jonášův příběh dost přesně naplňuje.

Na jeho cestě je cenné hlavně to, co není na první pohled vidět

Na podobných příbězích bývá nejsnazší sklouznout k jednoduché větě, že hendikep není překážkou. Jenže realita bývá poctivější a zajímavější. Překážkou být může – jen ne vždy rozhodující. U Jonáše Ledeckého je podstatné něco jiného: že si poměrně brzy našel vlastní způsob práce a nenechal se sevřít představou, co by výtvarník údajně měl nebo neměl zvládat.

Redakce In-Lifestyle.cz v tom vidí i širší přesah. Děti slavných rodičů bývají často posuzované přísněji než ostatní. Když uspějí, ozve se slovo protekce. Když se drží stranou, mluví se o tom, že zůstaly ve stínu. Jonáš Ledecký zvolil třetí cestu – netlačí se do pozornosti, ale systematicky pracuje. A právě tím si získává respekt, který nepůsobí vypůjčeně.

Možná i proto jeho příběh nepůsobí jako další rodinná legenda o mimořádně nadaném klanu. Spíš jako připomínka, že talent sám o sobě nestačí. Důležitější je, co s ním člověk udělá, jak dlouho u něj vydrží a zda se nenechá zviklat tím, co by podle okolí mělo být problémem.

V rodině Ledeckých tak vedle zpěváka a olympijské šampionky stojí muž, který si své místo vybojoval tišeji, ale o to poctivěji. A právě to na jeho cestě působí nejsilněji.

Autorský text redakce In-Lifestyle.cz

Lenka Marousková

Lenka je hlavní postavou našeho redakčního týmu. Po několika letech práce všeobecné redaktorky nyní přináší zajímavé zprávy ze světa showbyznysu. Ráda poznává nové lidi a jejich životní osudy. I proto dělá rozhovory s osobnostmi, nebo píše vaše příběhy ze života. Svůj volný čas nejraději věnuje své rodině.