Foto: Nextfoto, Tomio Okamura na společenském večeru Spolu s Hasiči
Tomio Okamura v rozhovoru pro ČT24 zase ukázal svůj dobře známý reflex: když přijde nepříjemná otázka, přechází do útoku.
Tentokrát na adresu veřejnoprávní televize zazněla slova o tom, že místo pozitivního přístupu jen „rozeštvává a rozděluje“. Na In-Lifestyle jsme si všimli, že právě v tom je jádro celé scény. Aktuální střet nevznikl z ničeho. Rozhovor se točil kolem napětí uvnitř vládního tábora, sporu o český příspěvek ve výši 140 milionů korun na podporu protivzdušné obrany Ukrajiny i kolem plánované cesty do Číny. A ve chvíli, kdy přišla otázka, zda SPD v koalici nepůsobí jako slabší hráč, Okamura přešel z obhajoby rovnou do protiútoku.
Nešlo jen o výbuch emocí, ale o známý politický vzorec
Okamura v rozhovoru v pořadu Interview ČT24 odmítal, že by SPD o převodu peněz věděla dopředu. Zároveň se snažil tvrdit, že ho ministr informoval jinak, a moderátora vyzval, aby podával korektní informace. Když pak padla otázka, zda jeho hnutí ve vládě není víceméně přehlížené, obrátil debatu proti médiím. Ostatně je to jeho způsob fungování, který se u něj objevuje opakovaně: spor o konkrétní téma se přesune k údajnému zaujetí novinářů.
Rychlé zpravodajství začíná být tak trochu stručné. Věta o „pozitivní televizi“ může na první poslech znít jako rozčilená improvizace, ve skutečnosti ale zapadá do širšího komunikačního stylu. Když se politik dostane pod tlak, přestane řešit věc samotnou a začne raději rychle zpochybňovat prostředníka. Novináře, moderátora, instituci, to je v závěru jedno. Někdy stačí jediná věta a debata je rázem jinde. A o to jde.
Zbytečná ostuda u prezidenta Pavla: Motoristé se s ním odmítli vyfotit, čímž vyvolali debaty
Okamura už roky staví svou značku na konfliktu
Na In-Lifestyle nám neuniklo, že podobný mechanismus se u Tomia Okamury opakuje vlastně stále dokola. Analýza ECPS připomíná, že po ruské invazi na Ukrajinu stavěl rétoriku SPD na dělení společnosti na „naše lidi“ a ty druhé, v tomto případě uprchlíky nebo elity, které jim podle něj nadržují. Výzkumníci Vlastimil Havlík a Alena Kluknavská popisují, že Okamura opakovaně tvrdil, že vláda pečuje víc o Ukrajince než o české občany.
Toto rozdělování mimochodem není nové. Už dřív vyvolal silnou reakci svými výroky o táboře v Letech. Po jeho vyjádřeních se ozvala pražská židovská obec i Muzeum romské kultury a zazněla výzva k omluvě. V táboře v Letech bylo podle citovaných historických dat internováno 1 308 Romů, 327 jich tam zemřelo a více než 500 skončilo v Osvětimi.
Smířlivá funkce, ostrý styl
O to víc kontrastně pak působí jeho současná role. Po zvolení do vysoké parlamentní funkce mluvil o snaze působit smířlivěji a sjednocovat. Jenže u Okamury je taková proměna těžko uvěřitelná, zvlášť když mnoho jeho vystoupeních tomu vůbec neodpovídá a když při nepříjemných otázkách rychle přechází do útoku. Přesně to teď televizní debata znovu ukázala v přímém přenosu.
Zajímavé je i to, jak široké pole konfliktů kolem sebe Okamura dlouhodobě vytváří. Jednou jsou terčem migranti, jindy Ukrajinci, pak média, Brusel nebo domácí politická konkurence. Zkrátka si vždy umí vybrat nějaké kontroverzní téma a zaujmout takový postoj, který jeho voliči ocení.
Autorský text redakce In-Lifestyle.cz
Přidejte svůj názor
Komentovat