Foto: NextFoto, Petr Pavel a Andrej Babiš
Video Andreje Babiše mělo působit jako obyčejné politické hlášení. Nakonec ale neupoutal pozornost obsah, nýbrž papír v jeho ruce. A s ním i nepříjemná otázka, jestli se spor s Petrem Pavlem vede ještě kvůli summitu NATO, nebo už hlavně o to, kdo z něj vyjde silnější.
V redakci In-Lifestyle.cz jsme zaznamenali, že se premiér k Ankaře vrací i po skončení summitu. Na ten se prezident dostal až po vydání předběžného opatření Ústavního soudu, a tedy proti záměrům vlády. Nakonec se zúčastnil i neformální večeře, na kterou ho pozval turecký protějšek. Babišovo video na sítích ale ukázalo nejen to, že spor zdaleka nekončí, ale i něco navíc.
Nejde už jen o Ankaru, ale o styl celé přestřelky
Babiš před summitem prezidenta veřejně vyzýval, aby účast ještě přehodnotil. Jak připomínají Novinky, vláda po zásahu Ústavního soudu prezidenta do oficiální sestavy doplnila, Babiš ale dál tvrdil, že delegaci vede premiér. Jenže mezinárodní akce se neřídí domácí politickou logikou. A tady se to ukázalo docela zřetelně.
Na večeři lídrů byli nakonec oba, Babiš i Pavel. Prezident navíc po summitu vystoupil i ve vlastním vyjádření z Ankary. To není drobnost. Na podobné akci nejde hlavu státu jednoduše odsunout do kouta jako někdo, kdo je jen doplněk delegace. Protokol, symbolika i zájem hostitelů fungují jinak.
Tomio Okamura v České televizi ostře kritizoval vysílání: Vyvolal debatu o tom, zda rozděluje společnost
Uniklý tahák řekl možná víc než celý projev
Nejvíc pozornosti ale přišlo až následovně. V Babišově nedělním videu na Instagramu si lidé všimli podkladů s pasáží o tom, jak dál mluvit o Petru Pavlovi. Premiér pak vysvětloval, že nešlo o jeho vlastní poznámky, ale o doporučení, která dostává od fandů. Zda je to pravda, ví zřejmě jen on sám, ale vyvolalo to různě spekulace.
Když politik drží v ruce návod, že protivníka nemá zbytečně vyhrocovat, protože lidé konflikty nemají rádi, a zároveň se k témuž sporu pořád vrací, vyznívá to dost rozpačitě. Pár vět na papíře může ukazovat něco podstatnějšího než jakýkoli slogan, a sice že komunikace už není vedená kvůli řešení sporu, ale kvůli dojmu ze sporu.
Otázka není, kdo měl větší židli. Spíš kdo brzdí stát
Na In-Lifestyle nás na tom celém zaujalo hlavně to, jak rychle se ústavní spor změní v osobní disciplínu. Vláda nyní podle České televize žádá Ústavní soud o zamítnutí prezidentovy kompetenční žaloby a chce i vyloučení soudce Pavla Šámala. To už není jednorázová neshoda kolem jedné cesty. Je to konflikt, který si může žít vlastním životem ještě celé měsíce.
Běžného člověka ale ve výsledku nezajímá, kdo komu lépe vysvětlil seznam hostů v Ankaře. Spíš ho zajímá, jestli český stát působí navenek srozumitelně, jestli hádky nejvyšších činitelů nenarušují naše postavení ve světě. A právě tady je jádro problému. Česká ústava sice dává vládě hlavní roli v exekutivě, ale zahraniční politika bez aspoň minimální shody s prezidentem začne dřív nebo později skřípat. Ne právně. Prakticky.
Když se z politiky stane provozní msta
Nejproblematičtější na celé kauze není samotný spor. Ten v politice existuje a existovat bude. Horší je moment, kdy se energie přesune od řešení k hledání viníků, kdo koho akreditoval, kdo koho doprovodil a kdo komu podal nebo nepodal ruku. To už připomíná spíš provozní mstu než správu země.
Ideální model by přitom byl mnohem nudnější, zato ale zdravější. Vláda a Hrad se mohou přít, ale navenek by měly mít předem vyjasněné role, program i komunikační linku. Bez improvizovaného přetahování. Bez veřejných výzev, kdo má raději zůstat doma. A bez papírů, které omylem prozradí víc, než bylo v plánu.
Aféra kolem Ankary tak vypovídá méně o jednom summitu a víc o českém stylu moci. Když se osobní animozita přelije do státní reprezentace, nejde už o ego dvou (nebo více) mužů. Účet pak platí důvěryhodnost země.
Autorský text redakce In-Lifestyle.cz
Přidejte svůj názor
Komentovat