Foto: NextFoto, Zdeněk Pohlreich na křtu knihy Lehká kuchyně
Zdeněk Pohlreich otevřeně řekl, že bez ukrajinských pracovníků by se česká gastronomie neobešla. Jeho slova souvisí se širším problémem trhu práce, kde restaurace narážejí na nedostatek lidí i tlak na ceny.
Zdeněk Pohlreich bývá nejostřejší ve chvíli, kdy mluví o provozu a o tom, jak funguje byznys v reálu. Tentokrát neřešil televizní show ani politické přestřelky, ale lidi v kuchyních a na place, jak jsme si na In-Lifestyle všimli. A tam podle něj vychází najevo, jak moc českému trhu práce chybějí zaměstnanci ochotní vzít směnu, která není lehká, není pravidelná a často ani není moc vděčná.
Nepopulární věta, která v gastronomii zní až příliš prakticky
Z toho, co zaznělo pro eXtra.cz, je patrné, že Pohlreich nemluví z dojmu, ale z provozní zkušenosti. „Těch lidí je tady vůbec spousta. A upřímně řečeno: dokud někdo dělá, vždycky mi bylo jedno, odkud je. Rozhoduje jenom pracovní výkon. Gastronomie má výhodu, že je v tomhle obrovsky liberální, protože tam je každému úplně jedno, jestli jste jako z Česka nebo bůhví odkud jinud,“ řekl známý šéfkuchař.
Ve svých restauracích pozoruje také to, že mladým lidem se do takového provozu nechce vůbec a že jsou schopní si vydělat peníze jinak. Kromě toho poukázal na fakt, že bez lidí z Ukrajiny by dnes nebyla pod tlakem jen část stavebnictví, ale i restaurace, hotely a další služby.
Zdeněk Pohlreich otevřeně o svém důchodu: Státu odvedl majlant, přesto musí platit i nadále
Problém není jen v platech. Restaurace narážejí na matematiku provozu
Nejzajímavější na jeho výroku je vlastně něco jiného než nějaká provokace. Když říká, že kdyby v kuchyních měl být dvojnásobný počet lidí a každý by bral sto tisíc korun, muselo by jídlo stát několikanásobně víc, pojmenovává základní rozpor (nejen) české gastronomie. Host chce rychlou obsluhu, stabilní kvalitu a pořád ještě přijatelnou cenu. Jenže podnik zároveň platí energie, nájmy, suroviny i mzdy. A právě mzdy jsou v oboru citlivé téma, protože těžká práce o víkendech a večerech se s představami zaměstnanců často míjí.
To není jen pocit známého šéfkuchaře. Podle dat MPSV se český trh práce dlouhodobě drží při velmi nízké nezaměstnanosti, což vytváří tlak na zaměstnavatele v oborech, kde je práce fyzicky náročná a personálně nestabilní. Platí to úplně stejně třeba i o lesnictví nebo zemědělství. Podobný obraz ukazuje i Český statistický úřad, podle něhož zůstává pracovní trh napjatý a firmy se dlouhodobě potýkají s nedostatkem lidí.
Proč právě Ukrajinci
V debatách se to často zjednodušuje na tvrzení, že jde jen o levnější pracovní sílu. V pohostinství bývá podstatnější něco jiného, dostupnost, ochota nastoupit rychle a zvládnout provoz, do kterého čeští uchazeči často vůbec nejdou. Jazyková bariéra tu také není velkou překážkou, je třeba hlavně odvést fyzickou práci. Ukrajinští pracovníci v Česku nejsou žádný okrajový jev a dobré je připomenout i to, že i před válkou zaplňovali část míst v oborech, které měly potíže už dávno před rokem 2022.

Na tom je Pohlreichův postřeh nejpřesnější. Nejde vyloženě o názor na migraci nebo o nějaké společenské gesto. Jde o prostý fakt, že česká gastronomie dlouhodobě stojí na lidech, kteří přijmou tempo, směny a tlak, bez nichž restaurace nefunguje. A když takových pracovníků ubude, host to pozná poměrně rychle, protože se to odrazí třeba kratší otevírací dobou, omezeným menu či vyšší cenou.
Pohlreich mluví ostře dlouhodobě. Tentokrát ale ťal do živého
Pohlreich se v posledních měsících vyjadřoval i k volbám, demonstracím a atmosféře ve společnosti. V rozhovoru pro Reflex mluvil o tom, že lidé často chtějí svobodu názoru jen do chvíle, než někdo řekne něco nepohodlného. To sedí i na jeho aktuální výrok o Ukrajincích. Část publika podobná slova odmítne už z principu. Možná budou provolávat, jak Ukrajinci berou Čechům práci. Jenže byznys restaurací se neřídí dojmem z internetové debaty, ale tím, kdo skutečně přijde do práce v šest ráno nebo kdo vydrží páteční večerní špičku.
Šéfkuchařův názor do místa, kde se střetává ekonomika s každodenním komfortem zákazníků. Každý chce dobré jídlo za rozumné peníze. Málokdo už ale domýšlí, kdo ho má v českých podmínkách uvařit. Z Pohlreichových slov tak nevychází ani oslava jedné skupiny pracovníků, ani útok na české zaměstnance. Je to realistický pohled na to, že část služeb v Česku dnes funguje i díky lidem, bez nichž by se celý systém začal zadrhávat. A v gastronomii je to vidět dřív než jinde.
Autorský text redakce In-Lifestyle.cz
Přidejte svůj názor
Komentovat