Foto: NextFoto, Petr Macinka na setkání k 8. výročí televize XTV, Xaver Live a Radio Xaver
Macinkův konflikt s redaktorkou Deníku N Zdislavou Pokornou už dávno není jen tak ledajaká nevraživost mezi politikem a novinářem. Aktuálně je to hodně o ironii.
Když na tiskové konferenci ministerstva zahraničí padl dotaz, proč vlastně Zdislava Pokorná nedostala naposledy přístup, Petr Macinka reagoval způsobem, který zaujal i lidi mimo obvyklý politický provoz. Ve videozáznamu z tiskové konference na YouTube zaznělo, že bude pozvána na akci pro „alternativní média a konspirační blogy“. Tím se ale spor posunul jinam. Už nešlo jen o akreditaci.
Když odpověď míří na celý sál
Na In-Lifestyle jsme si všimli něčeho, co v tomhle případu dost vyniká. Ostrá poznámka na adresu jedné redaktorky není jenom osobní výpad. Ve skutečnosti funguje totiž i jako signál pro ostatní v místnosti. Kdo se ptá nepříjemně, může být zesměšněn dřív, než vůbec dostane šanci dokončit otázku. A to je podstatnější než samotná slovní přestřelka.
Podle příspěvku Deníku N na Instagramu požádala redaktorka o akreditaci v řádném termínu a zamítavá odpověď podle redakce neobsahovala jasné vysvětlení. V tu chvíli už nejde o emoce ze sociálních sítí. Jde o pravidla. Buď platí pro všechna média stejně, anebo neplatí.
Vtip na adresu Tomia Okamury nepadl na úrodnou půdu: Předseda Sněmovny ho nepochopil a akorát se ztrapnil
Macinkův problém nemusí být jen Pokorná
Bylo by snadné to hodit za hlavu a celé to uzavřít jako další osobní spor. Jenže z dostupných záznamů je vidět, že Macinka nevolí věcnou polemiku, ale ironii a nálepku. Stejný motiv se objevuje i v dalším záznamu zveřejněném na Instagramu, kde se znovu vrací formulace o „alternativních médiích a konspiračních blozích“.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Na tom je nejspíš nejzávažnější právě ta lehkost, s jakou se zpochybňuje legitimita některých redakcí. Politik samozřejmě může kritizovat média, jejich práci i konkrétní otázky. Neměl by ale vytvářet dojem, že některé redakce stojí předem mimo hru jen proto, že jsou prostě jen nepohodlné. Dnes je terčem Deník N, příště to může být někdo jiný.
Osobní tón jako metoda
V redakci máme za to, že část současné politiky stojí na dost jednoduché logice: nejrychlejší obranou proti kritice je udělat z novináře terč. Pak není nutné vracet se k obsahu otázky. Stačí zpochybnit člověka, který ji položil. Je to svižné, v televizi i na sítích účinné, a navíc se to dá opakovat.
Jenže i tohle má svou cenu. Jakmile se politik opakovaně pouští do novinářů osobně, nepůsobí to jako kontrola situace. Spíš jako podráždění. U ministra zahraničí je to citlivější ještě o stupeň výš, protože tahle funkce bývá spojená s určitou mírou zdrženlivosti a s jazykem, který se nenechá unést.
Na vyhrocenost kauzy upozornil také facebookový příspěvek Manipulátoři.cz, který mluví o kampani namířené proti Zdislavě Pokorné. Je to jejich interpretace, ne úředně potvrzený fakt. I tak ale dobře ukazuje, jak silně celá věc rezonuje i mimo samotný spor dvou jmen.
Autorský text redakce In-Lifestyle.cz
Přidejte svůj názor
Komentovat