Hejného metoda ze základní školy dělá problém i většině rodičů: Krátký příklad ukáže, kdo jí rozumí

Člověk by si řekl, že pomoct dítěti s úkoly na prvním stupni nebude problém. Jenže Hejného metoda umí být někdy pořádná rodičovská výzva.

Do naší redakce In-Lifestyle dorazil e-mail od čtenářky Hanky Z., která se chtěla podělit o svou zkušenost s Hejného metodou výuky matematiky, a to z pohledu rodiče. Přiznává, že než její dcera nastoupila do první třídy, o Hejného metodě toho moc neslyšela. Měla jen matné ponětí, že je to jakýsi nový způsob výuky, kde nejde o klasické biflování, ale spíš praktické příklady. To jí přišlo vlastně sympatické, ještě ale netušila, jaké výzvy ji čekají.

Základem je pochopit, co po vás chtějí

Musím říct, že paní učitelka se nám rodičům od začátku snažila celou metodu hezky přiblížit. I když u nás klasické třídní schůzky nahradily individuální konzultace, tak nás rodiče kolektivně alespoň dvakrát ročně zvala na vystoupení dětí ve třídě (písničky, divadýlko), po němž obvykle následovala právě ukázka příkladů, které děti počítají v matematice. Vždycky to bylo nějaké skládání tvarů ze sirek, různé zábavné „chytáky“.

Já sama jsem s klasickou matematikou žádné problémy neměla, snad až na vysoké. Ani Hejného metoda mi nevadí, přijde mi docela zábavná, hezky pracuje s prostorovou představivostí a logikou, nicméně to neznamená, že s ní doma nebojujeme. Ten hlavní problém u nás není v tom, že by úkoly byly příliš těžké. Problém je v tom, že člověk kolikrát nechápe, co se po něm vlastně chce.

Kvíz pro bystré mozky: 10 logických hádanek ukáže, komu to skutečně pálí. Úspěšné skóre je i 70 %

Na některé zadání logika nestačí

Dcera je teď ve třetí třídě a jednou byla dva týdny doma s angínou, takže toho pak musela dost dopisovat. Nadšení z ní zrovna nesálalo, jak si nejspíš většina rodičů dokáže představit, nicméně vším jsme se zdárně prokousali, dokud nedošlo na matematiku.

Zadání úkolu se čtvercovou sítí: Pokryj parketami – čtyřka, růžek, elko, duo, 3l.

Moje otázka samozřejmě zněla: „Co je čtyřka, růžek…?“

Dcera: „No čtyřku, růžek a duo vím, ty ostatní si nejsem jistá… My to máme ve třídě vedle tabule.“

Já: „Aha, a kde to zjistíme my, v učebnici?“

Ona: „Asi… ale tu doma nemám.“

Nakonec jsme se k tomu dopátraly, aniž bych musela googlit nebo volat přítele na telefonu, ale asi bych se bez těchto rodičovských radostí obešla. A tak podobně to probíhalo již v minulých letech s příklady se zvířátky, s vagónky… Vždycky tam je číslo nahrazené něčím jiným, ale když k tomu před sebou nemáte ten klíč, trochu se to komplikuje.

Dcera většinou tuší, ale když ne, musíme různě pátrat, listovat zpětně, jestli už někde podobnou věc dělali. Stejně tak potřebujete dohledat zadání k rodokmenu, vědět, co je příklad typu Abaku RZ.

Koho by nebavilo po večerech luštit šifry

Když pochopíte princip autobusu, je to vlastně docela jednoduché. Nebo když víte, co dělat u výstaviště, pavučiny nebo indického násobení. Ale v první chvíli na každou z těch úloh člověk hledí a říká si: „Cože?“ A pokud dítě samo tápe, je to docela fuška. Tady totiž nejde o to, jestli znáte násobilku nebo umíte odčítat pod sebou. Vy se tu napřed k těm číslům musíte propracovat. Jinak hledíte na změť značek, teček, šipek a připadáte si, jako když luštíte tajnou šifru. A ještě v cizím jazyce.

Zdroj: Autorský text na základě e-mailu čtenářky

Iveta Kohoutová

Trojlístek našich redaktorů doplňuje Iveta. Vrátila se na pozici redaktorky po mateřské dovolené a našim čtenářům přináší zajímavé informace o osobnostech, které se hřejí v záři reflektorů. Kromě rodiny se Iveta ráda věnuje malování obrazů a miluje adrenalinové sporty.