Hřibova obří kreditka měla být politickým vzkazem. Donutila Čechy zamyslet se nad hospodařením Babiše

Zdeněk Hřib dorazil do Sněmovny s obří kreditní kartou na jméno Andreje Babiše. Chtěl poukázat na rozhazování peněz.

U podobných situací si na In-Lifestyle.cz všímáme stále jedné dost nepříjemné věci. V paměti lidí nakonec obvykle zůstane spíš rekvizita než podstata jakéhokoliv sporu, který se zrovna rozebírá. Velká maketa karty, poznámka o rušení, úšklebky v sále, reakce, u nichž člověk neví, jestli se smát, anebo kroutit hlavou. Samotné hlasování a důvod, proč se kolem novely rozpočtových zákonů vede tak ostrý střet, už se do veřejné pozornosti dostávají mnohem hůř.

Jedna rekvizita řekla hodně. Potom se debata rozpadla

Zdeněk Hřib vystoupil po Aleně Schillerové při jednání o vetované novele rozpočtových zákonů s maketou platební karty o velikosti několika desítek centimetrů, jak sám ukázal na svých sociálních sítích. Andreji Babišovi ji nakonec nepředal, gesto ale bylo jasné. Hřib tím mířil na tvrzení, že vláda chce širší prostor pro zadlužování bez dostatečné kontroly. Do stejné linie zapadala i jeho poznámka, že dluhy budou splácet ještě další generace.

Jako obraz to fungovalo. Opozice dobře ví, že rozpočtová pravidla v jejich technických detailech sleduje jen malá část veřejnosti. Obří karta je jednoduchá zkratka: účet, který platí někdo jiný, pokud možno bez jasně viditelného limitu. Jenže tady se česká politika zasekla už mnohokrát. Rekvizita, která má debatu otevřít, ji nakonec často spíš přiklopí. Gesto zůstane. Mechanismus zmizí.

Pubertální pošťuchování na účet prezidenta: Macinka s Turkem tím řekli víc o sobě než o hlavě státu

Kolik práce stojí jedna politická rekvizita

Člověk si při tom skoro musí položit otázku, kolik práce se dnes za podobnou rekvizitou vlastně skrývá. Obří karta, maketa, cedule nebo jiný nápadný předmět nevznikají samy od sebe. Někdo musí přijít s nápadem, někdo ho musí připravit, nechat vyrobit, přivézt do Sněmovny a nakonec správně načasovat jeho použití. K tomu přidejme fotografie, video, sestříhání a následné zveřejnění na sociálních sítích. Do několika vteřin politického představení tak může putovat překvapivě mnoho času, energie i peněz.

Proč to politici dělají? Protože to funguje. Hodiny jednání o rozpočtových pravidlech se do jednoho příspěvku na sociálních sítích nevejdou. Upřímně, kdo má dnes několik hodin na sledování parlamentního jednání nebo pročítání jeho přepisu? Obří platební karta sklidí pozornost hned. Stejně jako velký šek, trhací kalendář nebo jiná rekvizita, která dokáže složitý politický spor převést do jediného snadno pochopitelného obrazu. Z pohledu politického marketingu je to logické. Jenže z pohledu veřejné debaty je tu otázka, jestli se postupně nesnažíme především dobře vypadat, místo abychom něco dobře vysvětlili.

Co se v té scéně ztrácí

Hřib mluvil také o tom, že vláda si chce vystavit bianco šek a že budoucí schodky mohou být vyšší než investice. To je už mnohem podstatnější rovina než samotná kartonová karta. Pokud si stát půjčuje na běžný provoz, a ne na výdaje, které mají přinést rozvoj, jde o problém politicky i ekonomicky citlivější, než jak se vejde do krátkého videa na sociálních sítích.

Tady sněmovní kultura naráží na svůj starý limit. Místo srozumitelného vysvětlení, co novela mění, kdo za změnu pravidel odpovídá a jaké dopady může mít na rozpočtovou kontrolu, přichází sled obrazů, které se dobře sdílejí, ale špatně vysvětlují. Prezident své veto opřel o obavu z oslabení kontrolní role Sněmovny. Vláda to odmítá a tvrdí, že úprava pravidel je potřebná. To je spor, který potřebuje přesnost. Ne soutěž o nejsilnější záběr dne.

V redakci máme za to, že podobné scény přiživují ještě jednu nebezpečnou zkratku: představu, že politika je hlavně hra ega a souboj o pozornost. Hřib sáhl po nápadné formě, Babiš podle dostupných záběrů nepůsobil soustředěně a reakce v sále tomu dodala lehce absurdní tón. Výsledek je předvídatelný. Volič, který nemá čas sledovat několik hodin jednání, si odnese hlavně pocit, že se tam zase hádali. Podstata kontroly veřejných financí se v tom ztratí snadno.

A tak bychom k politickým rekvizitám možná měli být trochu rezervovanější. Když se na jejich přípravu vynakládá tolik energie, bylo by dobré, aby alespoň část stejného úsilí šla do vysvětlení toho, co se skutečně projednává.

Autorský text redakce In-Lifestyle.cz

Iveta Kohoutová

Trojlístek našich redaktorů doplňuje Iveta. Vrátila se na pozici redaktorky po mateřské dovolené a našim čtenářům přináší zajímavé informace o osobnostech, které se hřejí v záři reflektorů. Kromě rodiny se Iveta ráda věnuje malování obrazů a miluje adrenalinové sporty.